Prezident Miloš Zeman ocenil 28. října medailí za hrdinství in memoriam i devět studentských funkcionářů, které zavraždili nacisté. Akt bezpráví překryl politické postoje popravených. Podle řady historiků se sice nepochybně jedná o oběti, které si máme připomínat, nikoli však o hrdiny, kteří bojovali proti nacismu. Působení studentských funcionářů za druhé republiky a na začátku protektorátu odkryl pro Reportéry ČT David Vondráček.
Hrdinové nebo oběti? Reportéři ČT odkryli politické postoje oceněných studentských funkcionářů
11 minut
Reportéři ČT: Kdo je hrdina?
Medaili za hrdinství udělil prezident Zeman devíti představitelům studentských organizací na návrh poslance Jiřího Kobzy (SPD). Například šéf SPD Tomio Okamura je označil za silné vlastence a národovce.
Čeští historici, kteří se zabývají protinacistickým odbojem, se už dva týdny dohadují o tom, zda si vůdcové studentských spolků zavraždění nacisty 17. listopadu 1939 vyznamenání zaslouží.
„Je otázka, jestli ty studenty vyznamenat, protože pokud by to bylo vyznamenání za hrdinství, tak oni byli jednoznačně oběti. Nestáli proti nacistickému režimu, ale snažili se s ním vyjít,“ říká historik Prokop Tomek. „Většina z nich patřila k české nacionální pravici, většina z nich už studenty nebyla,“ dodává historik Josef Tomeš.
„Ocenění chápu jako ocenění symbolické. 17. listopad 1939 je bezpochyby symbolem, stejně tak chápu i to ocenění studentů,“ uvedl historik Jiří Plachý. „Byli popraveni, to je pro mě absolutně důležité a podstatné,“ doplnil historik a bývalý předseda české vlády Petr Pithart.
Radikální Česká vlajka
Po Mnichovské konferenci v roce 1938 se v Československu ujala moci Strana národní jednoty, která sdružovala řadu nacionalistických stran včetně Národní obce fašistické. Politici vládnoucí strany často hleděli se sympatiemi na autoritativní diktátory.
Ke slovu se začali hlásit i nacisti z České vlajky, kteří byli ostře proti Židům, Romům, homosexuálům, ale také proti demokratům, komunistům a sociálním demokratům. I když byla druhá republika otevřeně antisemitská a Židy vyloučila z veřejného života, radikální Českou vlajku zakázala. Ta totiž spáchala bombové útoky na dva pražské obchody vlastněné Židy a chystala podobný útok i na plzeňskou synagogu. Česká vlajka byla postavena prakticky mimo zákon.
S výjimkou jednoho nebyli popravení studentští funkcionáři členy Vlajky, sedm z nich ale patřilo ke krajní pravici, ať už k prvorepublikovému Národnímu sjednocení nebo ke Straně národní jednoty.
Výstraha před demonstracemi proti okupaci
Už po okupaci uspořádaly 28. října 1939 demokratičtí obhájci Masarykovy republiky demonstrace jako vzpomínku na vznik Československa. Vládnoucí strany nechtěly mít s touto akcí nic společného. A podobný postoj zaujali i představitelé studentských spolků, které prezident Zeman nyní vyznamenal.
Devět protektorátních představitelů studentů bylo zastřeleno v pražských Ruzyňských kasárnách, a to pro výstrahu před dalšími demonstracemi proti německé okupaci. Sedm z nich si ale více či méně zadalo s německými nacisty.
„Když jsme to rozebírali, tak jsme zjistili, že ta jejich památka je taková nedoceněná, protože z našeho pohledu těch devět studentských vůdců byli skuteční hrdinové, šli orodovat za propuštění dvanácti set studentů, které Němci zajali,“ řekl poslanec SPD Kobza.
Je pravdou, že bez soudu popravení protektorátní funkcionáři, nikoliv studenti, Jaroslav Klíma a Josef Matoušek se za zatčené přimlouvali. Nebylo to však u okupačních orgánů, ale u protektorátního prezidenta Emila Háchy.
Kobza údajně zatajil extremistické aktivity
Jedním z oceněných prezidentem byl i Jan Černý, o kterém Kobza Zemanovi napsal, že byl predsedou Svazu českých mediků. Jenže mu zatajil, že byl ze svazu za druhé republiky vyloučen pro svůj extremismus. Černý totiž rozmnožoval rasistické letáky a byl také členem Vlajky, kterou historik Petr Koura označil za radikální organizaci.
„Každý historik si čerpá ze svých kanálů. Nemůže se vyhnout tomu, aby do toho necpal svoje vlastní názory. Takže současná liberální ideologie s tím může mít problémy,“ reagoval Kobza.
Další vyznamenaný Josef Matoušek byl podle Koury místopředsedou Českého svazu pro spolupráci s Němci, tedy organizace, která vyzývala k aktivní spolupráci s Německem. „Matoušek měl velice blízko k těm protektorátním kolaborantským kruhům,“ dodává historik.
Kobza ale reagoval slovy, že si nemyslí, že by nacisté popravovali své sympatizanty. Historik Koura to ale vidí jinak: „Nacisté chtěli ukázat, že teď tady vládnou oni, a že i tak loajální člověk s názory do značné míry korespondujícími s nimi, může být popraven, když se rozhodnou.“
„Nacisté chtěli dát najevo, že příslušnost k oficiální protektorátní reprezentaci neznamená beztrestnost a nedotknutelnost těchto lidí,“ doplnil Tomeš.
Na otázku, zda neměl prezident u některých oceňovaných pochybnosti, jeho mluvčí Jiří Ovčáček neodpověděl.
„Některá jména, co se týče výčtu vyznamenaných, jsou naprosto nezpochybnitelná. U některých měl ale (premiér) těžkou ruku, jak sám přiznal,“ odpověděl na dotaz Reportérů ČT mluvčí premiéra Petra Fialy (ODS). Právě premiér totiž vyznamenání spolupodepisuje.
