UDÁLOSTI: 70 let od číhošťského zázraku
„Uprostřed vás stojí ten, kterého vy neznáte, zde ve svatostánku je náš Spasitel,“ končil Josef Toufar v neděli 11. prosince své kázání na téma Janova evangelia. Devatenáct věřících později dosvědčilo, že se po těchto slovech oltářní kříž několikrát pohnul ze strany na stranu a nakonec zůstal stát, ale pootočen ke kazatelně a předkloněn.
Samotný farář však stál k hlavnímu oltáři zády a pohybu kříže si vůbec nevšiml. „Teprve druhý den ráno za ním přišel takový hromotluk, místní kovář Pospíšil, byl strašně rozrušený a zeptal se ho, zda ví, že se hýbal ten křížek. Toufar byl z toho zvláštně vykulený, protože když mu to kovář sděloval, byl dojatý a plakal,“ popisoval v rozhovoru pro ČT publicista Miloš Doležal, který se výzkumu číhošťského zázraku věnuje dlouhodobě.
Toufarovi pak o pohybu kříže v následujících dnech referují i dalších svědci. Událost se navíc postupně rozkřikla a do Číhoště se začínají sjíždět poutníci nejprve z Vysočiny, později z celé republiky.
O věc se proto začíná zajímat také komunistický režim. „Začátkem ledna tam v převlečení za zbožného poutníka přichází Václav Dáňa z krajské správy StB z Jihlavy a jako první o tom referuje. Ovšem to, aby tam estébáci přišli, iniciovali komunisté okresního aparátu z Ledče nad Sázavou, kteří neustále volali do Jihlavy: něco se nám tady na okrese děje, zasáhněte, prosím soudruzi, zasáhněte,“ doplňoval Miloš Doležal.
Mechanismus na pohyb kříže StB v kostele nikdy nesestrojila
Zatímco StB a komunistický režim se snažily dokázat, že byl pohyb kříže podvod, za kterým stála církev, dodnes někteří lidé spekulují, zda za číhošťským zázrakem nestála StB, která ho zinscenovala jako provokaci.
Bývalý člen úřadu pro šetření komunistických režimů Adolf Rázek však tuto možnost označoval jako přehnanou: „V počáteční fázi nešlo o provokaci StB. Ta pouze tento zázrak, respektive dosud nevysvětlený jev, následně využila pro své zájmy. Šlo tady o vztah církve a státu, který byl vyhrocen, šlo o to umlčet církev a k tomu měl jako modelový příklad posloužit proces s Josefem Toufarem. Když došlo k jevu v Číhošti, tak tam krátce poté začaly jezdit zájezdy, což se režimu samozřejmě nelíbilo,“ uvedl ve vysílání Studia 6 Rázek.
Ani podle publicisty Miloše Doležala nešlo o provokaci StB: „Technická skupina StB se v kostele několikrát pokoušela sestrojit takový mechanismus, ale nikdy se jí to nepodařilo. Jeho model sestrojili až v dílnách v Bartolomějské v Praze.“
Záhadnou událost z číhošťského kostela se tak dodnes nepodařilo přesvědčivě vysvětlit. Případem se po roce 1989 obsáhle zabýval mimo jiné Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Ani ten ale nepřišel s jednoznačným vysvětlením.
Toufar vydržel brutální mučení měsíc, Mácha hlásil do Prahy, že si s ním neví rady
Události v Číhošti chtěla vyšetřit i samotná církev, která se chystala vytvořit komisi, jež by se tím zabývala. Ještě dříve ale faráře Josefa Toufara podvodně vylákali z fary příslušníci StB. Poté podstoupil ve valdické věznici brutální výslechy, které trvaly mnoho týdnů. Velitelem skupiny StB byl Ladislav Mácha, jenž byl i mezi svými kolegy známý svou brutalitou.
„Myslím, že v úterý jsme si vzali spolu s Němcem a Řezníčkem Toufara na výslechovou místnost. Byl břichem dolů, my tři jsme jej střídavě mlátili,“ je citován Ladislav Mácha v archivu bezpečnostních složek.
