Jednou z největších hvězd letošního ročníku Světa knihy byl současný německý spisovatel a také právník Bernhard Schlink. Proslavil ho román Předčítač, který režisér Stephen Daldry adaptoval ve známý film s Kate Winsletovou v hlavní roli. Na veletrh dorazili i nakladatelé, kteří vydávají českou literaturu v zahraničí. Podle spisovatelky Radky Denemarkové jsou všichni autoři a autorky, kteří píší v malých jazycích, jako ve vězení.
Schlinkův nejslavnější román je o muži, který se zamiluje do starší ženy. Až později se dozvídá o zločinech, kterých se dopustila za druhé světové války. Označit dílo jako příběh o mezigeneračním sporu po válce by ale bylo nepřesné.
„Nikdy nevymýšlím příběh tak, aby se zabýval nějakým problémem. Příběh přichází jako první. Až později zjišťuji, proč ke mně přišel. A tento příběh ke mně určitě přišel, protože se zabývá tím, s čím se potýkala moje generace. Pro někoho to byl otec, pro jiného milovaný lékař nebo pastor,“ sdělil ČT Schlink.
Pro spisovatele byl takovým člověkem učitel, jemuž prý mnoho dluží. „Jenže v určité době jsem se dozvěděl, že byl zapojen do zločinů Třetí říše. A co pak? Přestanete milovat svého otce, protože zjistíte, co provedl? Někteří to udělali. Ale většina z nás se prostě snažila smířit s tím, že lidi z této generace, kteří pro nás byli důležití, milujeme. A zároveň si uvědomujeme, že byli zapojeni do něčeho strašlivého,“ sděluje.
Rozdíly mezi generacemi se zabývá i Schlinkův romám Vnučka o muži, který nachází dceru s vnučkou v neonacistické národovecké komunitě na venkově. „Myslím, že ty, kteří už byli indoktrinováni pravicovým populismem, nemůžete prostě indoktrinovat jinými myšlenkami. Vše, co můžete udělat, a myslím, že je to velice důležité, je otevřít jim obzory,“ prohlašuje. V tomto románu se o to postava dědečka snaží především pomocí hudby.
Postava je nihilistická, smysl komiksu ne
Mezi zahraniční hosty veletrhu, o které byl největší zájem, patřil i francouzský autor komiksů Alexis Nolent, který pod pseudonymem Matz píše sérii Zabiják. Ta získala nominaci na prestižní Eisnerovu cenu a vyšel z ní i nedávný film Davida Finchera.
„Říkal jsem si, že ve fikci jsou nájemní zabijáci obvykle jen vedlejší postavy. Mělké, prázdné a na konci příběhu zemřou. Jsou jen nástroji. Na druhou stranu ale takoví lidé opravdu existují i ve skutečném světě a musí mít nějaký vnitřní život, nějaké svědomí, nějaké myšlenky a představu o životě. Přišlo mi zajímavé tento nápad prozkoumat,“ popsal ČT Nolent.
Fincher byl ve svém snímku s Michaelem Fassbenderem v hlavní roli podle autora věrný duchu komiksu. „Zvlášť v tom smyslu, že i jeho zabiják byl velice chladnou postavou, která není sympatická. Zabiják je poněkud nihilistický a také cynický. Ale chyba, kterou lidé u té komiksové série často dělají, je, že ji také nazývají cynickou. Tak to není. Postava je cynická, ale smysl komiksu ne,“ tvrdí Nolent. Série prý totiž uvádí do perspektivy, jak se lidstvo během své historie vyrovnávalo s různými velkými problémy.
Česká literatura se dostala do hledáčku velmocí
Svět knihy letos podle pořadatelů navštívilo na 60 tisíc lidí. Velký zájem byl podle nich právě i ze strany profesionálů. Leif Greinus už v němčině vydal třeba komiksy s Aloisem Nebelem nebo knihu Ve skříni od Terezy Semotamové. České autory chce německým čtenářům představovat i dál.
