Po třinácti letech se v minulých měsících uzavřel příběh, kvůli kterému Česko přišlo v Turecku o miliardy korun. Vítkovická firma tam stavěla uhelnou elektrárnu, projekt zaplatila Česká exportní banka. Elektrárna však nikdy nebyla plně zprovozněna a Česko získalo zpět jen zlomek peněz, které do země poslalo. Celková ztráta dle odhadů činí zhruba deset miliard korun. České státní instituce na klíčové otázky neodpovídají a hlavní postavy celé finanční blamáže přehazují odpovědnost jedna na druhou. Tématu se věnovali Michael Fiala a Václav Černohorský.
Zhruba sto kilometrů západně od turecké metropole Ankary leží tepelná elektrárna Adularya, známá také jako Yunus Emre, jejíž financování zajistil český stát. Od podpisu smlouvy s místním investorem uplynulo již třináct let a elektrárna stále nefunguje. Jediné, co české instituce počítají, jsou ztráty.
„Je to velký průšvih. Jsou tam zásadní pochybnosti o tom, jestli vůbec k té investici mělo dojít, a zapojené instituce v podstatě tají, jak k celému průšvihu došlo a kde se stala chyba,“ okomentoval právník Transparency International Jan Dupák.
„Jenom absolutní blbec může vyprojektovat elektrárnu s kotly a neověřit si, že tamní uhlí je pro tyto kotle nepoužitelné,“ kritizoval podnikatele Jana Světlíka v září roku 2017 tehdejší český prezident Miloš Zeman. „Vyhodili jedenáct miliard korun. Jedenáct miliard, které musí zaplatit daňový poplatník.“
Firma podnikatele Světlíka z ostravských Vítkovic, která se jmenuje Vítkovice Power Engineering, měla celý turecký projekt jakožto hlavní dodavatel na starosti. „Je kolem toho strašně moc dezinformací. Pravda je úplně někde jinde,“ uvedl Světlík.
Zlom v roce 2016
Světlík byl původně oblíbencem Miloše Zemana. Před deseti lety ho tehdejší prezident vyzvedl jako jednoho z nejvýznamnějších tuzemských podnikatelů, který se zasloužil o Českou republiku. V té době již Světlíkova firma stavěla tureckou elektrárnu. „Výstavbu jsme oznámili na strojírenském veletrhu v roce 2010. To vypadalo, že začneme velmi brzy a že do několika málo let bude elektrárna funkční,“ sdělila mluvčí skupiny Vítkovice Eva Kijonková.
Dne 4. března 2011 Hospodářské noviny napsaly, že státní Česká exportní banka začala financovat stavbu nové tepelné elektrárny v Turecku. Znamenalo to, že Češi půjčí turecké firmě jménem Adularya, pro kterou se elektrárna stavěla, zhruba jedenáct miliard korun. Světlíkova firma pak elektrárnu postaví a Turci v ní začnou vyrábět elektřinu, kterou budou prodávat, a Čechům tak splatí úvěr.
Rizika miliardové půjčky českých peněz pojistila další státní instituce, Exportní garanční a pojišťovací společnosti známá pod zkratkou EGAP. Jenže plány vítkovické firmy podnikatele Světlíka se zhroutily. Klíčový zlom nastal v roce 2016. Tehdy se přišlo na to, že kotel elektrárny špatně spaluje uhlí z přilehlého dolu.
„Prostě ten kotel neuměl naběhnout, nešel do trvalého provozu. To osazenstvo nebylo schopné dát jej do trvalého provozu. To je příčina, proč to skončilo,“ řekl Reportérům ČT technický poradce Jaroslav Kováč, který na stavbě elektrárny pracoval.
Uhlí v kotli špatně hořelo, proto kotel ucpávalo a ten tak nemohl správně fungovat. Špatně shořelý popel na dně kotle ztuhnul jako beton. Podle dalšího technického poradce Jána Števka se kotel zanášel jednak proto, že nebyl správně vyrobený, a jednak proto, že uhlí, kterým se tam topilo, bylo příliš jemně nadrcené.
Z jakého důvodu elektrárna v Turecku nefunguje, pak zkoumal profesor František Hrdlička ze Strojní fakulty Českého vysokého učení technického. Dle něj důvodem nebylo uhlí ani špatné kotle. „Technické problémy jsme posoudili. Řekli jsme si, že v zásadě víme, v čem problémy jsou a zda jsou odstranitelné, ale bohužel k tomu více říci nemohu,“ uvedl Hrdlička s tím, že je vázán smlouvou o mlčenlivosti se společností EGAP.
Na EGAP a Českou exportní banku se Reportéři ČT obrátili s dotazy, proč se rozhodli do tureckého projektu jít, a jak v něm potom zacházeli s veřejnými penězi. Získali jen krátká vyjádření. „Od poskytnutí tohoto úvěru Česká exportní banka zdokonalila, a to zcela zásadním způsobem, systém vyhodnocování a řízení rizik,“ sdělil vedoucí oddělení strategie a komunikace společnosti Tomáš Pubrdle.
„Současná pravidla obezřetnosti nedovolují EGAP podobné projekty stejným způsobem podpořit,“ okomentoval mluvčí garanční a pojišťovací společnosti Jan Černý.
Pokus o státní převrat
Technický poradce Kováč si myslí, že hlavní příčinou problému je nedostatečná zkušenost generálního dodavatele s výstavbou takového investičního celku, jako je elektrárna na uhlí. Skupina Vítkovice ústy mluvčí Kijonkové potvrdila, že pro firmu to byl jediný takový projekt. Odmítla však, že by cokoliv zanedbala. Krach stavby i celé vítkovické firmy podle ní způsobilo něco jiného — a to pokus o státní převrat v Turecku před sedmi lety.
