Soukromé rezervace mohou být dalším příspěvkem k ochraně biodiverzity. Vedle státem prohlášených oblastí mohou pomoci naplnit unijní Nařízení o obnově přírody. Chystaný předpis počítá kromě jiného s rozšířením chráněných území.
K obnově přírody mohou pomoci soukromé rezervace. V Česku zatím nejsou rozšířené
K nestátním rezervacím patří i prales Jehliště na České Sibiři. Stromy zde rostou už sto padesát let. Ve svahu mezi kameny se nikdy moc nevyplácelo hospodařit, a tak co spadne, zůstává a pomáhá novým generacím.
„V hospodářském lese uměle zkrátíme život porostu a tady přirozeně vzniká takový různověký porost,“ podotýká předsedkyně Českého svazu ochránců přírody Vlašim Kateřina Červenková.
Jen přírodě a vědeckým účelům patří toto území oficiálně od roku 2010. „Vlastník lesa ve spolupráci s námi se rozhodl prales zachovat do budoucna,“ podotýká Červenková s tím, že jde o unikátní záležitost, jelikož se nachází pár metrů od sjezdovky.
Kromě větší biodiverzity jsou staré lesy i úložištěm uhlíku. Podobně jako amazonské pralesy se ale ani ty v Evropské unii nedaří všechny ochránit.
V mnoha zemích chráněny nejsou
„Přestože jsou to jednotky procent z celkové výměry lesů, tak v mnoha zemích pralesy chráněny nejsou a dochází k destrukci,“ podotýká ekolog z České zemědělské univerzity Miroslav Svoboda.
Vedle Českého svazu ochránců přírody buduje vlastní rezervace také ornitologická společnost a vznikají i místní pozemkové spolky. K nejznámějším patří stepi u Milovic s divokými koňmi.
Větší tradici ale mají soukromá chráněná území v západní Evropě. „Je to tím, že je tam delší tradice panství a těch vlastníků, kteří mají dlouhodobě vztah k půdě a k tomu svému místu,“ vysvětluje Červenková. Podobně vznikly i Boubínský prales na Šumavě a Žofínský v Novohradských horách.