Jana Palacha připomněla v předvečer 50. výročí jeho oběti vzpomínková mše v pražském kostele Nejsvětějšího Salvátora. Sloužil ji kněz a bývalý disident Tomáš Halík, který vyzdvihl Palachovu památku a oběť, hovořil ale i o současné situaci v politice a společnosti.
„Student Jan se stal absolutním světlem v šeru polopravd.“ Tomáš Halík sloužil mši za Palacha
„Student Jan se svým činem stal absolutním světlem, které mělo v tom šeru polopravd a iluzí osvětlit pravdu o nás samotných,“ řekl Tomáš Halík při mši na památku Jana Palacha. Kněz zdůraznil, že Palach svým činem bojoval proti rezignaci českého národa v době nastupujícího normalizačního režimu, který se snažil odstranit pozůstatky Pražského jara.
Podle Halíka Jan Palach svým činem ukázal, že pravda váží víc než život. Zatímco kardinál Josef Beran v roce 1969 v promluvě v Radiu Vatikán na jedné straně ocenil hrdinství Palachovo i Evžena Plocka a Jana Zajíce, kteří jej následovali, a vyzdvihl jejich ideál, na druhé straně řekl, že nemůže „schválit jejich zoufalý čin, zabít se není nikdy lidské“, Tomáš Halík interpretoval čin z 16. ledna 1969 jinak. „Nezmařil vlastní život, ale daroval ho, aby si lidé uvědomili cenu pravdy a svobody,“ míní.
Při mši ale zazněla i slova věnovaná současnosti. Halík varoval před dezinformacemi šířenými z východní Evropy a snahou některých českých politických představitelů upřednostňovat zájmy jejich východních sponzorů. Upozornil také na problém šíření strachu a paniky, ze kterých těží populističtí politici.
„Dnes nežijeme ve stínu okupačních tanků, nemá smysl protestovat proti zlu tímto způsobem. Ale je to také výzva, aby nám nebylo lhostejné to, co se kolem nás děje. Abychom si demokracie a svobody vážili,“ řekl Halík po mši.
V kostele Nejsvětějšího Salvátora však neznělo jen kázání. Vystoupil také Bohdan Mikolášek, který zazpíval Ticho. Skladbu napsal před padesáti lety v reakci na Palachův čin.
Palachova památka 20 let poté
Palachova oběť inspirovala také s dvacetiletým odstupem. Tehdy, v lednu 1989, se na místě, kde se Jan Palach zapálil, tedy na Václavském náměstí v Praze, začali scházet odpůrci režimu. Na to vzpomněl i Tomáš Halík při mši: „Palachovský týden byl začátek pohybu, který vyvrcholil listopadem 1989 a pádem komunistického režimu.“
Podobně vnímá události ledna 1989 také jejich účastník, tehdejší mluvčí Charty 77 Alexandr Vondra. Sám skončil hned první den ve vazební věznici, ale když ho pustili, čekalo ho překvapení. „Co mně udělalo největší radost, když jsem byl propuštěn z vazby, bylo, že tam lidé chodili každý den, přestože věděli, že dostanou na držku od policajtů,“ vzpomněl. Demonstrace byly podle něj mimořádné tím, že se do nich zapojili i lidé, kteří nepatřili k disentu. „To byl zlom, ne jenom debata, že máme chuť jít do střetu my v disentu. Ale že do střetu začínají otevřeně jít mladí lidé,“ dodal.
Další z účastníků Palachova týdne Petr Placák podotkl, že i samotný disent dlouho váhal, zda vyjít do ulic, změnu přinesla smrt vězněného Pavla Wonky v roce 1988. „Říkali jsme si, že je dost petic, je potřeba vyjít do ulic a protestovat,“ zdůraznil.
Události, komentáře: 30 let od Palachova týdne (zdroj: ČT24)
Palachova památka 50 let poté
Jan Palach se zapálil na Václavském náměstí 16. ledna 1969, o tři dny později zemřel. Jeho památku připomenou v příštích dnech akce napříč republikou – v Praze na Václavském náměstí i Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ve Všetatech, kde bydlel, či v Mělníku, kam chodil na gymnázium.