„Alois Nebel se prodával velmi dobře, prodali jsme sedm nebo osm tisíc výtisků. To je na komiksový román opravdu vysoké číslo,“ sděluje nakladatel z Voland & Quist. Na Světě knihy se zúčastnil sekce zaměřené na profesionály ze střední a východní Evropy. Na programu byly diskusní panely i obchodní schůzky.
„Říkáme tomu takové speed datingy, kde dochází k výměně tipů. Doufáme, že se podepíší nějaké smlouvy,“ řekla koordinátorka Českého literárního centra Michala Čičváková. „Jsou tu jeden nebo dva další autoři, které jsme objevili přímo tady. Takže tohle je opravdu dobré místo na hledání nových knih,“ souhlasí Greinus.
Zájem zahraničních nakladatelů a agentů, především těch německých, podpořilo také loňské oznámení o tom, že Česká republika bude v roce 2026 čestným hostem veletrhu ve Frankfurtu. „Je vidět, že Frankfurt pomohl české literatuře dostat se do hledáčku řekněme světových knižních velmocí,“ míní ředitel Světa knihy Radovan Auer.
„Česká literatura je opravdu odlišná, proto jsme se ji také rozhodli pozvat. Není mainstreamová. Je politická, kulturní, někdy velice urážlivá,“ říká ředitel Frankfurter Buchmesse Juergen Boos.
Rudiš: Příběhy přicházejí ve vlaku
„Všichni autoři a autorky, kteří píší v malých jazycích, jsou jako ve vězení. Potřebují skvělé překladatele, překladatelky. Takže každého člověka, který se naučí česky, pozlatit!“ tvrdí Radka Denemarková. Nakladatelé někdy chtějí i konkrétního překladatele. „Musíte si počkat nebo knihu odložit na další rok. Ale máme skvělé překladatele z češtiny do němčiny,“ sděluje Greinus.
„V německém prostředí nám určitě pomohlo hostování v Lipsku, a od té doby máme každý rok minimálně pět knih, které se podaří vydat v Německu, což je poměrně dobrý výsledek,“ souhlasí Čičváková. Výrazně se podle ní českým knihám daří především v Polsku, ale také v zemích, jako je Makedonie nebo Chorvatsko.
Právě jeden z autorů zmíněného Aloise Nebela Jaroslav Rudiš byl také hostem veletrhu. Ten v poslední době píše spíše německy než česky. „Za mnou příběhy přicházejí někdy ve vlaku, někdy v hospodě nebo v kavárně a vždycky mají reálný předobraz. Vždycky tam je nějaký dialog, nějaké setkání a někdy to je německy a někdy česky,“ sdělil v Interview ČT24.
Rudiš tak prý ve své Winterbergově poslední cestě vlastně portrétoval svého německého kamaráda, vrstevníka, který cestuje střední Evropou s bedekrem, posunul ho ale až skoro ke stoletému muži. „Pořád jsem ho slyšel mluvit, takže se mi to vlastně psalo velmi snadno,“ vypráví spisovatel, jehož prý nejosobnější knížka – Návod k použití železnice – vyšla také původně německy.
Nedávno dostal Mörikeovu cenu pro německy píšící autory. Jeho k ocenění navrhl fejetonista Jan Wille, Rudiš zase vyzdvihl Alici Horáčkovou, která dostala doprovodnou cenu k podpoře neněmecky psané literatury. Řeší podobné téma jako již zmíněný Schlink, když přiznává, že její předci měli blízko k Heydrichovi. Její román Rozpůlený dům vydalo nakladatelství Argo.
„Je to vlastně hlubinná sonda do vlastní rodiny. Ona objevuje něco, co vůbec nevěděla. (...) Není to žádný dokument, je to hlavně skvělý román, který se odehrává na Benecku v Krkonoších,“ tvrdí Rudiš, který doufá, že kniha brzy vyjde i v němčině.
