Drážďanská Frauenkirche měla zůstat hromadou sutin, mementem je ale i po obnově

Při bombardování Drážďan v únoru 1945 byla prakticky srovnána se zemí také jedna z největších a nejvýznamnějších barokních staveb v Německu – Frauenkirche, tedy kostel Panny Marie. Po konci války komunistická vláda rozhodla, že trosky zůstanou jako připomínka hrůz druhé světové války. Pád komunismu znamenal i oživení myšlenek na rekonstrukci a před dvaceti lety, 30. října 2005, byl obnovený kostel slavnostně vysvěcen.

Frauenkirche dosahující výšky bezmála sto metrů představovala po staletí symbol Drážďan. Bomby britského a amerického letectva ničící v únoru roku 1945 saskou metropoli sice kostel přímo nezasáhly, ovšem pískovec, z něhož byl postaven, neustál vysoké teploty. Ohnivá bouře pustošící celé centrum města rozpalovala vzduch až k dvanácti stům stupňům Celsia.

Zhroutila se kopule, charakteristický znak Frauenkirche, která vydržela i přes skeptické názory na kostele přes dvě stě let. A drážďanská dominanta se ocitla v troskách stejně jako velká většina Drážďan.

Při zřícení dómu nebyl nikdo zraněn. Asi tři sta lidí se sice schovávalo před nálety v suterénu, ale před zřícením se vydali do chaosu hroutícího se města, popisuje deník Die Welt.

Po konci války se Frauenkirche nalézala v sovětské zóně, tedy později v Německé demokratické republice spadající pod vliv Moskvy. Tehdejší komunistická vláda rozhodla, že nebude dóm rekonstruovat. Důvodem nebyla ani tak nákladnost obnovy, jako spíše ideologické důvody: investice do sakrální stavby nešla dohromady s myšlenkami socialismu. S přímluvou památkářů bylo rozhodnuto, že trosky ale zůstanou jako memento hrůz druhé světové války.

Ruiny Frauenkriche tak dotvářely panorama Drážďan dalších čtyřicet pět let.

Květinami proti demolici

Původní kameny ale byly krátce po válce očíslovány a zakonzervovány, což pomohlo pozdější rekonstrukci kostela. Úsilí tehdejších památkářů, kteří měli zájem na zachování původní stavby, úřady mařily, připomíná stanice MDR (Der Mitteldeutsche Rundfunk). Část kvádrů byla v poválečných letech bez konzultace použita ke zpevnění břehu Labe, vrátit zpátky do ruin Frauenkirche se podařilo jen část z nich.

Trvala také obava, aby – jako v případě jiných pobořených historických staveb, včetně sakrálních – nedošlo ke kompletní demolici a s troskami nebyly odstraněny i naděje na obnovu. Sutiny tak z iniciativy památkářů byly osázeny červenými růžemi a květinová „bariéra“ ponechání ruin podle všeho pomohla.

Ruiny Frauenkirche v Drážďanech (1958)
Zdroj: Giso Löwe/Wikimedia Commons/ CC BY-SA 3.0 DE/podrobnosti licence níže

Definitivní zárukou se pak v polovině šedesátých let stalo prohlášení trosek Frauenkirche za památník proti válce. Symbol protizápadní propagandy. Každý rok 13. února se u ruin scházelo mírové hnutí, shromáždění se svíčkami se vymezovalo proti militarizaci NDR.

Obnova kámen po kameni

Souběžně s rozpouštěním komunistické moci na sklonku osmdesátých let se začalo mluvit o možné rekonstrukci zničeného chrámu. V roce 1989 – ve stejném roce, kdy kancléř Helmut Kohl formuloval před troskami kostela svou vizi sjednoceného Německa – vznikla Společnost pro rekonstrukci Frauenkirche.

V roce 1993 začali dělníci odklízet kámen po kameni, na to navázalo třídění, evidence a restaurování 22 tisíc kubíků sutin, kdy byl každý kámen zkatalogizován, aby mohl být později použit na rekonstrukci. 23. prosince téhož roku se padesát tisíc obyvatel Drážďan u ruin sešlo na první vánoční mši od roku 1944.

