Psychiatr, psychoterapeut a vedoucí výzkumného centra Národního ústavu duševního zdraví profesor Jiří Horáček míní, že psychedelika mají unikátní farmakologické vlastnosti, které se podobají antidepresivům, změny ale nastupují skoro okamžitě. V Interview ČT24 uvedl, že aplikace těchto látek by se měla dít v bezpečném prostředí s kvalifikovaným personálem.
Psychedelika mohou obrovsky zkrátit utrpení, říká Jiří Horáček z Národního ústavu duševního zdraví
28 minut
Hostem pořadu Interview ČT24 byl Jiří Horáček
Látky, které mění rychle lidskou mysl, se označují jako psychotropní. Jsou brány jako jedna skupina, ačkoliv má dvě podskupiny. Ty, co vyvolávají závislost, ovlivňují emotivitu a náladu, kdežto ty, které je neovlivňují, závislost nevyvolávají. Těmito látkami, jak vysvětluje Horáček, se míní i psychedelika či halucinogeny. V jedné skupině nejpřísněji regulovaných látek jsou tak substance, které mají jiná rizika, což je podle Horáčka nesmysl a brzda výzkumu.
Psychedelika či halucinogeny jsou podle něj při terapii nadějí. „Zjistilo se, že mají zcela unikátní farmakologické vlastnosti, které jsou do značné míry podobné vlastnostem běžných antidepresiv, ale změny v mozku nastupují okamžitě,“ vysvětluje Horáček.
Pokud se u antidepresiv čeká na účinky měsíc či měsíc a půl, u úspěšné aplikace psychedelik přichází změny tentýž nebo druhý den, což psychiatr označuje jako „obrovské zkrácení utrpení“.
Druhou unikátní vlastností těchto látek podle něj je, že natolik mění myšlení člověka, že umožňují na některé problémy lidského života nahlédnout z úplně jiného úhlu pohledu. To podle Horáčka skýtá platformu pro inovativní způsoby psychoterapie, kdy je nutné, aby člověk na svůj problém nahlédl jinak. Proces, který by trval někdy roky, je tak prý nyní dosažitelný krátce.
Efekt po intoxikaci
Horáček vysvětluje, že deprese je toxický stav, kdy stresovými hormony atrofuje mozková tkáň a jako první odumírají synapse. Deprese tak ochuzují výpočetní potenciál, který mozek má – a antidepresiva, stejně jako psychedelika stimulují růst synapsí. Například u ketaminu trvá intoxikace asi dvě hodiny, u psilocybinu tři, podle psychiatra ale antidepresivní efekt nesouvisí s touto intoxikací. Trvá totiž v době, kdy v člověku už tato látka není – po ketaminu týden či dva, u psilocybinu dva až tři měsíce.
Psychiatr míní, že každá cizorodá látka je potenciálně nebezpečná. Před užitím těchto látek se koná psychologická příprava. Je nutné, aby proces probíhal v bezpečném prostředí, kde je klient instruován kvalifikovaným personálem. Sám Horáček proces absolvoval, nyní pomáhá třeba i vážně onkologicky nemocným lidem, kterým asistovaná psychoterapie pomáhá vyrovnávat se s potenciálním koncem.
Například ketamin totiž podle něj umožňuje na přibližně hodinu „prožívat sám sebe bez schémat“, kdy člověk v rámci terapie zakouší, jak by mohl ve světě fungovat bez svých traumat a „mindráků“. „Efekt není primárně euforizující, spíš ve smyslu ,Aha, ono by to šlo i tahle, a proč mi to nejde?‘ Protože mám nějaká schémata, která mi nejsou vlastní. (…) Nezkusím se jich zbavit a žít spokojeněji? A najednou to jde.“
