Nejvíce zájemců denně přitahovala loni výstava děl japonského sochaře z přelomu 12. a 13. století s názvem Unkei: Mistr buddhistického sochařství, která byla k vidění rovněž v Tokiu. Průměrná denní návštěvnost přesahovala jedenáct tisíc lidí, návštěníků ji celkem vidělo 600 439, což je méně než v případě Slovanské epopeje, protože tato výstava trvala kratší dobu.
Na druhém místě žebříčku skončila pařížská výstava obrazů impresionistů a postimpresionistů. Díla shromáždil před revolucí v roce 1917 ruský sběratel Sergej Ščukin, jeho sbírka je považována za jednu z nejvýznamnějších soukromých sbírek moderního umění na světě. Do budovy Nadace Louise Vuittona v Paříži se na obrazy slavných mistrů, jako je Henri Matisse, Pablo Picasso či Paul Cézanne, přišlo podívat více než 1,2 milionu lidí a denní průměr návštěvníků byl 8926 osob.
- Unkei: Mistr buddhistického sochařství, Národní muzeum v Tokiu
- Ikony moderního umění: Ščukinova sbírka, Nadace Louise Vuittona, Paříž
- Alfons Mucha, Národní centrum umění, Tokio
- Painters' Painters, galerie Saatchi, Londýn (zdarma)
- Jajoi Kusamaová: Moje věčná duše, Národní centrum umění, Tokio
- Mondrian a De Stijl, Kulturní centrum Brazilské banky, Rio de Janeiro (zdarma)
- Ken Jacobs: Hosté, Guggenheimovo muzeum, Bilbao
- Bill Viola: Retrospektiva, Guggenheimovo muzeum, Bilbao
- Georg Baselitz: Hrdinové, Guggenheimovo muzeum, Bilbao
- Van Gogh a roční období, Národní galerie státu Viktorie, Melbourne
V první desítce je rovněž další tokijská výstava, tentokrát představující díla výstřední současné výtvarnice Jajoi Kusamaové, která bývá označována za pokračovatelku pop artu, či výstava v brazilském Riu de Janeiro věnovaná nizozemskému uměleckému hnutí De Stijl a jeho zástupci, průkopníkovi abstraktního malířství Pietu Mondrianovi. Časopis upozorňuje, že tato výstava byla pro návštěvníky přístupná zdarma.
Epopej v zahraničí přinesla úspěch i kritiku
Všech dvacet Muchových monumentálních pláten s mytologickými výjevy bylo v zahraničí vystaveno vůbec poprvé a možná i naposledy. Zájem o Slovanskou epopej v Národním centru umění v Tokiu zvedl i císařský pár, který se k návštěvníkům výstavy připojil.
Zahraniční zápůjčku Muchova životního díla, které je momentálně ve správě Galerie hlavního města Prahy, v Česku přitom provázela kritika. Část odborníků a také malířův vnuk John Macha se obávali, že opětovné smotávání a rozmotávání při převozu by mohlo plátna poškodit, stejně jako rozdílné klimatické podmínky. Podle vyjádření GHMP se ale Slovanská epopej vrátila z Tokia v neporušeném stavu.
V letošním roce by měla být vystavena v Praze, v Obecním domě. Současné vedení hlavního města by pro epopej také rádo vybudovalo samostatný prostor, o vhodném místě se diskutuje už dlouho. Mezi možnostmi se objevuje Těšnov, Vítkov nebo Revoluční ulice.
Spory se vedou také o to, komu vlastně Slovanská epopej patří. Loni v říjnu pražský městský soud pravomocně potvrdil, že cyklus náleží Praze, nikoli rodině Alfonse Muchy. John Mucha proti verdiktu podal dovolání k Nejvyššímu soudu.
