Vinu za rozpoutání první světové války nese podle historika Vojenského historického ústavu (VHÚ) Tomáše Jakla především německý císař Vilém II. Ten je podle něj proto jedním z největších válečných zločinců. Jakl ve vysílání ČT také vyzdvihl roli československých legionářů a důležitost pádu balkánských spojenců centrálních mocností pro konec války, jehož stoleté výročí připadá na neděli.
Dohodu z 11. listopadu 1918 slaví svět jako konec první světové války. Zpráva se tehdy rozšířila mezi Evropany bez dlouhého prodlení. Hlavním komunikačním prostředkem byl telegraf, který byl i ve srovnání s dneškem rychlý. Spolehlivě fungoval také tisk. Nebylo tomu tak ale všude. Až 13. listopadu se zpráva dostala k některým německým jednotkám v Africe. „Formálně kapitulovaly až 25. listopadu,“ upřesnil Jakl.
Už před definitivní tečkou se však uklidňovala jednotlivá bojiště. Aktivní fronty roku 1918 se začaly hroutit na Balkáně, který Winston Churchill později nazval měkkým podbřiškem Evropy. „Na počátku podzimu zahájili spojenci ofenzivu z Řecka na sever a podařilo se jim osvobodit v podstatě celé Srbsko. Na konci října kapitulovalo Bulharsko, které frontu proti Dohodě drželo,“ vysvětlil Jakl. Dne 30. října podepsalo příměří Turecko.
Na počátku listopadu kapitulovalo Rakousko-Uhersko na italské frontě. Do zajetí tam padlo na tři sta tisíc jeho mužů. „Cílem bylo zajmout co nejvíc vojáků, aby Dohoda zabránila jejich živelnému návratu do Rakouska-Uherska a vypuknutí občanské války, což se podařilo,“ řekl Jakl.
Československé legie vzaly Německu výhodu plynoucí z bolševické revoluce v Rusku
Ještě o rok dříve se dvakrát převrátily poměry na východní frontě. Už v předjaří po velkých nepokojích abdikoval ruský car a moci se chopila prozatímní vláda. Ta potom významně přispěla k posílení pozice československých legionářů bojujících po boku Rusů proti Rakousku-Uhersku. „Pro nás byla velmi důležitá bitva u Zborova v létě 1917, po které ruská prozatímní vláda povolila rozšíření československé brigády na československý sbor,“ uvedl Jakl.
Dodal, že potom se Německu pomocí financování bolševické strany podařilo Rusko rozvrátit a porazit. Československý sbor se začal z Ruska stahovat a na německý nátlak měl být při tom bolševiky odzbrojen. Tomu se však podařilo zabránit a legionáři naopak obsadili transsibiřskou magistrálu. „Tím připravili Německo o velké množství strategického a vojenského zisku, který Německo získalo porážkou Ruska v roce 1917. To byl největší přínos československých legií, i když bojových operací a zpravodajských akcí bylo daleko víc,“ vysvětlil Jakl.
Čechoslováci bojovali také po boku Britů. V době počátku války žilo v Británii asi osm a půl tisíce rakousko-uherských občanů, z toho asi tisíc Čechů a Slováků. „Na počátku války měli být rakousko-uherští občané internováni tak, jako v ostatních dohodových státech. Nicméně Češi a Slováci považovali tuto internaci za nespravedlivou, protože jejich smýšlení bylo prodohodové a už v roce 1914 nabídli britské vládě vstup dobrovolníků do britské armády,“ popsal situaci Jakl, který o působení československých vojáků v Británii napsal knihu.
Britská armáda byla na počátku války dobrovolnická a malá a teprve řešila válečnou mobilizaci, takže nabídku s díky odmítla. Vstup československých dobrovolníků do řad armády nakonec povolila v roce 1916. Nastoupilo jich asi tři sta. „Vzhledem k malému počtu nevytvořili samostatnou jednotku, takže byli poměrně dost opomíjeni,“ přiblížil Jakl.
Upozornil také na další aspekt první světové války, kterému podle něj není věnovaná dostatečná pozornost, totiž roli německého císaře Viléma druhého. „To je klíčová osoba, která stála za rozpoutáním první světové války. Bez něj by nevypukla, nebo by vypadala úplně jinak. On válku chtěl, on zneužil již senilního Františka Josefa jako záminku k rozpoutání války a tím, že včas uprchl do exilu neutrálního Holandska, tak unikl potrestání nebo konstatování své viny. Podle mě je větším válečným zločincem než Adolf Hitler, kterému připravil půdu a umetl cestu,“ myslí si Jakl.
