19. června 1945 vydal prezident Edvard Beneš takzvaný velký retribuční dekret. V jeho důsledku pak vznikly mimořádné lidové soudy, které po válce trestaly okupanty a kolaboranty s nacismem. Před soudem ale končili kromě zrádců i nevinní lidé. Hlavně v roce 1948, když komunisté retribuci obnovili, aby odstranili své odpůrce.
Před lidovým soudem na Pankráci začal proces s pachateli nejstrašnějšího zločinu německých okupantů. Gestapáci, žháři Lidic a vrahové lidických mužů se zodpovídali ze svých zločinů.
Před mimořádné lidové soudy muselo po válce přes 30 tisíc lidí. A 24 tisíc z nich soudci také potrestali. Zodpovídat se musel například i státní tajemník K. H. Frank. Na jeho veřejnou popravu se pak dokonce vydávaly vstupenky.
Za komunismu byly obnoveny
Taková soudní líčení pokračovala do května 1947. Po únorovém převratu je komunisté obnovili a před soud se znovu dostali už osvobození lidé. Podle historika Jiřího Kociana z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd revize některých případů měla sloužit k politickým účelům.
K soudu musela znovu i Marie Navarová. Ta pomohla zraněnému Reinhardu Heydrichovi. Nespolupracovala ale s nacisty, ošetřila ho proto, že bývala zdravotní sestrou. Za války se dokonce zapojila do odboje. „Ona se u výslechu zachovala velmi statečně, protože nepodala podrobný popis parašutistů. Vždycky to sváděla na to, že je krátkozraká,“ popsal badatel Vlastislav Janík.
Soud po válce Navarovou osvobodil. Zaručily se za ni desítky lidí z odboje. V roce 1948 dostala ale při obnovené retribuci osmiletý trest. Podle historiků hlavně proto, že nesouhlasila s komunisty.
