Soudní pře o vlastnictví Slovanské epopeje, ve které autorův příbuzný John Mucha rozporuje pražský nárok na sérii maleb, se vrátila na začátek. Případem se v pátek znovu začal zabývat Obvodní soud pro Prahu 1. Podle Johna Muchy dílo Praze nepatří, protože pro něj v rozporu s přáním secesního malíře nevybudovala samostatné výstavní prostory.
Ještě jednou, od začátku. Soud znovu otevřel spor o vlastnictví Slovanské epopeje
UDÁLOSTI: Nejvyšší soud žádá důkladné vysvětlení, kdo je vlastníkem epopeje (zdroj: ČT24)
Muchovu žalobu soudy už jednou zamítly s tím, že původním majitelem pláten nebyl jejich autor, ale americký mecenáš Charles Crane, který si u malíře obrazy objednal, zaplatil a poté je daroval městu. Připustily, že podmínka o vybudování reprezentativních výstavních prostor existovala, její nesplnění však podle nich na vlastnictví děl nic nemění.
Nejvyšší soud ovšem v květnu rozsudky zrušil a soudcům nařídil, aby napodruhé lépe vysvětlili, na základě čeho dospěli ke svým závěrům; případ se tak vrátil na začátek a v pátek jej znovu začal rozplétat pražský obvodní soud. Soudkyně Martina Tvrdková při té příležitosti předestřela několik bodů, ke kterým se mohou strany do příštího (únorového) jednání vyjádřit.
Zabývat se musí zejména otázkou naléhavého právního zájmu žaloby. Pokud soudkyně uzná, že zde takový zájem je, bude za rozhodující považovat to, jestli mezi Muchou a Prahou došlo na počátku 20. století k právnímu jednání a jestli bylo platné.
Darování jako takové bylo podle soudkyně zprvu neplatné, protože nesplňovalo dobové náležitosti. Pražská rada přijala v roce 1909 usnesení, že je ochotna dar přijmout a o vhodném umístění je ochotna se dohodnout. Protože ale dar přijala s výhradami, je otázkou, zda nastala úplná akceptace dohody. Pokud se tak ale nestalo, mohla být smlouva „zplatněna“ tím, že Mucha dílo zhotovil. Soud se bude zabývat tím, zda při zplatnění smlouvy byla zplatněna i podmínka o umístění.
Husitský král Jiří z Poděbrad (1462), 1923, vaječná tempera, olej, plátno, 405 x 480 cm
Strany sporu avizují ochotu ke smíru
Advokát města Roman Felix žalobu odmítá, Praha je podle něj nezpochybnitelným vlastníkem cyklu. Znovu také připomněl, že Praha odvozuje své vlastnictví z rozhodnutí ministerstva kultury z roku 1993, kdy sbírku převzala. Poukázal také na to, že dárcem pláten byl Crane a Mucha dílo nikdy nevlastnil.
John Mucha zdůvodnil podání žaloby tím, že se snažil zabránit zapůjčení díla do Asie. Obával se toho, že se obrazy poškodí. Malíř je podle něj daroval českému národu a nepřál by si, aby se vyvážely do ciziny. Epopej se navzdory tomu loni přesunula na čtvrt roku do Japonska.
U soudu obě strany uvedly, že se nebrání smíru. Podle Felixe ale není možné jednat o tom, kdo je vlastníkem díla. John Mucha řekl, že zástupcům Prahy, kteří vzešli z říjnových voleb, zaslal pozvání k sobě, kde by jim chtěl ukázat návrh možného muzea.
- Na cyklu dvaceti velkoformátových obrazů začal Alfons Mucha pracovat v roce 1910, dokončil ho v roce 1928, kdy epopej předal Praze a veškerému československému lidu.
- Poprvé bylo jedenáct pláten z cyklu Slovanské epopeje vystaveno v roce 1919 v pražském Klementinu. Celá epopej pak byla poprvé k vidění v roce 1928 v pražském Veletržním paláci a malby přešly pod správu Galerie hlavního města Prahy.
- Během druhé světové války byla plátna ukryta a byla poškozena vlhkostí, znovu se na veřejnost dostala až roku 1963 na zámku v Moravském Krumlově.
- Právě Moravský Krumlov pak bojoval proti tomu, aby byla plátna převezena do Prahy, když skončila platnost zápůjční smlouvy. Argumentoval podobně jako malířův vnuk John Mucha, který se s hlavním městem dlouhodobě soudí: že pro epopej není v hlavním městě odpovídající výstavní prostor, což byla podmínka Alfonse Muchy při darování jeho vrcholného díla.
