Česko by mohlo letos splnit tři ze čtyř maastrichtských kritérií, která posuzují, zda by země obstála v eurozóně. V posledních letech jich Česko plnilo minimum a podmínky se často zmiňují v debatách o přijetí eura. Vysvětlujeme, v čem kritéria spočívají.
Debata o euru a maastrichtská kritéria. Co musí Česko splnit, aby mohlo uvažovat o společné měně?
Vláda vyzvala Národní ekonomickou radu vlády (NERV) a Legislativní radu vlády, aby do konce října vyhodnotily hospodářské a právní dopady zapojení do ERM II a zavedení eura. K hodnocení připravenosti země na společnou evropskou měnu se kabinet vrátí v prvním čtvrtletí příštího roku, kdy už bude jasné, zda Česko letos splní unijní kritéria, uvedl po středečním jednání kabinetu ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS).
NERV má za úkol vypracovat analýzu kladů a záporů, které by vstup do mechanismu směnných kurzů či zavedení eura přinesly Česku. Legislativní rada potom dostala za úkol analyzovat, zda bude nutné kvůli členství v ERM II či eurozóně měnit ústavu a nakolik bude třeba měnit jiné zákony. Až po prostudování analýz bude kabinet podle Stanjury vést neformální debaty o dalších krocích k euru. Formální debata nicméně bude možná až po zhodnocení ekonomických výsledků země za letošní rok.
Česko by letos mohlo splnit většinu kritérií
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) před týdnem v ČT oznámil, že Česká republika letos pravděpodobně po dlouhé době splní tři ze čtyř maastrichtských kritérií. Zbývalo by tak splnit pouze povinné dvouleté členství v systémech směnných kurzů ERM II. Vládní koalice se však zatím na vstupu země do eurozóny neshodne. Zatímco Piráti a Starostové dali najevo, že by byli pro rychlý vstup do ERM II, nejsilnější vládní strana ODS si myslí, že takový krok nemá cenu před nalezením shody na datu přijetí eura.
Ministerstvo financí a Česká národní banka (ČNB) v nejnovějším společném materiálu opět doporučily, aby vláda zatím neurčovala termín pro přijetí eura ani pro vstup do mechanismu směnných kurzů ERM II. Podle analýzy Česko loni s vysokou pravděpodobností nesplnilo kritérium cenové stability. Resort financí už dříve uvedl, že země neplnila ani kritérium stability veřejných financí.
Z loňského dokumentu vyplynulo, že v roce 2022 Česko nesplnilo žádné z kritérií. Předchozí analýza z roku 2020 hovořila o jediném splněném kritériu, a to u dlouhodobých úrokových sazeb.
Součástí materiálu je také analýza ČNB, která hodnotí sladěnost české ekonomiky s eurozónou. Letošní dokument upozorňuje na odstup od průměru eurozóny v cenové i mzdové hladině, což by podle centrální banky mohlo v případě brzkého přijetí eura vyvolat dlouhodobý tlak na inflaci vyšší než dvě procenta. Podle analýzy by také Česko v případě přijetí společné měny bylo více ohroženo asymetrickými ekonomickými šoky kvůli tomu, že podíl průmyslu v ekonomice je výraznější než v eurozóně.
Inflace v rámci mezí a stabilní směnný kurz
Každá země, která má zájem o vstup do eurozóny, musí nejprve splnit čtyři takzvaná maastrichtská konvergenční kritéria. První kritérium se týká cenové stability. Míra inflace nesmí překročit o více než 1,5 procentního bodu průměrnou inflaci tří zemí eurozóny s nejnižším růstem cen.
„Země, která se stala součástí měnové unie, nemůže používat kurz jako nástroj pro obnovování cenové konkurenceschopnosti, o niž by jinak přicházela při vysoké inflaci. Plněním inflačního kritéria tak uchazečská země prokazuje svoji schopnost obejít se bez kurzu národní měny poté, co získá členství v eurozóně. Stejný pohled uchazeče na kulturu cenové stability v eurozóně je rovněž nutný v zájmu hladkého provádění jednotné měnové politiky Evropské centrální banky (ECB),“ vysvětluje web zavedenieura.cz spadající pod ministerstvo financí.
Druhé kritérium požaduje zdravé a udržitelné veřejné finance, přičemž stanovuje maximální míru rozpočtového deficitu na tři procenta hrubého domácího produktu (HDP) a maximální míru zadlužení na 60 procent HDP.