Frauenkirche v Drážďanech během znovuvýstavby a volební kampaně CDU (1998)
Zdroj: Reuters/JE/JDP

Originální stavební plány z osmnáctého století se nedochovaly, a tak restaurátoři vycházeli ze starých obrazů a fotografií a z dokumentace opravy kostela realizované ve dvacátých letech. Snahou bylo zopakovat konstrukční princip barokního stavitelství.

Ne všichni byli myšlenkou obnovy nadšeni, své zastánce mělo i zachování ruin coby jedinečného památníku. Jedním z hlavních argumentů pro výstavbu kostela ale bylo, že i trosky podléhají zubu času a zabránit v jejich rozpadu je čím dál náročnější.

Staré i nové

Vlastní rekonstrukce začala přesně půlstoletí po zničení. Architekti upravili proti původním plánům zejména podzemní prostory, kde vznikl koncertní sál. Všechny nosné pilíře byly postaveny z pískovce. Doplněné kameny, které nahradily ty chybějící původní, by měly získat stejnou patinu za třicet až padesát let.

Nová, dvanáct tisíc tun vážící kopule vznikla postupným skládáním přesně opracovaných kamenných částí na nosný dřevěný skelet. Tato opora byla nakonec odstraněna. Nad samotnou kupolí, označovanou za největší svého druhu na sever od Alp, je ještě umístěna laterna, tedy vyhlídková plošina.

Vyzvedávání 35 tun vážící měděné střechy na kupoli Frauenkirche v Drážďanech (2004)
Zdroj: Reuters/Arnd Wiegmann AKW/FAB/WS

Rekonstrukce stála 180 milionů eur, přičemž bezmála sto milionů eur (asi 2,52 miliardy korun) pocházelo z občanské sbírky, do níž přispělo na šest set tisíc lidí. Nezanedbatelnou částku věnoval například německo-americký lékař, biochemik a Nositel Nobelovy ceny za medicínu nebo fyziologii Günter Blobel.

Připomínka míru, ale také víc než historie

Obnovený kostel byl vysvěcen 30. října 2005. Díky své pohnuté historii se kostel Panny Marie stal celosvětovým symbolem tolerance, „dílem smíření a připomínky míru“, jak jej při slavnostním znovuotevření nazval saský zemský biskup Jochen Bohl.

Znovuvysvěcení Frauenkirche v Drážďanech (2005)
Zdroj: Reuters/Uwe Meinhold/Pool

Údržba rozsáhlé sakrální stavby si ročně vyžádá milion eur, vyčíslily místní noviny Dresner Neuste Nachrichten (DNN). Financování je stále závislé na darech a příspěvcích. „S Frauenkirche můžeme ukázat, že z ruin se dá znovu vstát, že existuje budoucnost a že existuje naděje,“ uvedla farářka tohoto evangelicko-luteránského kostela Angelika Behnkeová. Odkazuje se přitom na stanovy nadace, spravující památku, které ukládají povinnost spojovat církev a společnost.

Její kolega Markus Engelhardt v souvislosti s výročím nicméně poznamenal, že by se evangelicko-luteránský kostel chtěl „vymanit z neustálého opakování historie obnovy – zejména s ohledem na nastupující generaci, pro kterou to již nemá takový emocionální význam“.

Drážďanská Frauenkirche (kostel Panny Marie) je rozpoznatelná především díky kupoli. Takzvaný kamenný zvon byl konstrukční výzvou pro stavitele Georga Bähra, pod jehož dohledem především získával chrám v letech 1726 až 1743 barokní podobu.  Ta už vydržela.

Na místě Frauenkirche stála ale první církevní stavba už v jedenáctém století. Zasvěcena byla rovněž Panně Marii. Sloužila tehdy misionářům, kteří přinášeli křesťanství do okolních srbských vesnic. 

Začátkem třináctého století, po vzniku Drážďan, se stala městským farním kostelem, kde se odehrávaly všechny důležité církevní obřady včetně křtů, svateb a pohřbů. Jak stoupala sláva města, jež se mezitím stalo sídlem saských kurfiřtů, přestávala kapacita kostela stačit. Několikrát byl rozšířen a přestavěn. Svoje jméno si však zachoval i po reformaci, kdy byl předán do rukou protestantské církve, která nevyznává mariánský kult.

