Rocky konečně zdolal „své“ schody. Philadelphské muzeum ale sochu léta odmítalo

Herec, scenárista a režisér Sylvester Stallone už v osmdesátých letech věnoval městu Philadelphia sochu znázorňující nejslavnějšího tamního obyvatele, který nikdy nežil – filmového hrdinu Rockyho Balbou. Stát měla u ikonických schodů, na nichž hollywoodský boxer-outsider trénoval. Jenže ty vedou k Muzeu umění, které se desetiletí stavělo proti umístění kýčovité rekvizity. Názor změnilo až nyní – a spornou sochu rovněž uznalo jako outsidera, který nakonec díky vytrvalosti dosáhl svého.

Rocky Balboa zůstává pro mnohé ikonickou postavou. Jeho příběh se odehrává ve Philadelphii a davy lidí si chtějí každoročně prohlédnout místa s touto postavou spojená. V čele s bronzovou sochou, kterou boxerovi odhalí ve filmu z roku 1982. V nadživotní velikosti znázorňuje Stalloneho alias Balbou s vítězoslavně vztyčenýma rukama.

Sylvester Stallone rekvizitu osobně v roce premiéry dovezl do Philadelphie a věnoval městu. „Socha Rockyho je nejnavštěvovanějším a nejfotografovanějším veřejným uměleckým dílem ve Philadelphii, každoročně přiláká téměř stejně návštěvníků jako Socha svobody,“ upozornil kurátor tamního Muzea umění Louis Marchesano.

„Viděli jsme ho běžet...“

Ve filmové scéně z Rockyho III stojí zmíněná socha nad muzejním schodištěm. Balboa po něm totiž vybíhal už v prvním snímku, když se připravoval na zápas, který z předem odepsaného výběrčího lichvářských dluhů udělá šampiona. Zdolání schodů provázené vítězným gestem symbolizuje překonání sebe samého.

„Viděli jsme ho běžet po dlažbě – zmoklého, promrzlého, vyčerpaného. Nakonec utíká z bídných poměrů a chudoby a rozhodne se, že vrcholem jeho úspěchu bude vyběhnout po schodech této velkolepé stavby, u které nechápe, co je uvnitř ani co představuje,“ vysvětloval Stallone už před lety svou vizi. 

Muzeum nechtělo rekvizitu vedle umění

Sochu vytvořil výtvarník Thomas Schomberg a sám si nebyl jistý, zda jde o umění, nebo rekvizitu, uvedl pro list ArtNews kurátor Paul Farber. Město i Stallone si přáli, aby i ve skutečnosti dílo zůstalo před vchodem do muzea jako trvalá připomínka filmové série. To kulturní instituce odmítla. A po desetiletí si držela odstup jak od bronzového odlitku, tak od fanouškovského zájmu o něj. Jakkoliv oboje měla na dohled.

Socha byla nejprve po námitkách muzea přestěhována před sportovní halu, v devadesátých letech ale opět několikrát změnila stanoviště a načas dokonce skončila ve skladišti. Mezitím se dočasně objevila opět nad muzejním schodištěm z důvodu filmového natáčení – ať už pokračování Rockyho, nebo pro záběry do soudního dramatu Philadelphia. Až se nakonec v roce 2006 vrátila nastálo ne nad schodiště k muzeu, ale pod něj na trávnatý plácek vlastněný městem, nikoliv kulturní institucí. 

Vedení muzea trvalo desítky let, než se s existencí bronzového mementa smířilo, přiznal Marchesano agentuře AP. Sochu totiž nepovažovalo za dostatečně umělecky hodnotnou, aby mohla sousedit s díly od Cézanna, Rubense či Duchampa vystavená v neoklasicistní budově. 

Symbol pro všechny

Nicméně nyní i philadelphské Muzeum umění zajímá, proč Rockyho socha zůstává pro lidi takovým magnetem. Po letech rezervovanosti se uvolilo odkazu boxerského příběhu ustoupit a nahlédnout na něj jinak – tím spíš, že památníky nejen ve Spojených státech se v současné době přehodnocují a nově interpretují. Což nabízí vhodný kontext, protože právě Philadelphia, kde byla podepsána Deklarace nezávislosti, se letos v červenci stane jedním z center oslav 250. výročí založení USA.

„Výstava Rising Up (Na vzestupu) představuje pro muzeum umění příležitost přetvořit příběh o Rockym a schodech a zasadit jej do kontextu občanské a kulturní identity Philadelphie,“ podotkl Marchesano.

