Jedním z důvodů, proč lékaři v Česku pracují tak dlouho, je dle předsedy spolku Mladí lékaři množství práce, kterou dělají, ačkoliv by ji mohl vykonávat někdo jiný. Lékař Tomáš Hauer považuje za nutnou i změnu v přístupu k čerpání zdravotní péče, aby se dostala především k těm, kdo ji opravdu potřebuji. O problémech zdravotnictví v Česku a o přesčasové práci diskutovali lékaři v Událostech, komentářích.
Lékaři varují před rozložením zdravotnictví. Je třeba snížit administrativu a omezit plýtvání, říkají
15 minut
Události, komentáře: Nový zákoník práce a přesčasy lékařů
Diskuse o přesčasech ve zdravotnictví se nyní rozproudila v souvislosti s novelou zákona, která má mimo jiné dočasně zavést více dobrovolných přesčasů lékařů – až 800 hodin ročně. „Evropská směrnice, která měla být implementována do zákoníku práce, mluví o vyváženosti rodinného a pracovního života. Jediní zdravotníci jsou profesní skupinou, která je vystavena tomu, že se legitimně říká, že na to nemají nárok,“ shrnul možný výklad novely předseda spolku Mladí lékaři Martin Kočí.
Domnívá se, že české zdravotnictví kvůli tomu spěje k vážným problémům, snad i kolapsu, což dal do souvislosti s rostoucím množstvím žen mezi lékaři. Poměr žen mezi absolventy se podle Kočího zvýšil zhruba z poloviny k sedmdesáti procentům.
„Ty ženy, jelikož většina z nich jde na mateřské a rodičovské, ze systému na určitou dobu vypadnou. V horizontu deseti let budeme mít velký problém, v horizontu dvaceti let obrovský a v horizontu třiceti let se zdravotnictví téměř rozloží,“ varoval.
Vedoucí lékař Cévního centra České Budějovice Tomáš Hauser ovšem míní, že se lékaři mohou přesčasům bránit, pokud jim nevyhovují. Zdůraznil, že jsou dobrovolné. Připustil, že některá pracoviště je mohou zkoušet vynucovat, v tom případě se ale zdravotníci mohou bránit.
„Žijeme ve svobodné zemi, nevolnictví tu není. Jsou-li pracoviště, která jsou notoricky známá tím, že lékaře nutí k dobrovolné přesčasové práci tím, že znemožňují jít k atestaci nebo zdržují postgraduální vzdělávání, tak nejjednodušší způsob je, aby na těch pracovištích lékaři nepracovali,“ apeloval. Podotkl, že lékařů je nedostatek, takže zmíněná pracoviště náhradu snadno nenajdou. „Ta pracoviště budou nucena systém svého zacházení s mladšími kolegy změnit,“ míní Hauser.
Musíme zamezit plýtvání, říká Hauser
Podle Martina Kočího je jedním z problémů českého zdravotnictví množství práce, kterou lékaři musí lékaři vykonávat, i když by ji mohl dělat někdo jiný. „Když jsem byl v USA rok pracovat na Stanfordově univerzitě ve výzkumu, tak tam (…) klinický lékař nedělá obrovské množství činností, které u nás lékař dělá: administrativu, psaní, kódování diagnóz. (…) To má dělat profesionální kodér, člověk vycvičený, naučený, dělat tady tu činnost. To nemusí dělat lékař,“ poukázal.
Míní, že by například také pomohlo, kdyby měla každá nemocnice dětskou skupinu pro potomky svých zaměstnanců. „A potom docházím i k výši mzdy,“ dodal.
Tomáš Hauser připustil, že v absolutních číslech nelze v Česku hovořit o nedostatku lékařů. Na obyvatele připadá mírně více lékařů, než činí průměr Evropské unie. Problém je v tom, co vše musí dělat. Není to jen práce, kterou by mohl vykonávat někdo jiný, domnívá se také, že by se měl změnit i přístup celé společnosti k čerpání zdravotní péče.
„Sociální smír je zčásti postaven na tom, že zdravotnictví je veřejný statek a každý může přijít k jakémukoliv lékaři a žádat tam ošetření bez regulace. To je status praesens a pakliže chceme, aby byly kapacity dostatečné pro ty, kteří je opravdu potřebují, musíme se zamýšlet nad tím, jak péči redistribuovat a zamezit plýtvání. Je to sice pro veřejnost kontroverzní věc, ale je to nejrychlejší způsob, jak vyřešit relativní nedostatek lékařské péče,“ upozornil.
Oba lékaři se v Událostech, komentářích shodli, že každému vyhovuje jiný přístup k přesčasům. Hauser připustil, že svého času odpracoval i dva tisíce přesčasových hodin za rok, v současnosti slouží stovky hodin přesčasů. „Únosná mez je pro každého úplně jiná. V tom všechno vězí, každý lékař musí říct, co je pro něj únosné. Říkat něco o 400 nebo 800 hodinách nedává žádný smysl,“ domnívá se.
Martin Kočí ovšem upozornil, že z novely, o kterou se nyní veřejnost pře, vyplývá i to, že bude možné pracovat maximálně dvanáct hodin, takže skončí čtyřiadvacetihodinové směny. „Teď je tam explicitně napsané, že ve 24 hodinách má být jedenáctihodinová pauza. Jestli se tohle striktně začne dodržovat a vyžadovat, tak budeme muset všichni přejít na dvanáctihodinový provoz,“ shrnul s tím, že nemocnice v současnosti počítají se čtyřiadvacetihodinovým provozem. „Čili toto je největší změna za posledních 30 let ve fungování českého zdravotnictví,“ zdůraznil.