Drážďanská Frauenkirche na obraze italského malíře Bernarda Bellotta z roku 1749
Zdroj: Wikimedia Commons

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zemřela francouzsko-íránská kreslířka a režisérka Satrapiová

Ve věku 56 let zemřela francouzsko-íránská kreslířka a režisérka Marjane Satrapiová. S odkazem na její okolí o tom informovala agentura AFP. Satrapiová se proslavila zejména svým režijním animovaným debutem Persepolis z roku 2007, který byl natočen podle jejího stejnojmenného komiksu. Za snímek dostala na filmovém festivalu v Cannes cenu poroty a vysloužila si i nominaci na Oscara.
před 3 hhodinami

VideoFilmové premiéry: Scary Movie, Tourettův syndrom i losí odysea

Po třinácti letech se na plátna vrací parodie na horory Scary Movie, dříve v české distribuci známý také jako Děsnej biják. Do kin míří rovněž snímek Přísahám, že za to nemůžu, který s nadhledem přibližuje skutečný příběh muže s Tourettovým syndromem. Nejen za práva menšiny, ale za celé planety bojuje He-Man ve snímku Vládci vesmíru. Franšíza původně vznikla jako rozšíření univerza kolem série akčních figurek v Americe v osmdesátých letech. K divákům v kinech se dostanou i dva tituly s festivalovými úspěchy: španělsko-německá Romería vypráví o pátrání v rodinné minulosti, český dokument AMOOSED: losí odysea natočila o losech etnozooložka Hana Nováková.
před 4 hhodinami

Současná interpretace vrací do barokní hudby život, těší Netopila

Tomáš Netopil je uznávaným dirigentem, několik koncertů pod jeho taktovkou zazní například v červnu na festivalu Smetanova Litomyšl. A to včetně barokní hudby, jíž se dlouhodobě věnuje, sám je hráčem na barokní housle. „Je to moje vášeň, vždycky to pro mě byl únik ze světa romantického velkého orchestru,“ přiznal v rozhovoru s Lukášem Dolanským pro Události, komentáře.
včera v 12:52

Život v 21. století neustále provází strach, míní autor Včelího bodnutí

S ekonomickými problémy, dysfunkčními vztahy, ale i klimatickou krizí se potýká fiktivní rodina Barnesových. Vypráví o ní román Včelí bodnutí irského prozaika Paula Murrayho. Kniha se dostala do užšího výběru Bookerovy ceny za rok 2023, koncem loňského roku vyšla také česky v překladu Lukáše Nováka. Autor román osobně představil na květnovém Světu knihy.
včera v 10:47

Hříšní lidé města pražského se dostali na jeviště

Podle populárních kriminálních povídek Jiřího Marka vznikl v časech Československa televizní seriál a nyní poprvé získali Hříšní lidé města pražského i jevištní podobu. Mordparta s radou Vacátkem v čele tak řeší případy z prvorepublikového podsvětí v pražském divadle ABC.
2. 6. 2026

Obrazem: Milostný dopis Bajkalu zachycuje krásu i ohrožení jezera

Bajkal je nejstarší, biologicky nejrozmanitější a nejhlubší jezero na světě. Gabriela Bulišová a Mark Isaac dokumentovali prostřednictvím fotografií, videa i zvuku jeho proměny v kontextu environmentálních změn. Svoje svědectví teď předkládají na výstavě The Second Fire: Milostný dopis Bajkalu v pražském Domě fotografie.
2. 6. 2026

Ve Varech budou soutěžit filmy s Tomicovou či Geislerovou

Hlavní soutěž šedesátého filmového festivalu v Karlových Varech porovná dvanáct snímků. Dva z nich vznikly v koprodukci České televize. Režisér Šimon Holý přiveze komediální drama Chica Checa s Pavlou Tomicovou a Janem Cinou v hlavních rolích. A slovenský filmař Ivan Ostrochovský natočil s Annou Geislerovou snímek ze socialistického Československa Pramen.
2. 6. 2026

McCartney na novém albu vzpomíná na dětství v Liverpoolu

Paul McCartney vydal nové studiové album The Boys of Dungeon Lane. Ve čtrnácti skladbách se podělil o vzpomínky na dětství a mládí v Liverpoolu.
2. 6. 2026
Načítání...