Instalace ukazující odstín pražského vzduchu, nová vyhlídková věž nebo pocta Hrabalovi vznikly v hlavním městě jako součást Landscape festivalu. Akce se snaží opakovaně rozproudit debatu o úrovni veřejného prostoru mezi veřejností, architekty, developery, politiky i umělci. Prostřednictvím umělecko-architektonických intervencí zaměřuje letos pozornost na proměnu čtyř dopravních uzlů metropole. Důležitým tématem je také ekologie.
Nákladové nádraží Žižkov, Palmovka, území kolem Florence a nedalekého Masarykova nádraží i smíchovské nádraží jsou lokality, které zažívají zájem developerů i aktivistů. Landscape festival chce o ně vzbudit i větší zájem veřejnosti.
„Jednotlivá díla a intervence nejen oživují veřejný prostor, ale přinášejí do některých míst i interaktivní prvky a mnohdy také upozorňují na aktuální témata života ve městě, mezi kterými vévodí v letošním roce oblast ekologie,“ uvedl Dan Merta, ředitel pořádající Galerie Jaroslava Fragnera.
Nová čtvrť na Žižkově, stroj času na Florenci
Například kolem bývalého žižkovského nákladového nádraží, jehož centrem je památkově chráněná budova, má vzniknout během dekády čtvrť pro zhruba dvacet tisíc obyvatel. Představovat si proměnu areálu můžou návštěvníci v Perspektivní bublině, kterou pro ně vytvořili MÓD architekti zpřístupněním jinak uzavřeného kolejiště.
Petr Písařík, jenž má v zatím nevyužívaných objektech svůj ateliér, nabízí příchozím možnost zapojit se do tvorby jeho nejnovější sochy. „Architektura je tu zachovaná, nic tu není pobořené. Bylo by fajn, kdyby se všechno takto zachovalo,“ líbilo by se mu.
Proměnou má projít i nejkomplikovanější dopravní uzel v Praze – nádraží Florenc. V jeho blízkosti vzniká v budově zvané Krenovka centrum, o které se stará Unijazz a Tanec Praha, ideou je propojit dolní Žižkov s Karlínem a Prahou 1. Vyzkoušet si takové propojení nabízí částečně už několik let provizorní dřevěné schodiště, které vzniklo před několika lety právě pro Landscape festival.
Na ignorované změny v životním prostředí upozorňuje Vzduchohledna. „Stroj času, který ukazuje, co nám není úplně příjemné, protože nedýcháme, co bychom měli dýchat. Ale alespoň si to uvědomíme,“ podotýká Merta k interaktivní instalaci. Různé barvy naznačují, jaký odstín má pražský vzduch v zimě či při inverzi.
Na dno řeky i na kopce zeminy
Křižovatku na Palmovce označují pořadatelé za městskou džungli čekající na svůj urbanistický rozvoj. Letošní intervence často odkazují ke spisovateli Bohuslavu Hrabalovi, s nímž je tato oblast spojena. Dominik Lang upozorňuje slunečníkem na budoucí náměstí Bohumila Hrabala a sochař Čestmír Suška vytvořil industriální poctu Hrabalově příteli, „něžnému barbarovi“ Vladimíru Boudníkovi.
Lidé si také můžou všimnout kousku dlažby, která tvarem a strukturou připomíná dno řeky či potoka. Richard Loskot tak upozorňuje na čím dál běžnější vysychání vodních toků v důsledku globálních změn klimatu.
Dočasné zásahy v lokalitě smíchovského nádraží naopak vedou pozornost veřejnosti spíše vzhůru. Kamil Mrva Architects tu postavili Drobnou rozhlednu a po setmění je možné ze Smíchovské lávky pozorovat nasvětlené křivky kopců ze zeminy, která je průvodním jevem masivní výstavby právě v okolí bývalého nákladového nádraží.
Příklad pro všechny? Uvidíme
Vedle instalací a výstav pořadatelé počítají také s debatami o budoucnosti pražských nádražních lokalit. Všechny zmíněné jsou podle nich spojeny s očekáváním, zda budou příkladem kvalitního urbanistického rozvoje v metropoli.
„Může se zdát, že v těch místech už je všechno naprojektováno, ale já si myslím, že to tak není. Teprve za deset dvacet let uvidíme, jestli o tom někdo uvažoval,“ domnívá se Dan Merta. K zamyšlení přivádí Landscape festival veřejnost až do začátku října.
