Končící ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková pokládá za důležité, aby ji nahradila opět žena, a to přinejmenším ze symbolických důvodů. Jinak by v současné sestavě Ústavního soudu (ÚS) zůstala jediná žena, a to Milada Tomková. V justici je přitom žen šedesát procent, řekla ve středu novinářům. Kandidáta či kandidátku na uprázdněnou pozici navrhne prezident Miloš Zeman, musí získat souhlas Senátu. Hrad chce s nominací počkat na nového ministra spravedlnosti.
Šimáčkovou nyní čeká působení u Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Slib složí 13. prosince ve Štrasburku. Ze začátku se bude účastnit rozhodování jako pozorovatelka, na konkrétních případech začne pracovat od ledna. Lidským právům se profesně věnuje dlouhodobě. Vzhledem k tomu, že ESLP řeší také mezistátní stížnosti, čeká Šimáčkovou rozšiřování odbornosti, což bere jako výzvu.
Během osmi let u konstitučního tribunálu Šimáčková podle vlastních slov nezažila politický nátlak ani nepříjemné dotazy na stav řízení od politických aktérů, které v minulých letech popisovali někteří ústavní soudci.
Kontakt s politiky ano, ale transparentní
„Já jsem takovou osobní zkušenost neučinila, nicméně dovedu si představit, že se takové pokusy mohou stávat. Někdy ani nemusí být ze zlé vůle, úředník nebo politický aktér si nemusí uvědomit, že něco takového není vhodné,“ řekla Šimáčková.
Na druhou stranu, soudci podle ní nemají žít ve slonovinové věži. Kontakt s politiky a dalšími aktéry by se však měl odehrávat transparentně, na odborných fórech, pod kontrolou veřejnosti.
Rozhodování v ostře sledované kauze s velkými politickými dopady čeká nynější kolegy Šimáčkové v případě, že prezident odmítne jmenovat Jana Lipavského (Piráti) ministrem zahraničí a designovaný premiér Petr Fiala (ODS) se kvůli tomu obrátí na ÚS.
Šimáčková sice už u případného rozhodování nebude, přesto nechce komentovat možný výsledek ani odhadovat délku řízení. Záleží prý na tom, kdo a s jakými argumenty návrh ke strážcům ústavnosti „přinese“. Soudci pak musí dát všem účastníkům řízení prostor k vyjádření.
„Nelze očekávat odpověď v jednotkách dní,“ poznamenala soudkyně, podle které záleží na postupu soudce zpravodaje určeného podle rozvrhu práce i na postoji pléna, tedy sboru všech ústavních soudců a soudkyň. Jak by sama hlasovala, Šimáčková podle svých slov neví. „Nemám na to dostatečnou přípravu. Odpovědi na tak komplikované otázky musíte mít velmi dobře promyšlené, udělat si komparaci,“ řekla novinářům.
Ústavní soud není homogenní a ani to nepředstírá
Za působení u ÚS zažila Šimáčková některá rozhodování, kdy soudci obtížně hledali shodu a střetávaly se například liberálnější a konzervativnější přístupy. Soud ale podle ní nebyl trvale rozštěpen na dvě ustálené skupiny. Přehlasovaná menšina pak své názory vždy mohla uplatnit v disentech neboli odlišných stanoviscích, které jsou podle Šimáčkové užitečné, dávají totiž najevo, že soudci zohledňovali různé argumenty a názorové proudy.
Bylo by pokrytecké se tvářit, že si všichni myslíme totéž, uzavřela Šimáčková. Podle ní je však důležité „nesouhlasit racionálně“ a respektovat argumenty a postoje protistrany.
Posledním případem Šimáčkové u Ústavního soudu byla stížnost muže, který si zlomil kotník po pádu na namrzlém chodníku. Požadoval bolestné 22 tisíc korun. Městský soud v Praze ale jeho nárok odmítl s tím, že měl kluzký povrch předpokládat. Teď ale bude muset případ projednat znovu. Podle Ústavního soudu se totiž vlastník komunikace nemůže tak snadno zbavit odpovědnosti za úklid sněhu a námrazy.
