Ze stávky chtěli revoluci. Kladenské radikály před stoletím řešil soud, Zápotockého poslal do vězení

Prosinec roku 1920 se nenesl v klidné předvánoční náladě, ale naopak v revolučním duchu. V řadě měst se tisíce dělníků rozhodly připojit ke stávkám, obsadily podniky, radnice, elektrárny. Jedním z ohnisek bylo Kladno, kde stávku vedl i budoucí prezident Antonín Zápotocký. Žádal nejen zvýšení mezd dělníků, ale i konec vlády. Po zatčení tisíců protestujících ale nakonec stávky ustaly. Soud před sto lety, 13. dubna 1921, rozhodoval i o osudu kladenských radikálů, Zápotocký skončil ve vězení. Konflikt, kvůli kterému bylo na části území vyhlášeno i stanné právo, přitom začal jako vnitrostranický spor sociálních demokratů o vlastnictví Lidového domu.

Ačkoliv konec války a zrod samostatné československé republiky doprovázelo veselí a oslavy, první léta mladého státu příliš radostná nebyla. Potýkal se s řadou problémů. Území, ke kterému náleželo i dnešní Slovensko a část Ukrajiny, bylo uměle vytvořeným celkem a vedení státu tak muselo v prvních letech v podstatě obhájit existenci nového celku. Hrozbě čelilo například z Maďarska, které dokonce na několik týdnů vojensky obsadilo střední a východní Slovensko.

Neméně problémů bujelo uvnitř hranic. Nejožehavější byly sociální otázky, které mladému státu nadělila předchozí válečná léta. Politická reprezentace přitom musela řešit i to, podle jakých zákonů bude Československo vůbec fungovat, připravit musela i novou ústavu. Do toho jí lid razantně připomínal, kam si přeje stát směřovat, manifestovalo se proti válečným zbohatlíkům, pořádaly se hladové bouře a došlo i na rabování ve velkostatcích.

Obyvatelstvo bylo tehdy výrazně jiného složení než dnes, celou třetinu tvořili dělníci, kteří byli politicky naladění doleva. I proto v prvních parlamentních volbách s více než 25 procenty zvítězila sociální demokracie (ČSDSD).

Dělníci chtěli ráznou změnu

Tato strana ale sama čelila vlastním vnitřním problémům. Podle historika Jiřího Kociána se v sociální demokracii už nedlouho po jejím vzniku v roce 1878 začaly tvořit dva proudy. Jeden umírněný, druhý radikální. „Radikální byl pro nesmlouvavý, ostrý boj, nejen politický, ale všemi možnými prostředky ostrého zápasu. Vedle toho byl proud, který sledoval možnost dosáhnout sociálních požadavků a cílů legitimní, legální, parlamentní politickou činností,“ řekl v pořadu Historie CS. Umírněná část představovala spíše elitu, zato radikálnější křídlo získávalo ve společnosti poměrně masovou podporu.

A po volbách se tento rozkol ve straně jen prohloubil. Radikálnější část se zformovala jako ČSDSD-levice, přijala samostatný program a vytvořila dokonce i vlastní poslanecký klub. Právě toto křídlo se stalo zárodkem budoucí komunistické strany.

Příčinou stávky byl spor o Lidový dům

Obsazení Lidového domu v Praze
Zdroj: ČTK

S rozštěpením sociální demokracie ale vznikla další překážka – jak si mezi sebe mají obě frakce rozdělit majetek? Otázka byla o to komplikovanější, že československá ústava prakticky nijak nepopsala existenci politických stran, a ty tak formálně nemohly majetek vlastnit.

Největší spor se vedl zejména o Lidový dům a společnost, která tiskla stranické noviny. Obé patřilo do vlastnictví představitelů strany. Na Lidový dům i tiskárnu si ale tvořili nárok jak umírnění, tak radikální sociální demokraté, kteří nakonec tiskárnu obsadili. Noviny, které od té doby sjížděly z pásu, nesly jméno Rudé právo.

Spor nakonec vygradoval až v zásah četníků na začátku prosince 1920, kteří za asistence magistrátního úředníka tiskárnu zavřeli. Podařilo se jim to ale až po celodenních potyčkách v osm hodin večer. K obraně se totiž k Lidovému domu začaly scházet stovky dělníků z pražských továren. ČSDSD-levice začala hrozit generální stávkou, pokud nebudou splněny požadavky na nápravu situace kolem Lidového domu, zajištění svobody tisku, odstoupení vlády, kontrolu dělníků nad továrnami a 30procentní zvýšení dělnických mezd.

2 minuty
Boje o Lidový dům ve filmu Anna Proletářka (1980)
Zdroj: ČT24

Tisíce dělníků obsadily továrny

Požadavky zůstaly nevyslyšeny a následujícího dne, 10. prosince, tak začala stávka. Trvala týden. A neprobíhala jen v Praze. Připojili se k ní například nespokojení dělníci ze Slánska, Chomutovska, centrem událostí na Moravě bylo Brno.