Situace v Turecku tehdy české investice skutečně ohrozila. V zemi byli zadrženi také manažeři tureckého rodinného podniku Naxan Holding, kterému patřila společnost Adularya. Holding Naxan a s ním i elektrárna patřily rodině Nakibogluových, jejíž členy turecké úřady po pokusu o převrat v roce 2016 označily za klíčové sponzory pučistů. Členové rodiny tak skončili za mřížemi a jejich majetek včetně elektrárny v rukou státního fondu známého pod zkratkou TMSF.
V současnosti jsou již původní majitelé na svobodě, žádost o rozhovor ale odmítli. „Rodina Nakiboglu ztratila kontrolu a nemohla dostát svým závazkům. Krátce po zestátnění projektu bylo možné se domnívat, že státní protistrana, fond TMSF, by mohla být vhodným partnerem pro úspěšné dokončení celého projektu elektrárny. Tato očekávání se však nenaplnila, a to z důvodu minimální, respektive nulové ochoty ze strany tureckého státního fondu vložit do projektu další peníze,“ podotkl Pubrdle z České exportní banky.
„Toto byly politické věci, o kterých jsme nevěděli nic, a to byl klíčový důvod, proč se to po tom puči takto stalo. Byla to věc, která nás extrémně poškodila, protože my v zásadě jsme jako jediní za to zaplatili, celá ta fabrika na tom skončila,“ zhodnotil Světlík.
Technik Kováč si však nemyslí, že pokus o puč v Turecku sehrál takovou roli. „Ten pobyt Vítkovic na stavbě skončil předtím, než byl státní převrat,“ doplnil. S tím souhlasí i Števko. „Mohu říci, že stavba byla rozpuštěna, a když jsem odcházel na Slovensko, přešel jsem istanbulský most asi čtyři hodiny předtím, než došlo k pokusu o státní převrat,“ ujasnil.
Trestní oznámení na neznámého pachatele
České státní instituce, exportní banka a pojišťovna EGAP podaly začátkem roku 2018 kvůli turecké elektrárně trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření z úvěrového podvodu, porušení povinnosti při správě cizího majetku, podplácení a praní peněz. Podrobnosti o něm nejsou známé.
„Mohu potvrdit, že předmětem výkonu dozoru státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze byly okolnosti související s elektrárnou Adularya. Trestní věc byla postupem podle trestního řádu odložena. Podrobnější informace k věci neposkytuji,“ sdělil státní zástupce Tomáš Minx.
Česká exportní banka a pojišťovna EGAP chovaly nejen podezření, že při schvalování úvěru někdo podváděl a uplácel, ale měly i zásadní spor mezi sebou. „Po zmaření investice došlo ke sporu mezi Českou exportní bankou a EGAP o to, kdo ztrátu ponese,“ upřesnil právník Dupák. Nakonec obě společnosti sepsaly dohodu, jak ztrátu zaplatí.
„V rámci té dohody EGAP uvedl, že je přesvědčen o tom, že Česká exportní banka vůbec neměla úvěr vyplatit, protože nebyly splněny podmínky úvěrové smlouvy,“ dodal Dupák.
Pokus o záchranu
Turecký stát se po převzetí pokusil elektrárnu třikrát prodat. Miliardový problém se snažili zachránit také čeští politici. V září 2019 tehdejší ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) a premiér Andrej Babiš (ANO) jednali s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem. „Máme de facto nabídku převzít elektrárnu,“ řekl po jednání expremiér.
„Turci přišli s tím, že by byli ochotni nám to de facto za korunu přenechat. Což vypadalo na první pohled docela zajímavě, jenže ono to není tak úplně jednoduché. Teď si vezměte, že by českému státu, když už tam zahučelo dvanáct miliard, zůstala tato elektrárna, musel by se najít nějaký státní subjekt, který by ji provozoval,“ podotkl Havlíček s tím, že žádnému subjektu se do toho nechtělo.
„Musel by do toho dát třeba tři miliardy, aby to rozhýbal, ale s nejasnou budoucností. Uvědomme si, že je to v Turecku. Co když tam zase někdo nastaví nějaký jiný režim, tak tam budete mít další tři miliardy, čili pak už by to bylo nejen o dvanácti, ale o patnácti miliardách. My na tohle logicky nemohli přistoupit,“ dodal.
Poté, co dodavatel elektrárny z ostravských Vítkovic zkrachoval a žádná jiná firma nedokončenou stavbu převzít nechtěla, pokusila se Česká exportní banka získat alespoň zlomek peněz, které Turkům půjčila. Rozhodla se prodat pohledávku za tureckým dlužníkem, a prodala ji loni v létě turecké firmě jménem Yildizlar.
Hospodářské noviny tehdy napsaly, že český stát z toho získal dvě miliardy korun. Česká exportní banka to ale oficiálně nepotvrdila. Těsně před koncem minulého roku prodal turecký státní fond skupině i samotnou elektrárnu. Turci ji dle informací z jejich tisku prodali za více než tři miliardy tureckých lir, tedy skoro za čtyři miliardy korun.
„Jestliže česká strana prodala pohledávku přibližně za dvě miliardy korun a obratem v Turecku je elektrárna prodaná za čtyři miliardy, tak je to rozhodně fiasko,“ míní Dupák. „Jak Česká exportní banka, tak EGAP, by měly být schopné vysvětlit, kde nějaký problém vznikl. Pokud to nevysvětlují a neposkytují informace, tak mám z toho pocit, že se snaží utajit, kde přesně se chyba stala, a tím třeba ochránit někoho, kdo je za to zodpovědný,“ uzavřel.