O metodách, jimiž se pracovníci StB snažili kněze přinutit ke spolupráci, asi nejlépe svědčí výpověď lékaře Františka Mauera, učiněná v roce 1968: „Při operaci Josefa Toufara jsem tehdy asistoval. Dělali jsme všechno, co bylo v lidských silách, ale toho člověka nebylo možno zachránit. Byl neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti. Řekl bych jasná vražda!“
Toufar ale řadu týdnů odolával a přiznání nepodepsal, Mácha kvůli tomu začínal být nervozní. „Josefa Toufara nejdřív nechali vyhladovět, působili na něj psychicky a mysleli si, že po několika dnech jim podepíše, co budou chtít, a budou mít vyřízeno. Ale Josef Toufar odolával přesile neuvěřitelný měsíc. Bylo na něj sedm dobře živených nadržených soudruhů, ale protože se Josef Toufar nepřiznával, sám Mácha hlásí do Prahy, že s Toufarem si nevědí rady,“ popisoval Doležal.
StB natočila s vysíleným Toufarem dvě minuty propagandy
Doležal také objevil unikátní záběry, které ukrýval přes půl století Národní filmový archiv. Na záběrech StB je „rekonstrukce“ číhošťského zázraku. V noci z 23. na 24. února se zbědovaný Toufar vrátil do kostela na Vysočině a komunistický režim ho chtěl donutit k přiznání.
Záběry ukazují zcela vyčerpaného muže. „To nejsou úplně přirozené pohyby, když se mu podíváme do obličeje, na oči, vypadají vyděšené, chová se jako automat, připomíná mi loutku,“ komentovala záběry lékařská psycholožka Lucie Bankovská Motlová. V kostele bylo s Josefem Toufarem dvacet příslušníků StB. Jeden z nich později vypoví, že kněz nebyl schopný sám ani vylézt na kazatelnu.
Němé záběry natáčené pro propagandistický film ukazují i podvodný mechanismus, který měl pohnout křížem a který sestrojila StB. Ta s Josefem Toufarem natočila necelé dvě minuty záznamu, víc jeho stav nedovolil. Cestou zpátky do Valdic Josef Toufar zkolaboval v autě. Tu noc byl v Číhošti naposledy, o den později zemřel v Praze.
Celý krátký film pod názvem Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení byl na počátku 50. let promítán v kinech v tehdejším Československu, aby diskreditoval faráře Toufara i celou katolickou církev.
K chystanému monstrprocesu s Toufarem už ale kvůli jeho úmrtí nedošlo: „StB stanovila scénář procesu a potom obsazovala konkrétní role. Chtěli po něm, aby jim dal do protokolu, že to sám nastrojil nebo že měl nějakého pomocníka, se kterým to sehrál a pohyboval křížem. Mácha ho sice během výslechu neumlátil, ale mlátil ho tak, že došlo k perforaci žaludečního vředu a pan farář poté v sanatoriu umřel. Chtěli ho za každou cenu zachránit, aby mohl předstoupit před soud a odříkat tam svou roli,“ upozorňoval ve vysílání ČT24 Adolf Rázek.
Bývalý příslušník StB byl odsouzen až v 90. letech
O pravém osudu faráře Josefa Toufara ovšem neměla tušení ani rodina. Ta se o jeho smrti dozvěděla až v roce 1954. Umučený farář neměl vlastní hrob, jeho ostatky byly pod falešným jménem uloženy na hromadném hřbitově v pražských Ďáblicích.
K částečnému demaskování číhošťských událostí došlo až v roce 1968, kdy byl poprvé stíhán bývalý příslušník StB Mácha. Vojenská prokuratura ho obvinila z vraždy. Vyšetřování však bylo odloženo, neboť prokuratura dospěla k závěru, že Mácha sice Toufara u výslechu skutečně ztloukl obuškem, ale zranění, která mu tím způsobil, nebyla natolik vážná, aby zapříčinila farářovu smrt. Zneužití pravomocí bylo zase podle tehdejších zákonů promlčeno.