Nejprudší spád nabraly události v Mostě, kde po střetu s vojskem zůstalo pět mrtvých. V Oslavanech zase dělníci obsadili elektrárnu, která dodávala proud do Brna. I tam došlo k mohutnému vojenskému zásahu, dělníci se z elektrárny stáhli až poté, co vojáci Oslavany obklíčili.

V Hodoníně se zase podařilo stávkujícím odzbrojit řadu četníků a vojáků, obsadit celé město včetně hejtmanství, ze kterého dav vyvlekl hejtmana. Vzbouřenci ho zbili, dožadovali se jeho oběšení a podle některých informací se chystal i jeho provizorní soud. Nakonec se mu ale podařilo utéct. K uklidnění situace bylo vyhlášeno stanné právo.

Vyhlášení stanného práva na Brněnsku
Zdroj: Wikimedia Commons

Na Kladensku vedl dav Zápotocký

Jednou z bašt stávkujících se stalo také Kladensko, kde se do čela dělníků postavil i budoucí komunistický prezident Antonín Zápotocký. Povstalci nezůstali u požadavků vyhlášených před samotnou stávkou, pustili se do revoluce. Ustanovili Ústřední revoluční výbor, obsadili řadu továren a veřejných budov včetně radnice, vznikly i zárodky Rudé gardy.

V Kladně byla ale situace napjatá už před vyhlášením stávky, komunistické hnutí v něm bylo aktivní. I když do města přišlo na pomoc málo početné četnické stanici několik desítek vojáků, ani tak se státním složkám nepodařilo vzbouřenému davu zpočátku odolat. Nakonec se ale podařilo situaci uklidnit bez ztráty lidského života. Zatčeno bylo pro rozličné delikty několik stovek osob. Mezi nimi byl právě i Zápotocký, budoucí generální tajemník komunistické strany Alois Muna nebo učitel František Náprstek.

Prezident Antonín Zápotocký na besedě k filmu Rudá záře nad Kladem (1956)
Zdroj: Jiří Rublič/ČTK

Ačkoliv na řadě míst byly události velmi bouřlivé, stávka se nepřelila do všech měst, některým regionům se zcela vyhnula. Nestala se tak tedy stávkou generální, jak politici odštěpení od sociální demokracie zamýšleli. Přesto mnohde došlo na násilí, které mělo za následek smrt celkem čtrnácti dělníků. Někde se podařilo četníkům a vojákům dostat situaci pod kontrolu až po vyhlášení výjimečného stavu. Za účast na stávce bylo pozatýkáno asi tři tisíce dělníků, stovky z nich byly odsouzeny.  

Také čtrnáct kladenských radikálů se 13. dubna 1921 postavilo před krajský soud, kde si vyslechli rozsudky. Zápotocký byl odsouzen na 18 měsíců ve vězení. Soudní proces se samozřejmě nezamlouval komunistickému proudu, který jej označoval jako „velezrádný“.

Kladenský rodák se nakonec na svobodu dostal po devíti měsících, kdy byl propuštěn amnestií prezidenta Tomáše G. Masaryka. Události ze svého pohledu následně popsal v knize Rudá záře nad Kladnem, která byla v době komunistické diktatury vyzdvihována jako jedno z nejzásadnějších děl.

Stávkující dělníci v Kladně
Zdroj: ČTK

Zakladatelé KSČ se sami dočkali puče

Prosincové události vytvořily mezi oběma frakcemi sociální demokracie příkop, který už nebylo možné překonat. V květnu 1921 proto došlo ke vzniku samostatné komunistické strany (KSČ). Kvůli vězení se zakládajícího sjezdu Zápotocký nemohl zúčastnit, přesto byl i tak zvolený do stranického vedení.

Do KSČ následovalo radikály značné množství původních členů ČSDSD a vedení sociální demokracie tak zůstalo prakticky bez členské základny. Se zhruba 300 tisíci členy se KSČ stala v přepočtu na obyvatele i největší komunistickou stranou na světě vůbec.

V následujících volbách v roce 1925 získali komunisté druhý nejvyšší počet hlasů. Přesto strana během první republiky zůstala pevně usazená v opozici. A ani samostatné KSČ se nevyhnuly vnitrostranické spory. Do jejího vedení se dostali takzvaní Karlínští kluci s Klementem Gottwaldem v čele, kteří vyloučili většinu zakládajících členů a intelektuálů. Prosadili naopak naprosté podřízení se Moskvě. Z této pozice pak byli komunisté schopni během druhé světové války ovlivňovat budoucí směřování Československa, které vyústilo až ve čtyřicetiletou totalitu pod jejich taktovkou.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Domácí

Hradilkovi. Příběh rodiny, která žije naplno navzdory těžkostem

Diagnózu spinální svalová atrofie si Hradilkovi vyslechli hned dvakrát. Rodina ale navzdory těžkému handicapu nejstarší dcery nikdy nepřestala naplno žít. Zatímco pro dnes třináctiletou Boženu museli léčbu doslova vybojovat, čtyřletý Bedřich ji dostal hned po narození a je bez obtíží. V novém roce je čeká řada výzev, ale také nový dům, který jim výrazně usnadní život. Cesta ke genové terapii by se letos mohla otevřít i pro Boženu – pokud to schválí úřady. Později by pak mohla podstoupit i operaci páteře, kterou má kvůli slabým svalům zdeformovanou.
před 1 hhodinou

