Před 120 lety se v Arnolci na Jihlavsku narodil katolický kněz Josef Toufar. Ten se později stal jednou z nejznámějších obětí komunistického pronásledování církve v Československu. Výročí připomenou mše, přednášky i odhalení busty v jeho rodné obci. Katolická církev usiluje již téměř deset let o Toufarovo blahořečení, proces však zdržela pandemie.
Připomínky Toufarova narození zahájí v pátek 15. července mše v děkanském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Polné na Vysočině. Po ní bude následovat koncert duchovní hudby Scholy cantus gregoriani doprovázený četbou z textů Josefa Toufara. Vzpomínkový večer zakončí debata v polenském pivovaru o českých hospodách, pivu a pivovarnictví. Toufar totiž od mládí pracoval v hostinci svého otce.
V sobotu 16. července se bude v chrámu svaté Markéty ve Zhoři, kde byl Josef Toufar pokřtěn a měl první mši, konat modlitba breviáře následovaná přednáškou historika Miloše Doležala na téma Polná a Zhoř – místa v krajině duše Josefa Toufara. Poté se účastníci vydají pěšky do místa Toufarova rodiště Arnolce, kde bude poutní mše. Oslavy vyvrcholí odhalením a požehnáním Toufarovy busty, které provede kanovník Václav Slouk.
Vzpomínkového programu se zúčastní také církevní historik Tomáš Petráček, který stojí v čele komise usilující o Toufarovo svatořečení. Proces beatifikace katolická církev začala již v roce 2013 a od té doby shromažďuje veškeré materiály a svědectví o Toufarově životě. „Nyní jsme v takzvané přípravné fázi diecézního procesu. Zdržel nás covid, a lze tak odhadovat, že celý proces ještě pár let potrvá,“ sdělil na dotaz ČT Petráček.
Snaživý student i oblíbený kněz
Josef Toufar se narodil 14. července 1902 v Arnolci na Jihlavsku. Po obecné škole chtěl nastoupit do malého semináře Borommeum – hradeckou střední školu pro budoucí kněze. Vstup mu znemožnilo vypuknutí první světové války. Po vykonání základní vojenské služby zůstal v rodné vsi a pomáhal svému otci s živností.
Po otcově smrti v něm dozrálo rozhodnutí stát se knězem. Ke vstupu do semináře mu však chybělo středoškolské studium. V říjnu 1928 nastoupil na gymnázium v Německém Brodě, byl však o patnáct let starší než jeho spolužáci. To nesl nelibě zejména místní profesor matematiky, který ho odmítl nechat dostudovat. S pomocí kněze a spisovatele Františka Xavera Boštíka proto přestoupil na gymnázium v Chotěboři, kde v červnu 1935 odmaturoval.
Dalších pět let života strávil v kněžském semináři v Hradci Králové. Z rukou biskupa Mořice Píchy přijal podjáhenské, jáhenské a nakonec roku 1940 i kněžské svěcení. Tehdy mu bylo již 38 let. Jeho prvním kněžským působením se stala dnes již neexistující obec Zahrádka. V ní působil osm let a stal se oblíbeným duchovním správcem. Po únorovém převratu byl na nátlak komunistického revolučního výboru přeložen do Číhoště.
StB Toufara umlátila kvůli domnělému zázraku
Zde se na konci roku 1949 udál takzvaný Číhošťský zázrak, při kterém se během Toufarova kázání několikrát pohnul ze strany na stranu půlmetrový kříž. Událost použila komunistická tajná policie StB jako záminku ke spuštění proticírkevních akcí v Československu. Samotného Toufara zatkla, mučila a donutila k podepsání přiznání, že pohyb kříže zinscenoval. Vynucené doznání však kněz následně odvolal, ale na zranění způsobená během výslechu pár dní po něm zemřel.
Po pádu komunistického režimu byl za podíl na fyzickém týrání Josefa Toufara odsouzen vedoucí tehdejší vyšetřovací skupiny StB Ladislav Mácha. Toho poslal soud v listopadu 1999 na dva roky do vězení. Po odpykání poloviny trestu byl podmíněně propuštěn. Mácha svého činu nikdy nelitoval a zemřel v září 2018 ve věku 95 let.
Dlouhou dobu nebylo jasné, kde se nacházejí Toufarovy ostatky. Jejich nalezení bylo, mimo jiné, i jednou z podmínek případného svatořečení. To se podařilo až roku 2014, kdy byly zbytky Toufarových ostatků exhumovány z hromadného hrobu na pražském ďáblickém hřbitově a následně prozkoumány pomocí DNA. Poté byl 12. července 2015 Josef Toufar pohřben v kryptě kostela Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti.
