Literatura je jednou z uměleckých forem, kde se uplatňuje umělá inteligence. AI přináší nástroje, které dokážou generovat text, přeložit ho z cizího jazyka nebo načítat audioknihy. Překladatelé a literární vědci oslovení kulturní redakcí ČT jsou ale k rychle se vyvíjející technologii spíše skeptičtí.
Například letošní držitelka Státní ceny za překladatelské dílo Anežka Charvátová se neobává, že by svou práci musela přenechat strojům. „Člověk má pořád v mozku zvláštní spoje, které žádná nacvičená inteligence nemůže nahradit. Myslím si, že tu originalitu, nápaditost, humornost umělá inteligence nikdy mít nebude,“ říká. Charvátová je předsedkyní Obce překladatelů a do češtiny převádí knihy ze španělštiny, italštiny a francouzštiny, mimo jiné od nobelisty Maria Vargase Llosy.
Nástroje AI je podle ní možné využít pouze k hledání nápadů. Podobný názor má i čerstvý držitel překladatelské Ceny Josefa Jungmanna Jiří Holub. „Umělá inteligence může inspirovat, pokud překladatel hledá zajímavé řešení nějaké pasáže nebo verše, ale aby se s ní dalo pracovat ve smyslu čistého překladu, to podle mě určitě není zatím namístě,“ míní.
Překladatelé nejsou kontroloři překladů od AI
Obec překladatelů se už v listopadu 2023 připojila k výzvě Evropské rady asociací literárních překladatelů (CEATL). Prohlášení zdůrazňuje, že literární překlad je tvůrčí činností a odmítá poskytování veřejné podpory generovaným překladům.
Česká obec rovněž vydala seznam doporučení svým členům, jak s generativní AI při práci nakládat. Mimo jiné zdůrazňuje, že nakladatel by měl vědět, pokud při překladu byla využita umělá inteligence. Překladatelé by si také měli pohlídat, že – pokud si to nepřejí – nebude jejich dílo využíváno k dalšímu tréninku jazykových modelů.
A neměli by podle obce souhlasit s tím, že se stanou jen editory. „Jsou nakladatelé, kteří občas zadají požadavek: ‚Hledám redaktora, který zkoriguje překlad pořízený strojem.‘ Ale to je všeobecně v naší obci vnímáno jednak jako neetické, jednak to překladateli nebo redaktorovi dává většinou ještě víc práce, než kdyby to překládal sám,“ upřesnila Charvátová.
K načítání audioknih má AI víc času i zkušeností
Využití může AI najít i v audioknihách. Experimentuje s ní jeden z největších hráčů na českém trhu, společnost Euromedia, která už vydala první titul načtený syntetickými hlasy. Audio verze motivační knihy Svět levného dopaminu mohla vzniknout díky souhlasu autorů Jiřího Kryštofa Jarmara a Vojtěcha Hlaváčka. Ti své hlasy poskytli umělé inteligenci, protože ta prý na rozdíl od nich zní profesionálněji a má víc času. Načtení zvládla za tři hodiny.
Právě urychlení nahrávání a vylepšení neškolených hlasů autorů jsou případy, kdy je využití AI pro nakladatele efektivní a zajímavé, podotýká vedoucí marketingu nakladatelství Euromedia Ondřej Beniš. Další možnosti uplatnění AI se zatím rýsuje. „Určitý potenciál vidíme v tom, jak komunikovat text v rámci třeba knižních veletrhů a jak propagovat české autory, ale to jsou v tuhle chvíli jenom myšlenky,“ doplnil.
Romány je atraktivnější psát bez AI
Jak reálná je momentálně šance, že by oni prezentovaní spisovatelé nebyli z masa a kostí? „Někteří autoři to používají, ale těch příkladů je velmi málo. Rozhodně žádný velký boom generovaných textů, který by zaplavoval českou literaturu, tady není,“ říká literární vědec Karel Piorecký z Ústavu pro českou literaturu.
Příkladem může být loni vydaný prozaický experiment Animal. Autorka Dita Malečková vystudovala filozofii a informační vědy, dlouhodobě ji zajímá využití AI v tvůrčí činnosti a v knize se rozhodla zkombinovat vlastní tvorbu s „duchem ve stroji“.
„ChatGPT byl zveřejněn v listopadu 2022 a v nejbližších měsících potom se zejména na Amazonu objevilo obrovské množství knížek vyprodukovaných právě amatérskými autory, kteří si pomáhali ChatemGPT a chlubili se tím. Toto pominulo a spíš se dostáváme do fáze, kdy bývá atraktivní psát na obálky knih: ‚Tato kniha nebyla vytvořena s použitím AI‘,“ soudí Piorecký.
Loňská zahraniční studie naznačila, že umělá inteligence může pomoci k zajímavějším nápadům méně kreativním autorům. „Největší hrozbou, kterou já vnímám v souvislosti a generativní AI a literaturou a uměním obecně, je to, co se nazývá ohrožení kulturní diverzity,“ upozorňuje Piorecký. Jeho slova potvrzuje zmíněná studie, z níž vyplývá, že AI může omezit rozmanitost výsledných textů. Má totiž tendenci vybírat si to, co je nejčastější, a tedy průměrné. Její výtvory se tak navzájem podobají.
Stále nevyjasněné také zůstávají otázky týkající se autorských práv v souvislosti s umělou inteligencí. Vývoj technologií je totiž rychlejší než vývoj práva a regulací.
