Režisérka Věra Lacková pátrala po osudu svého pradědy, romského partyzána. Odkryla příběhy i dalších romských partyzánů a nyní usiluje o vybudování památníku romskému odboji na Slovensku. O svém pradědovi například zjistila, že několikrát utekl z koncentračního tábora. O práci na dokumentu nazvaném Jak jsem se stala partyzánkou, hovořila v Událostech, komentářích. Samotný dokument odvysílá v premiéře ČT2 v úterý 4. dubna ve 21:45.
Dala jsem slib babičce, že se lidé dozvědí o Romech v odboji, říká režisérka Lacková o dokumentu
Režisérka Vera Lacková o dokumentu Jak jsem se stala partyzánkou (zdroj: ČT24)
„Už v dětství jsem poslouchala od babičky různé příběhy a pohádky o mém pradědovi. Byl to takový tragický příběh, protože během války byl v odboji, byl partyzán, ale později byl zajatý v koncentračním tábore v Dubnici nad Váhom a šest členů jeho rodiny zavraždilo gestapo… jeho matku, manželku i malé děti. Nejmenšímu byly jenom dva měsíce, dalšímu dva roky,“ popsala Lacková.
Režisérku příběh velmi zasáhl a v dospělosti se rozhodla k němu vrátit, když se stala filmařkou. „Dala jsem slib své babičce, že udělám všechno pro to, aby se lidé dozvěděli, že i Romové byli v odboji,“ doplnila.
Ve snímku je režisérka velice otevřená, popisuje zákulisí rodiny, včetně rodinných tragédií. Ze začátku vůbec nepočítala s tím, že by byla před kamerou. „Spíš jsem počítala s tím, že budu vyprávět příběh praděda, a měla jsem to vymyšlené úplně jinak, ale postupně jsem s dramaturgem došla k tomu, že možná ta forma, když to odvyprávím přes osobní příběh, bude nejlepší. Aby to pochopili i mladí diváci. A jsem ráda, že to dobře funguje i na školách,“ vysvětlila Lacková.
Film se promítá na školách v Česku i na Slovensku. Dokumentaristku zarazilo, že se žáci učí o odboji velmi málo. „I o druhé světové válce a o tom, že Romové byli i hrdinové, nebyli jen oběti, o tom se vůbec neví,“ poznamenala.
Ve svém snímku zároveň upozorňuje na rasismus, který ve slovenské společnosti podle ní přetrvává.