Příběh černého uhlí se začíná uzavírat. Horníky čeká nová kapitola

Těžba černého uhlí má letos v Česku definitivně skončit. Na Karvinsku zbývá dotěžit posledních několik tisíc tun. Z šachet v regionu odejde v lednu a únoru 1600 lidí. Během prvních dvou vln propouštění odešly z dolů i stovky lidí. Většina z nich dostala odstupné a stále nepracuje. Podle některých i proto, že jim noví zaměstnavatelé často nenabízejí ani polovinu toho, na co byli zvyklí v podzemí. Jiní zkouší vlastní podnikání. Černouhelné hornictví skončí na Karvinsku po 250 letech. Jak to ovlivní trh práce, bude podle ekonomů jasnější za rok.
před 1 hhodinou

Elektronický průkaz a méně oprávnění. Začíná platit nový zbraňový zákon

V platnost vstoupila novela zákona o zbraních. Nahrazuje skoro 25 let staré předpisy. Zbrojní průkaz už lidé nemusí nosit u sebe, funguje totiž elektronicky. V papírové podobě zůstává jen evropský zbrojní pas. Místo současných pěti skupin průkazů budou dva druhy oprávnění. Deset skupin zbrojních licencí se snižuje na tři. Součástí zákona je i zbraňová amnestie, díky které mohou lidé do konce června beztrestně odevzdat či legalizovat nelegálně držené zbraně či střelivo.
před 2 hhodinami

Nepodléhejme líbivému populismu, vyzval v novoročním projevu Pavel

Prezident Petr Pavel v novoročním projevu uvedl, že bude dohlížet na to, aby nastupující vláda dodržovala sliby. Nepodléhejme líbivému populismu, vyzvala také hlava státu. Oživení důvěry ve společnosti podle něj musí začít u každého jednotlivce, nikoli v politice.
včeraAktualizovánopřed 10 hhodinami

Stovky neplatičů alimentů získaly svobodu

Věznice ve čtvrtek opustilo víc než tři sta odsouzených, kteří byli za mřížemi za neplacení výživného. Postihování tohoto činu je nyní mírnější. Soudci museli o každém případu zvlášť rozhodnout. Posuzovat budou i další tresty, včetně drogových činů, u kterých jsou nově nižší sazby. Nový ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (za ANO) chce ale některé sankce opět zpřísnit, mimo jiné právě i za neplacení výživného.
před 11 hhodinami

Při dopravních nehodách vloni zemřelo nejméně lidí od roku 1961

Při dopravních nehodách v Česku loni podle předběžných dat zemřelo 428 lidí, což je o deset méně než v roce 2024. Jde také o vůbec nejnižší číslo od roku 1961. Nejvíc lidí v jednom měsíci zemřelo v září – 59. Nejtragičtějším dnem byla neděle 15. června s osmi oběťmi. Třetina všech loňských obětí přišla o život kvůli nevěnování se řízení, nepřizpůsobení rychlosti stavu silnice nebo přejetí do protisměru. Zatím předběžná čísla také ukazují o sedm tisíc méně nehod než v roce 2024. To je ale hlavně kvůli úpravě evidence srážek se zvěří.
před 12 hhodinami

Před 35 lety lidé naplno pocítili přechod na tržní ekonomiku

Přesně před pětatřiceti lety lidé naplno pocítili přechod na tržní ekonomiku. Prvního ledna 1991 se totiž liberalizovaly ceny. Míra zdražování zákazníky obchodů překvapila. Máslo bylo do té doby všude za deset korun, cukr za osm, mléko za dvě, rohlík za třicet haléřů. Od ledna 1991 ale bylo najednou všechno jinak. Ceny se začaly lišit a navíc rychle stoupat. U základních potravin a potřeb sice vláda stanovila regulované maximální ceny, přesto očekávala, že inflace rychle poroste. Nakonec rostla ještě rychleji, než se předpokládalo. Z necelých deseti procent v roce 1990 vystřelila až nad 56 procent. Ekonomickou reformu a obnovení tržního hospodářství ale tehdy brala většina společnosti jako nutnost.
před 12 hhodinami

Je důležité, abychom překonali příkopy, říká arcibiskup Graubner

„Slyším od prezidenta (Petra Pavla) a dalších lidí, že je potřebné, abychom se učili více vést dialog. My o něm sice často hovoříme, ale bohužel často mluvíme s těmi, se kterými si rozumíme, a ty ostatní odepíšeme nebo považujeme za jinou bublinu, se kterou je zbytečné komunikovat,“ sdělil v Interview ČT24 moderovaném Terezou Řezníčkovou arcibiskup pražský a primas český Jan Graubner, podle něhož je důležité, abychom překonali příkopy.
před 12 hhodinami
Načítání...