- V listopadu 2010 se cyklus stal kulturní památkou. Během následujícího roku byly obrazy přestěhovány z Moravského Krumlova do Prahy a v roce 2012 byla otevřena expozice ve Veletržním paláci, sídle Národní galerie.
- Už v letech 1920 a 1921 obrazy získávaly světový věhlas na expozicích v New Yorku a Chicagu, ale teprve v roce 2017 bylo v zahraničí poprvé vystaveno všech dvacet Muchových pláten. Výstava v Tokiu měla mimořádný návštěvnický ohlas, vidělo ji přes 660 tisíc lidí.
- O umístění Slovanské epopeje v Praze mluví radní od roku 2001. Po několika variantách (Letná, Těšnov) byla v roce 2018 zvolena dostavba komplexu Lapidária na Výstavišti. Dokončena by měla být do dvou let.
- V květnu 2018 vrátil Nejvyšší soud k projednání spor o Slovanskou epopej mezi Prahou a malířovým vnukem Johnem Muchou. Soudy prý nedostatečně odůvodnily, proč dílo přiznaly Praze.
- V červnu 2018 se pražští radní rozhodli, že epopej by měla být umístěna do budovy, která vznikne dostavbou Lapidária na Výstavišti. Náklady na projekt měly být 580 milionů korun
- V říjnu 2019 Rada hlavního města schválila, že epopej zřejmě nejméně na pět let poputuje do Moravského Krumlova, kde zůstane do doby, než pro ni Praha bude mít vlastní budovu. Rozhodnutí potvrdilo zastupitelstvo
- 17. června 2021 zastupitelé hlavního města Prahy schválili smlouvu o výpůjčce díla do Moravského Krumlova na pět let; už o tři dny dříve stejný krok učinilo i zastupitelstvo Moravského Krumlova
- 24. června 2021 Slovanská epopej dorazila z depozitáře Galerie hlavního města Prahy do Moravského Krumlova. Výstava se otevřela ve zkušebním povozu 28. července
- 31. ledna 2022 pražští radní schválili návrh dohody mezi Prahou, Nadací Mucha a developerskou firmou Welwyn o tom, že hlavní město bude moci umístit epopej do paláce Savarin na Václavském náměstí na 25 let s pětiletou opcí
Kam s ní? Možností byla řada, ale všechny bez uskutečnění
Poté, co Praha přestěhovala epopej z Moravského Krumlova, kde plátna desítky let vystavoval tamní zámek, byla Muchova slovanská apoteóza skoro pět let vystavena ve Veletržním paláci v Praze. V předjaří 2017 zamířila na mimořádně úspěšnou výstavu v Japonsku, kde se český malíř těší výjimečné popularitě. Devět největších pláten se v rámci festivalu Re:publika letos představilo i na brněnském výstavišti, část cyklu pak v létě představil také pražský Obecní dům.
Stálý galerijní stánek pro Muchovy malby ovšem chybí, třebaže Praha na různých úrovních léta deklaruje, že pro trvalé umístění pláten vybuduje prostory. Staré vedení Prahy 1 navrhovalo výstavbu „zlatého vejce“ – nové budovy od architekta Petra Malinského – v Revoluční ulici, Praha 3 uvažovala o umístění epopeje na Vítkově, magistrát pod vedením Adriany Krnáčové debatoval o novém objektu na Těšnově.
V červnu pak rada odsouhlasila dostavbu Lapidária na pražském Výstavišti právě pro účely trvalého vystavení malířova cyklu. Náklady na projekt mají být maximálně 580 milionů korun, podle končící primátorky Krnáčové by stavba měla být hotová za dva roky.
Výčet možností, kam Muchův dar Praze umístit, ale představami radnic ani zdaleka nekončí. Projekt architekta Jiřího Javůrka, který nyní propaguje milovník Muchova díla a šéf reklamní společnosti Richard Fuxa, počítal s přestavbou zbytku Stalinova pomníku na Letné a historik architektury Zdeněk Lukeš navrhoval epopej umístit do secesní Fantovy budovy pražského hlavního nádraží. Žádný z návrhů se dosud nepodařilo naplnit.
Apoteóza z dějin Slovanstva, 1926, vaječná tempera, olej, plátno, 480 x 405 cm