Rockyho příběh přitom může být vnímán rozdílně. Farber pro The New York Times popisuje návštěvníky, kterých si u sochy všimnul při focení. Viděl rodinu, která pózovala se zvednutou pěstí odkazující k černošskému hnutí Black Power, a o pár minut později skupinku mužů, kteří zdviženými pěstmi vyjadřovali „white power“ spojovanou s neonacistickým přesvědčením o nadřazenosti bílé rasy.

„Pomyslel jsem si: ‚U jakého památníku v Americe něco takového najdu?‘“ cituje NYT Farbera. Dodává, že podobně různě může být vnímán i Stallone – pro jedny, ve světle postavy Rockyho i hercova vlastního osudu, představuje hrdinu z dělnických vrstev, jiní se spíš zaměří na jeho politické názory a podporu současného amerického prezidenta Donalda Trumpa. 

Z výstavy Rising Up v Muzeum umění ve Philadelphii
Zdroj: The Philadelphia Art Museum

„Mytologie sochy Rockyho“ se v Muzeu umění stala základem celé výstavy mapující propojení umění, boxerského sportu a popkultury za více než dvě tisíciletí. Díla ze starověku i od Andyho Warhola či Jeana-Michela Basquiata osvětlují, co si návštěvníci muzea promítají i do sochy Rockyho – naplňuje ideály vytrvalosti, odhodlání a odvahy.

Stallone sochu nedostane

Někdejší filmová rekvizita se tak proměnila v umění ve veřejném prostoru, uznalo muzeum. A až výstava v srpnu skončí, natrvalo se bronzové zpodobnění houževnatosti přestěhuje na kýžené místo – tedy nad schody, z nichž Rocky vítězným gestem zdravil město. Jakkoli nezmizely obavy, že prostor před vchodem zaberou foceníchtiví turisti. Zdolat kvůli selfíčku ovšem budou muset přes sedmdesát schodů.

Sylvester Stallone pózuje vedle poštovní známky inspirované filmem Rocky (1996)
Zdroj: Reuters

Úvahy, že by Philadelphie sochu zpátky darovala Stallonemu a místo ní si vystačila s replikou, městská rada po „silné zpětné reakci od veřejnosti“ zavrhla. Stanice CBS uvádí, že o výměnu původně žádal sám herec, ale po veřejném tlaku změnil názor.

Philadelphská starostka Cherelle Parkerová poznamenala, že bronzová plastika je „mnohem víc než filmová rekvizita“, protože se stala „kulturním symbolem, který odráží hodnoty, odhodlání a ducha, jimiž se toto město vyznačuje“.

Rockyho nahradí Frazier

Uvolněné místo pod schody zaujme plastika znázorňující skutečného philadelphského boxera Joea Fraziera, jehož životní příběh postavu Rockyho částečně inspiroval.

Boxeři Joe Frazier, George Foreman a Muhammad Ali (1989)
Zdroj: Reuters

Frazier mimo jiné – stejně jako Rocky – trénoval boxováním do bouraného hovězího během své práce na jatkách a běháním po muzejních schodech. Umístění Frazierovy sochy utiší kritiku, že místo afroamerického skutečného boxera má Philadelphia před muzeum sochu smyšleného bělošského šampiona v těžké váze (alias „italského hřebce“). 

Půlstoletý Rocky

Výstavu se sochou Rockyho muzeum načasovalo na padesáté výročí premiéry prvního filmu. Snímek v režii Johna G. Avildsena (mimo jiné také režiséra akčního Karate Kida) dovedl – ostatně stejně jako titulní hrdina – překvapit. Mnohé zaskočil, když před půlstoletím vyhrál Oscara pro nejlepší film. Porazil tak kritiky oceňovaná dramata Taxikář či Všichni prezidentovi muži.

V navazujících příbězích ze života Rockyho Balboy Stallone převzal scénář i režii. V oscarovém hledáčku se poselství o tom, že „nikdo nerozdává tak tvrdé rány jako život“, už neobjevilo, zato v návrzích filmových anticen Zlatá malina ano. Kolísavou fanouškovskou přízeň si nicméně příběh udržel, a tak Balboovy boxerské rukavice pověsil Stallone definitivně na hřebík až v roce 2006.

Sylvester Stallone a Michael B. Jordan ve filmu Creed
Zdroj: Forum Film CZ

Ovšem o necelou dekádu později tuto postavu povolal zpět z filmového odpočinku. Přemluvit se nechal od režiséra Ryana Cooglera, jenž měl za sebou v tu dobu jen celovečerní debut. Ve volném pokračování Creed tak Balboa trénuje syna svého někdejšího rivala a později přítele, do ringu se místo Stalloneho postavil Michael B. Jordan.

