Rekonstrukce Slovenské strely je u konce, trvala více než dva roky. Za tu dobu změnila nátěr, mechanici opravili motory vlaku a kompletní rekonstrukce se dostalo i interiéru. Nyní se národní kulturní památka vrací do Kopřivnice, kde byla sestrojena. Vystavena bude v muzeu Tatry, kde na ni čeká samostatný pavilon.
Slovenská strela je jako nová. Původní podoba legendy se ukrývala i v záhybech sedadel
Slovenská strela v novém. Dvouletá rekonstrukce vrátila vlaku prvorepublikovou podobu (zdroj: ČT24)
Když se Slovenská strela dostala před dvěma lety na opravu do Přerova, nesla jinou barvu. Teď už má na sobě původní višňový odstín. „Využili jsme k tomu barevnou stratigrafii, odebírali jsme vzorky při rozebírání a přípravě restaurování. V Tatra muzeu existuje i zachovaný vzorník z roku 1935, kde také byla podobná červeň,“ přiblížil hledání toho správného odstínu odborný garant renovace Jiří Střecha.
Dominantní červenou barvu doplňují černé blatníky, šedý podvozek a zlatá střecha. „V dobovém popisku je jako barva starého zlata. Ta se nezachovala ani ve vzorku. (…) Konzultovali jsme to s odborníky, barvy se speciálně míchaly,“ uvedl Střecha. Strela také nese technické označení bílými písmeny, která na červený lak nanesli dobovou metodou, tupováním štětce přes šablonu.
Vlak zdobí také původní státní znaky akademického sochaře Jana Nušla. V době vzniku Strely musely být malým státním znakem označeny všechny československé vlaky, u Slovenské strely byl ale navíc výtvarně zpracován.
Podobu státního znaku navrhl akademický sochař Nušl
Stroj pohání také originální motory, jejich ovládáním byla Slovenská strela unikátní. „Řidič ovládal páku plynu a skrz ni i kontroler. Strela má systém přenosu výkonu, který vymyslel vsetínský vynálezce a továrník Josef Sousedík. Do 80 kilometrů v hodině se rozjíždí velmi rychle elektrickým přenosem výkonu, později se automaticky přepne do mechanického přímého záběru,“ vysvětlil Střecha.
Tento systém tak přeskočil mezistupeň, při kterém elektřina točila motorem a ztrácela se energie. U Strely jej pohání náprava. „Bylo to na tu dobu velice inovativní,“ uvedl Střecha s tím, že se mechanikům při renovaci vozu podařilo pohon zcela zprovoznit. Řízení je velmi citlivé a v současnosti umí stroj ovládat pouze jeden člověk. „Je to zcela odlišné i od dobových motorových vlaků,“ řekl Střecha.
Řídit Slovenskou strelu umí dnes jen jediný člověk
Řídit se Slovenská strela dala z obou konců vlaku, nevyužívané stanoviště pak sloužilo jako úschovna zavazadel. Vlak může jezdit 130kilometrovou rychlostí, chybí v něm ale některé současné zabezpečovací prvky. Na trati tak nemůže překročit rychlost 100 kilometrů v hodině, což je pro motory šetrnější.
Interiér navrhl architekt Grégr
Restaurováním neprošly jen útroby stroje, ale také část pro cestující. Většina vybavení byla vyrobena znovu v přesných replikách. Interiér se vrátil do elegantní podoby z roku 1936 podle návrhu architekta Vladimíra Grégra. Například podlahu tak opět zdobí vzor červeno-smetanové šachovnice.
Nově utkaná byla i potahová látka sedadel v barvě bílé kávy s hnědým žíháním. „Originální barevnost jsme objevili na sedadlech řidiče, kde se zachovala v záhybech. (…) Výtvarnice podle fotek odměřila žíhání tak, aby látka byla úplně stejná jako v roce 1936,“ objasnil Střecha.
Potahovou látku musela znovu navrhnout výtvarnice
Kromě cestujících Strelou jezdila také posádka. Tvořili ji vlakvedoucí a strojvedoucí, kuchař a stevard. Přímo ve vlaku se ale nevařilo, kuchyňka na to byla příliš malá.
Nádobí ve Slovenské strele je zatím vypůjčené od sběratelů. „Jsme ale ve spojení s Mezinárodní společností denních a lůžkových vozů, máme připravenou možnost výroby replik nádobí tak, aby Strela byla vybavená původními hrníčky, talířky, skleničkami,“ uvedl Střecha.
Rychlovlak, který jezdil na trase Praha–Bratislava, byl prvním povinně místenkovým spojem, což se také promítlo do ceny jízdenky. I tak se ale Strela stala oblíbeným vlakem, už po roce její provoz dosahoval zisků.
Nádobí zatím zapůjčili sběratelé
Podobné rychlíkové vozy tehdy vznikaly po celé Evropě. „Létající Hamburčan v Německu, Bugatti stavěl podobné rychlíkové vozy pro francouzské dráhy,“ uvedl Střecha. Slovenská strela je ale unikátní skvělým stavem, ve kterém se po renovaci nachází. „Třeba Bugatti postavil vozů přes osmdesát a ve Francii mají zachovaný jeden. (…) Je zcela výjimečné, aby byl vůz takto restaurován,“ zakončil Střecha.
Železniční legenda zamířila ve čtvrtek do svého domova v Kopřivnici, kde byla původně sestrojena. Stane se součástí sbírek Tatra muzea. Rychlovlak bude vystavený v samostatném pavilonu, během prezentačních jízd se bude vracet také na koleje.
Rekonstrukce národní kulturní památky vyšla na 118 milionů korun, z toho téměř 80 milionů pokryly dotace z Evropské unie.