Ředitelé i starostové jsou proti slučování malých škol. Reagují tak na novelu zákona navrhovanou ministerstvem školství, která by zavedla minimální počty žáků. Pokud obec zřizuje dvě a více škol, každá by měla mít nejméně dvě stě žáků. I proto, že teď je každý patnáctý učitel ředitelem. Takový stav šéf resortu Mikuláš Bek (STAN) označil za bizarní.
Například do mateřské školy v Plaňanech na Kolínsku chodí 75 dětí. Do základní školy ve stejném městě pak chodí 370 žáků. Tato školka by tak jednou mohla spadat pod větší školu.
Obě zařízení už částečně spolupracují. Například některé školkové třídy jsou včleněny do budovy školy. To je ale jediné slučování, které ředitel připouští. „My se tomu tady bráníme. Naštěstí místní zřizovatel takové nápady neměl, spíš jenom vždycky s humorem prohodil, že bychom se mohli sloučit,“ přiznal ředitel Základní školy Plaňany a člen rady Asociace ředitelů ZŠ Martin Šmahel. Smysl to podle něj nemá a obě organizace mají dost svých starostí.
Hodně práce mají třeba s administrativou, které ředitel věnuje většinu času v práci. „V roce 1996 jsem přebíral školu se třemi šanony, třemi razítky a klíči. Dnes to vypadá tak, že máme šanony v kanceláři, šanony v archivu, šanony všude,“ vyjmenovává ředitel.
Sloučení může ušetřit práci i peníze
Podle náměstka ministra školství Jiřího Nantla (ODS) se v případě sloučení povinná administrativa dá lépe zvládat, protože ve větší škole je možnost mít i větší počet administrativních pracovníků, kteří řediteli odlehčí.
Díky slučování by měl stát ušetřit peníze. Zařízení by mezi sebou mohla sdílet pedagogické i nepedagogické pracovníky.
Předsedkyně Sdružení místních samospráv Eliška Olšáková (STAN) však finanční úsporu rozporuje. „Jestliže máte ředitele velké školy, k ní přivezme školku mateřskou, bude muset účetní stejně zvýšit mzdu, protože bude mít nejen padesát zaměstnanců ve škole, ale i dalších třicet ve školce,“ podotýká Olšáková.
Nantl ale poukázal na to, že nastavení financování nepedagogických pracovníků v zásadě odpovídá velikosti školy a drtivou většinu výdajů na školy platí státní rozpočet na přímých výdajích na vzdělávání. Proto míní, že je naprosto legitimní stanovit, že nejmenší škola má mít určitý počet dětí.
Novela připouští i výjimky. Nevztahovala by se například na případy, kdy má obec jen jednu školu.