„Vysoké rozpočtové deficity povzbuzují poptávkově taženou inflaci a vytlačují investice ze soukromého sektoru. Narůstající dluh může vyvolat krizi vládních financí, což by poškozovalo důvěryhodnost eura. K nezodpovědnému rozpočtovému chování může vybízet samotné prostředí měnové unie, které chrání její členy před hrozbou kurzové krize. Účelem kritéria udržitelnosti veřejných financí je předcházet uvedeným rizikům tím, že členy eurozóny se budou stávat pouze země s konsolidovanými veřejnými financemi,“ vysvětluje ministerstvo financí na webu.
Třetí kritérium se týká dlouhodobých úrokových sazeb. V zemích, které usilují o vstup do eurozóny, nesmí být úroková míra o více než dva procentní body nad průměrem tří zemí eurozóny s nejnižší inflací.
„Účelem úrokového kritéria je posoudit trvalost konvergence,“ uvádí server zavedenieura.cz. Podle něj se to opírá o očekávanou schopnost kapitálových trhů promítnout své pochybnosti o udržitelnosti konvergence do rizikových přirážek, zakomponovaných do výnosů dlouhodobých cenných papírů. Včasná konvergence úrokových sazeb má rovněž předejít nárazové změně v cenách dlouhodobých dluhopisů po vstupu uchazečské země do eurozóny v důsledku trvalého odstranění kurzového rizika.
Čtvrté kritérium se pak týká směnného kurzu. Země se musí alespoň po dobu dvou let účastnit mechanismu směnných kurzů ERM II, aniž by došlo k výrazným odchylkám od takzvané centrální parity nebo k devalvaci bilaterální centrální parity dané měny vůči euru. Účelem je prokázat, že ekonomika dané země je schopna řádně fungovat, aniž by docházelo k nadměrnému kolísání měny, píše se na unijním webu.
Vstoupí-li země mimo eurozónu do systému ERM II, je její národní měna navázána na euro prostřednictvím centrální parity, která je dohodnuta jak s členskými státy eurozóny, tak zeměmi mimo eurozónu, které se ERM II již účastní, a ECB se zapojením Evropské komise. Tato měna může následně kolísat ve standardním rozmezí patnácti procent nad nebo pod touto dohodnutou paritou.
Účast na ERM II je sice dobrovolná, představuje však povinný krok pro přistoupení k eurozóně. Od roku 2018 jsou země, které se chtějí zapojit, rovněž povinny navázat úzkou spolupráci s jednotným mechanismem dohledu ECB a plnit specifické politické závazky.
Kromě splnění výše zmíněných čtyř maastrichtských kritérií Brusel požaduje ještě soulad právních předpisů. Země, které chtějí přijmout euro, musejí v tomto ohledu zajistit, aby jejich vnitrostátní právní předpisy byly slučitelné se Smlouvou a se statutem Evropského systému centrálních bank a ECB.
Dvacet let v EU a stále bez eura
Debata o zavedení eura v tuzemsku zesílila po novoročním projevu prezidenta Pavla, podle kterého je společná měna logickou budoucností. Prezident při této příležitosti vyzval politiky k tomu, aby Česko začalo dělat konkrétní kroky k zavedení eura.
Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) v posledních dnech jmenoval ekonoma Petra Zahradníka zmocněncem pro přijetí eura, po koaličním dohodovacím řízení se ale Zahradníkova role změnila na ministrova poradce.
Bouřlivá diskuse o přijetí společné měny přichází v době, kdy si Česko připomíná dvacet let od vstupu do Evropské unie. Česko se k přijetí eura zavázalo ve smlouvě o vstupu do této organizace v roce 2004. Z deseti států, které tehdy do EU vstoupily, unijní měnu dosud nepřijaly pouze Česko, Polsko a Maďarsko.
Společnou měnou momentálně platí lidé ve dvaceti zemích EU. Z českých sousedů jsou to Německo, Rakousko a Slovensko. Jako zatím poslední se k eurozóně připojilo na začátku loňského roku Chorvatsko.
Po dohodě s Bruselem používají euro jako národní platidlo také Andorra, Monako, San Marino a Vatikán. Černá Hora a Kosovo ho pak využívají bez předchozí domluvy. Sedm členů Unie si zatím nechává vlastní měnu, jde také třeba o Švédsko nebo Dánsko.