Herec, scenárista a režisér Sylvester Stallone už v osmdesátých letech věnoval městu Philadelphia sochu znázorňující nejslavnějšího tamního obyvatele, který nikdy nežil – filmového hrdinu Rockyho Balbou. Stát měla u ikonických schodů, na nichž hollywoodský boxer-outsider trénoval. Jenže ty vedou k Muzeu umění, které se desetiletí stavělo proti umístění kýčovité rekvizity. Názor změnilo až nyní – a spornou sochu rovněž uznalo jako outsidera, který nakonec díky vytrvalosti dosáhl svého.
Rocky Balboa zůstává pro mnohé ikonickou postavou. Jeho příběh se odehrává ve Philadelphii a davy lidí si chtějí každoročně prohlédnout místa s touto postavou spojená. V čele s bronzovou sochou, kterou boxerovi odhalí ve filmu z roku 1982. V nadživotní velikosti znázorňuje Stalloneho alias Balbou s vítězoslavně vztyčenýma rukama.
Sylvester Stallone rekvizitu osobně v roce premiéry dovezl do Philadelphie a věnoval městu. „Socha Rockyho je nejnavštěvovanějším a nejfotografovanějším veřejným uměleckým dílem ve Philadelphii, každoročně přiláká téměř stejně návštěvníků jako Socha svobody,“ upozornil kurátor tamního Muzea umění Louis Marchesano.
„Viděli jsme ho běžet...“
Ve filmové scéně z Rockyho III stojí zmíněná socha nad muzejním schodištěm. Balboa po něm totiž vybíhal už v prvním snímku, když se připravoval na zápas, který z předem odepsaného výběrčího lichvářských dluhů udělá šampiona. Zdolání schodů provázené vítězným gestem symbolizuje překonání sebe samého.
„Viděli jsme ho běžet po dlažbě – zmoklého, promrzlého, vyčerpaného. Nakonec utíká z bídných poměrů a chudoby a rozhodne se, že vrcholem jeho úspěchu bude vyběhnout po schodech této velkolepé stavby, u které nechápe, co je uvnitř ani co představuje,“ vysvětloval Stallone už před lety svou vizi.
Muzeum nechtělo rekvizitu vedle umění
Sochu vytvořil výtvarník Thomas Schomberg a sám si nebyl jistý, zda jde o umění, nebo rekvizitu, uvedl pro list ArtNews kurátor Paul Farber. Město i Stallone si přáli, aby i ve skutečnosti dílo zůstalo před vchodem do muzea jako trvalá připomínka filmové série. To kulturní instituce odmítla. A po desetiletí si držela odstup jak od bronzového odlitku, tak od fanouškovského zájmu o něj. Jakkoliv oboje měla na dohled.
Socha byla nejprve po námitkách muzea přestěhována před sportovní halu, v devadesátých letech ale opět několikrát změnila stanoviště a načas dokonce skončila ve skladišti. Mezitím se dočasně objevila opět nad muzejním schodištěm z důvodu filmového natáčení – ať už pokračování Rockyho, nebo pro záběry do soudního dramatu Philadelphia. Až se nakonec v roce 2006 vrátila nastálo ne nad schodiště k muzeu, ale pod něj na trávnatý plácek vlastněný městem, nikoliv kulturní institucí.
Vedení muzea trvalo desítky let, než se s existencí bronzového mementa smířilo, přiznal Marchesano agentuře AP. Sochu totiž nepovažovalo za dostatečně umělecky hodnotnou, aby mohla sousedit s díly od Cézanna, Rubense či Duchampa vystavená v neoklasicistní budově.
Symbol pro všechny
Nicméně nyní i philadelphské Muzeum umění zajímá, proč Rockyho socha zůstává pro lidi takovým magnetem. Po letech rezervovanosti se uvolilo odkazu boxerského příběhu ustoupit a nahlédnout na něj jinak – tím spíš, že památníky nejen ve Spojených státech se v současné době přehodnocují a nově interpretují. Což nabízí vhodný kontext, protože právě Philadelphia, kde byla podepsána Deklarace nezávislosti, se letos v červenci stane jedním z center oslav 250. výročí založení USA.
„Výstava Rising Up (Na vzestupu) představuje pro muzeum umění příležitost přetvořit příběh o Rockym a schodech a zasadit jej do kontextu občanské a kulturní identity Philadelphie,“ podotkl Marchesano.
