Za zvláště vynikající zásluhy o stát v oblasti politiky – s těmito slovy prezident propůjčil Pavlovi Rychetskému v sobotu Řád bílého lva. Petr Pavel vybral šest desítek osobností jako nositele státních vyznamenání u příležitosti 105. výročí vzniku Československa. Bývalý politik a soudce Rychetský hovořil v pořadu Interview ČT24 o tom, co pro něj toto ocenění znamená, ale také o zkouškách demokracie a výzvách pro Ústavní soud, kterému dvacet let předsedal.
V sobotu 28. října obdržel Rychetský české státní vyznamenání. Přidalo se k jeho vyznamenání slovenskému od prezidentky Zuzany Čaputové a francouzskému od Jacquese Chiraca. „Největší význam má pro mě to, že jsem mohl z rukou našeho prezidenta Pavla přijmout nejvyšší ocenění, které zná náš český právní řád. Velice si toho vážím,“ řekl Rychetský.
Dlouholetý ústavní soudce může porovnávat atmosféru propůjčování státních vyznamenání za prezidentů Václava Klause, Miloše Zemana a nyní Petra Pavla. Sobotní ceremonie si váží.
Pavlova šance navázat na prezidenta Havla
„Nešlo si nevšimnout, že byl ten výběr nepoplatný subjektivním náladám, emocím a zájmům hlavy státu. Prezident Pavel se rozhodl respektovat návrhy, které mu docházely, a z nich vybírat tak, aby nemohl být ani zdaleka podezříván z toho, že chce preferovat nějaké své kamarády, jak tomu bylo u obou předchozích prezidentů,“ uvedl bývalý místopředseda vlády.
„Vnímal jsem už v okamžiku, kdy byl zvolen, že je tady šance navázat na období, kdy jsme měli v čele státu Václava Havla. Úřad prezidenta zase získává tu správnou důstojnost a současně civilnost,“ pokračoval Rychetský.
Působil také v roli ministra spravedlnosti a na základě politických zkušeností přemítal, kdy byla zkoušena demokracie nejvíce. „Je vlastně ohrožena neustále. Nejdůležitější jsou samozřejmě okamžiky voleb. S volbami je spojená jistá míra populismu a demagogie. Pevně věřím, že to neustálé rozdělování národa nebude trvalým faktorem voleb. Víme, s čím nejvíce operují subjekty, které se ucházejí o přízeň. Se strachem. Raději bych byl, kdyby se ve volbách nabízela vize, že budoucnost je v našich rukách.“
Rychetský svou kariéru ve veřejných institucích ukončil v srpnu, kdy mu vypršel mandát předsedy Ústavního soudu. Za dvacetileté působení z hlediska ochrany práv občanů byly podle něj nejhorší spory o výchovu a výživu nezletilého dítěte.
„Na Ústavní soud postupně přichází všechny kauzy, ale on má chránit pouze ústavou chráněná práva a svobody. Ve skutečnosti pro mě byly daleko nejhorší všechny kauzy, kdy se dva dospělí rodiče přetahují o malé dítě, které tím trpí. Ústavní soud už před mnoha lety řekl, že se má slyšet i názor dítěte. Ale není jednoduché předvolat dítě před soud a ptát se ho: ,Koho máš radši? Maminku, nebo tatínka?‘ Emocionálně to byly pro mě nejnáročnější kauzy,“ vzpomínal Rychetský.
Během svého působení na Ústavním soudu byl u zrušení voleb v roce 2009 a u zásahu do volebního zákona před dvěma lety. „V obou řízeních týkajících se voleb vůbec nebylo součástí naší debaty politické uvažování, ale skutečně ústavně-právní,“ zdůraznil Rychetský.
„Často byl v této souvislosti soudu vytýkán jakýsi politický aktivismus. To je falešná představa. Ústavní soud si nevybírá, co bude rozhodovat, ale co mu právě politici předloží. Chtějí, abychom zrušili část zákona, který oni přijali. Raději odpovědnost přenesou jinam, ať to místo nich rozhodne někdo jiný. Jsou země, kdy napadnout nějakou část zákona mohou jen ti, kteří pro něj nehlasovali. Jsem přesvědčený, že se Ústavnímu soudu za těch dvacet let povedlo nepodlehnout stranicko-politickým vlivům,“ dodal.
Jednou z budoucích výzev bude také posuzování politické minulosti, zejména té předlistopadové, jako tomu bylo v případě někdejšího kandidáta na ústavního soudce Roberta Fremra.
„Je to zajímavý fenomén. Nikdy dříve jsme nebyli svědky toho, že jsou kandidáti svlékáni až do naha. Myslím si, že je to dobře. Znamená to, že si většina médií a veřejnosti uvědomila, jaký význam má Ústavní soud pro jejich život, pro zemi a pro ochranu hodnot,“ zakončil Rychetský.