Máchu nakonec pravomocně odsoudil až pražský městský soud v roce 1999, když mu udělil dvouletý trest. Za mřížemi však kvůli zdravotnímu stavu neskončil. Podle soudu byla akce StB v rozporu i s tehdy platnými zákony, neboť příslušníci komunistické policie vyslýchali církevní představitele za pomoci nedovolených brutálních metod, přičemž vyslýchající ani neměli pravomoci vyšetřovatelů, a dokonce i samotné držení kněží ve valdické věznici bylo protiprávní.
Bývalý příslušník StB Mácha nakonec zemřel v ústraní loni ve věku 93 let. „On absolutně ničeho nelitoval, žádná sebelítost neexistovala. Když jsem se ho ptal, jestli v životě něčeho lituje, tak prohlásil: ano, že jsem celý život musel pracovat v kancelářích a nebyl jsem na čerstvém vzduchu a na slunci,“ popisoval publicista Doležal.
V roce 2015 se vrátily ostatky faráře Toufara do Číhošti
Osud pátera Toufara a dalších kněží stíhaných komunistickým režimem připomíná už od roku 1990 památník u číhošťského kostela Nanebevzetí Panny Marie. Po 65 letech se pak do Číhoště vrátily také ostatky umučeného faráře.
Tomu ovšem předcházelo takřka detektivní zkoumání kostry, která byla v roce 2014 vyzdvižena z hromadného hrobu. Už první zkoumání a nálezy zdravotnického materiálu v oblasti pánve nasvědčovaly tomu, že byl na těle před smrtí proveden chirurgický zákrok v oblasti břicha, což nasvědčovalo Toufarovi. Forenzní genetici pak na základě analýzy DNA a genetických profilů určili, že kostra prokazatelně patří právě umučenému faráři.
Slavnostní mše k uložení ostatků umučeného faráře Toufara
Toufarova rodina usilovala o exhumaci ostatků už od roku 1954, až po 65 letech však mohla splnit farářovo přání, aby byl pohřben v Číhošti. Tam se jeho ostatky vrátily v roce 2015, slavnostní mši tehdy přihlíželo několik tisíc lidí. K poutníkům promluvil kardinál Dominik Duka, podle kterého je číhošťský farář mučednickou ikonou násilné kolektivizace zemědělství v 50. letech 20. století.
S osudem Josefa Toufara je spojena také dnes už zaniklá obec Zahrádka na břehu švihovské přehrady. Tam farář působil před svým příchodem do Číhošti v letech 1940 – 1948. Z obce se zachoval pouze kostel svatého Víta, právě tam byla v roce 2017 odhalena dvoumetrová plastika od Olbrama Zoubka.
K památce umučeného faráře odkazuje také nový zvon v tamním kostele, na který se podařilo vybrat peníze ve veřejné sbírce. Ten nese jméno Josef právě na počest Josefa Toufara.
Umučený farář se možná zařadí mezi světce
Jména kostelních zvonů přitom zpravidla nesou jména světců. Mezi ně se možná v budoucnu zařadí i Toufar utýraný v komunistickém vězení. Proces jeho blahořečení je zatím v přípravném stádiu takzvané diecézní fáze. „To znamená, že na místní úrovni probíhá sběr historických pramenů a zaznamenávání osobních svědectví pamětníků a jejich vyhodnocování,“ vysvětluje duchovní Tomáš Petráček, který byl kauzou Toufarova blahořečení pověřen.
Podle jeho slov jde ale postupný proces, který bude určitě trvat ještě roky, nikoli měsíce. „To, co je na tom případu Josefa Toufara tak cenného, je právě spontaneita. To, že to je něco spontánně vyrostlého zezdola, my bychom rádi tuhle kvalitu ponechali a je to proces, takže ono to opravdu vyžaduje určitý čas a my to nechceme a ani nemůžeme nijak uspěchávat.“
V procesu směřujícímu k prohlášení člověka za svatého je v katolické církvi kandidát prohlášen postupně za služebníka Božího, ctihodného a blahoslaveného, a poté nakonec za svatého. Církev usiluje o svatořečení více českých osobností. Například proces kardinála Josefa Berana začal již v roce 1998, zřejmě nejdál je pak u biskupa Josefa Hloucha. Loni Vatikán oznámil, že souhlasí se zahájením jeho blahořečení.