Ústavní soud (ÚS) vyhověl stížnosti mladé ženy, která se s otcem soudí o výživné za dobu vysokoškolského studia. Městský soud v Praze jí nevyhověl, poukázal na opakované studijní neúspěchy. Podle ÚS ale rozsudek dostatečně nezohlednil zdravotní obtíže dívky a její psychický stav, který mohl ovlivnit schopnost plnit studijní povinnosti. Městský soud bude rozhodovat znovu.
Podle nálezu soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové se městský soud zaměřil hlavně na konečný výsledek studia „na lince úspěch/neúspěch“ a na studijní výsledky. „Opomněl však hodnotit průběh studia v závislosti na zdravotním stavu stěžovatelky, čímž nepřihlížel k okolnostem, které mohly mít na cílevědomost a řádnost studia dopad,“ stojí v nálezu.
Dcera se žalobou domáhala toho, aby byla otci uložena povinnost platit jí výživné. Vyživovací povinnost rodičů ke studujícímu zletilému dítěti vyplývá z občanského zákoníku. Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl tak, že otec bude na výživu dcery přispívat částkou deset tisíc korun měsíčně. Zároveň měl uhradit dlužné výživné zhruba 613 tisíc korun.
Obvodní soud shrnul, že mladá žena kontinuálně pokračovala ve studiu bez odchylky v zaměření od roku 2012 do 2020. Studium dvakrát ukončila pro nesplnění požadavků studijního a zkušebního řádu. Potřetí, v dubnu 2020, zanechala studia z finančních důvodů. Ve studiu pak pokračovala distančně na soukromé vysoké škole. Obvodní soud se domníval, že tak rozšiřovala možnosti svého uplatnění na trhu práce, měla tedy nárok na výživné.
Obvodní soud zároveň odmítl argument otce o účelovosti studia. Studijní neúspěchy a průtahy nelze klást za vinu výlučně dceři. Poukázal na vyhrocené rodinné vztahy, vynucené vystěhování dcery ze společné domácnosti a další okolnosti, které měly vliv na její psychický a zdravotní stav.
Případ se opět vrací do Prahy
Městský soud v Praze ale verdikt změnil a žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že nárok na výživné nevznikl, protože studium nepředstavovalo soustavnou a cílevědomou přípravu na budoucí povolání. Rozsudek už jednou zrušil ÚS, tehdy z procesních důvodů. Městský soud ale i napodruhé rozhodl stejně, tedy znovu v ženin neprospěch.
ÚS stížnosti vyhověl i tentokrát, je prý zapotřebí více zvážit negativní vliv psychických potíží na studium. V obecné rovině ale soud zdůraznil, že soustavná a cílevědomá příprava na budoucí povolání sice nutně neznamená, že studium musí být dokončeno úspěšně, ale musí existovat snaha a reálně očekávatelná vidina úspěšného ukončení studia. „Nemůže jít o sled jakkoli odhodlaných pokusů předurčených k nezdaru,“ stojí v nálezu.