Pomyslnou spojnici mezi prvním Rockym a Creedem zajistila nominace na hereckého Oscara pro Stalloneho. „Možná právě uštědřil knock-out celé kategorii herců ve vedlejší roli,“ očekával například magazín Variety. Svého prvního Oscara Stallone sice nakonec nezískal, ale návrat mezi boxery mu vynesl „alespoň“ jinou a vlastně první výraznější filmovou cenu v podobě Zlatého glóbu.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Varšavská výstava představuje surrealismus jako politickou zbraň proti fašismu

Nová výstava ve Varšavském muzeu moderního umění představuje surrealismus nikoli jako snovou fantazii, ale jako politicky angažované hnutí, které vzniklo v přímém protikladu k fašismu, nacionalismu a kolonialismu. Výstava potrvá od 26. června do 10. ledna 2027.
před 19 hhodinami

Janssonová zůstala především autorkou mumínků

Od úmrtí finské spisovatelky a kreslířky Tove Janssonové uplynulo 27. června čtvrtstoletí, její dílo však stále žije a s velkou určitostí i bude žít – v příbězích o mumíncích totiž přivedla na svět postavy, jež od svého zrodu nepřestávají oslovovat stále nové generace čtenářů.
27. 6. 2026

O Vánocích se na ČT vrátí David Švehlík jako Krakonoš

Divácky úspěšná pohádka Krakonošovo tajemství bude mít o letošních Vánocích pokračování. Coby vládce hor se opět vrátí David Švehlík. Nový příběh s názvem Krakonoš a básník se v těchto dnech natáčí ve studiích na Kavčích horách i v blízkosti Krkonoš. Režie se i tentokrát ujal Peter Bebjak.
26. 6. 2026

VideoV nové opeře bojuje o přežití lidstva i Horst Fuchs

Největší ostravský park a také tenisové kurty se staly místem pro premiéru nové opery. Dystopické sci-fi dílo Bílá smrt napsal slovenský hudební skladatel Miroslav Tóth a poprvé ho uvedl na festivalu Dny nové opery Ostrava. Odehrává se v době, kdy lidstvo bojuje o přežití poté, co se Země vychýlila ze své osy. V současném operním kusu vystupuje mimo jiné pomyslný král teleshoppingu Horst Fuchs.
26. 6. 2026

Betonová zeď se mění v galerii street artu pod širým nebem

V ulici Vlastina v Praze aktuálně vzniká umělecké dílo s názvem Mural Ruzyně, které promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu patřící ministerstvu obrany v galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt, na kterém se podílejí tři desítky streetartových umělců z Česka i zahraničí v rámci festivalu Urban Pictus, bude vznikat do 30. června. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma „Krása města v pohybu“.
25. 6. 2026

Zpívala a navíc bez hidžábu. 74 ran bičem připomnělo tlak na Íránky

Jsem dívka, která chce zpívat pro zemi a lidi, které miluji, napsala pod video se svým koncertem íránská zpěvačka Parastu Ahmadíová. Soud této hudebnici i osmi členům kapely a produkčního týmu uložil trest sedmdesáti čtyř ran bičem. Za to, že vůbec zpívala veřejně – a navíc bez hidžábu. Kritici islámské republiky i některá média vnímají rozsudek jako doklad sílícího tlaku íránských úřadů proti ženám a svobodě uměleckého projevu.
24. 6. 2026

Na Goethově stezce v Karlových Varech byla odhalena monumentální plastika AJ VANA BE

Téměř sedm metrů vysokou sochu sestávající z třiceti dvou vintage van je možné nyní spatřit před Galerií umění Karlovy Vary na Goethově stezce. Autor díla Benedikt Tolar jím reaguje na téma vody jako vzácného zdroje, které spojuje s principy upcyklace zastaralých smaltovaných van, jež neodmyslitelně patří k socialistickému bydlení v panelácích. Tvar těchto van pak tvoří prostor pro světelnou show synchronizovanou s hudbou. Hudební báseň inspirovanou umístěním sochy i návštěvami německého básníka Johanna Wolfganga Goetha, kterou speciálně pro Karlovy Vary zkomponoval Vladimír Štambach, se rozezní každou půlhodinu vždy mezi 9. a 22. hodinou.
24. 6. 2026

Obsluhoval jsem anglického krále, říkají i v divadle Mana

Příběh obyčejného českého číšníka na pozadí velkých dějin dvacátého století převypravuje Vršovické divadlo Mana. Na pražské jeviště převedlo novelu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále.
24. 6. 2026
Načítání...