Rockyho příběh přitom může být vnímán rozdílně. Farber pro The New York Times popisuje návštěvníky, kterých si u sochy všimnul při focení. Viděl rodinu, která pózovala se zvednutou pěstí odkazující k černošskému hnutí Black Power, a o pár minut později skupinku mužů, kteří zdviženými pěstmi vyjadřovali „white power“ spojovanou s neonacistickým přesvědčením o nadřazenosti bílé rasy.
„Pomyslel jsem si: ‚U jakého památníku v Americe něco takového najdu?‘“ cituje NYT Farbera. Dodává, že podobně různě může být vnímán i Stallone – pro jedny, ve světle postavy Rockyho i hercova vlastního osudu, představuje hrdinu z dělnických vrstev, jiní se spíš zaměří na jeho politické názory a podporu současného amerického prezidenta Donalda Trumpa.
„Mytologie sochy Rockyho“ se v Muzeu umění stala základem celé výstavy mapující propojení umění, boxerského sportu a popkultury za více než dvě tisíciletí. Díla ze starověku i od Andyho Warhola či Jeana-Michela Basquiata osvětlují, co si návštěvníci muzea promítají i do sochy Rockyho – naplňuje ideály vytrvalosti, odhodlání a odvahy.
Stallone sochu nedostane
Někdejší filmová rekvizita se tak proměnila v umění ve veřejném prostoru, uznalo muzeum. A až výstava v srpnu skončí, natrvalo se bronzové zpodobnění houževnatosti přestěhuje na kýžené místo – tedy nad schody, z nichž Rocky vítězným gestem zdravil město. Jakkoli nezmizely obavy, že prostor před vchodem zaberou foceníchtiví turisti. Zdolat kvůli selfíčku ovšem budou muset přes sedmdesát schodů.
Úvahy, že by Philadelphie sochu zpátky darovala Stallonemu a místo ní si vystačila s replikou, městská rada po „silné zpětné reakci od veřejnosti“ zavrhla. Stanice CBS uvádí, že o výměnu původně žádal sám herec, ale po veřejném tlaku změnil názor.
Philadelphská starostka Cherelle Parkerová poznamenala, že bronzová plastika je „mnohem víc než filmová rekvizita“, protože se stala „kulturním symbolem, který odráží hodnoty, odhodlání a ducha, jimiž se toto město vyznačuje“.
Rockyho nahradí Frazier
Uvolněné místo pod schody zaujme plastika znázorňující skutečného philadelphského boxera Joea Fraziera, jehož životní příběh postavu Rockyho částečně inspiroval.
Frazier mimo jiné – stejně jako Rocky – trénoval boxováním do bouraného hovězího během své práce na jatkách a běháním po muzejních schodech. Umístění Frazierovy sochy utiší kritiku, že místo afroamerického skutečného boxera má Philadelphia před muzeum sochu smyšleného bělošského šampiona v těžké váze (alias „italského hřebce“).
Půlstoletý Rocky
Výstavu se sochou Rockyho muzeum načasovalo na padesáté výročí premiéry prvního filmu. Snímek v režii Johna G. Avildsena (mimo jiné také režiséra akčního Karate Kida) dovedl – ostatně stejně jako titulní hrdina – překvapit. Mnohé zaskočil, když před půlstoletím vyhrál Oscara pro nejlepší film. Porazil tak kritiky oceňovaná dramata Taxikář či Všichni prezidentovi muži.
V navazujících příbězích ze života Rockyho Balboy Stallone převzal scénář i režii. V oscarovém hledáčku se poselství o tom, že „nikdo nerozdává tak tvrdé rány jako život“, už neobjevilo, zato v návrzích filmových anticen Zlatá malina ano. Kolísavou fanouškovskou přízeň si nicméně příběh udržel, a tak Balboovy boxerské rukavice pověsil Stallone definitivně na hřebík až v roce 2006.
Ovšem o necelou dekádu později tuto postavu povolal zpět z filmového odpočinku. Přemluvit se nechal od režiséra Ryana Cooglera, jenž měl za sebou v tu dobu jen celovečerní debut. Ve volném pokračování Creed tak Balboa trénuje syna svého někdejšího rivala a později přítele, do ringu se místo Stalloneho postavil Michael B. Jordan.
Pomyslnou spojnici mezi prvním Rockym a Creedem zajistila nominace na hereckého Oscara pro Stalloneho. „Možná právě uštědřil knock-out celé kategorii herců ve vedlejší roli,“ očekával například magazín Variety. Svého prvního Oscara Stallone sice nakonec nezískal, ale návrat mezi boxery mu vynesl „alespoň“ jinou a vlastně první výraznější filmovou cenu v podobě Zlatého glóbu.










