Čtyři měsíce po volební porážce se sociální demokraté schází na mimořádném sjezdu, aby zvolili nové vedení. O předsednické křeslo jeví zájem hned osm uchazečů a poprvé po pěti letech před delegáty promluví i prezident a někdejší stranický šéf Miloš Zeman. Zasedání se přitom koná na výjimečném místě – v královéhradeckém kulturním domě Střelnice se před pětadvaceti lety stal předsedou strany právě Zeman a ČSSD vyvedl do nejvyšších pater české politiky.
Porážka ODS ve sněmovních volbách před pěti lety byla drtivá. Hlavní vládní strana, která v první polovině devadesátých let dominovala tuzemskému politickému prostoru, dokázala v dolní komoře z původních třiapadesáti křesel obhájit pouze šestnáct mandátů. Stala se tak hráčem středního či malého významu.
Volební kongres, který měl obsadit uvolněné předsednické místo po zdiskreditovaném Petru Nečasovi a zachránit formaci před pádem do politické bezvýznamnosti, uspořádala ODS půl roku po volbách v Olomouci – a výběr místa to byl víc než symbolický. Stávající stranický šéf Petr Fiala se totiž do čela modré formace postavil v tomtéž hotelu, kde se ODS v dubnu 1991 pod vedením Václava Klause ustavila a odkud vykročila k ovládnutí české pravice.
Při pohledu na aktuální plány Lidového domu se proto může zdát, že hledání restartu v místě vlastního mocenského zrodu mají bývalí hegemoni tuzemské politiky vepsaný přímo do genetického kódu. Aktuální sjezd České strany sociálně demokratické, v pořadí již čtyřicátý, se koná na stejném místě, kde strana přijala svůj současný název (upustila od přívlastku Československá) a především – kde si za předsedu zvolila Miloše Zemana.
Po čtvrtstoletí znovu Střelnice
„V polistopadové historii sociální demokracie šlo pravděpodobně o sjezd poznamenaný největším množstvím útoků ‚mezi přáteli‘, jak se formálně členové ČSSD dodnes oslovují,“ hodnotí královéhradecké jednání s odstupem pětadvaceti let politolog Lubomír Kopeček ve své knize Příběh talentovaného pragmatika.
Sociální demokracie totiž ještě v únoru 1993 platila za nevýraznou opoziční sílu, jejíž tehdejší vedení navíc razilo smířlivý kurz k vládní politice, a v kulturním domě Střelnice se střetly hned tři koncepce dalšího stranického směřování. Tehdy čtyřicetiletý Jiří Paroubek chtěl v předsednické funkci zachovat konsensuální tendence jako protiváhu ke stále radikálnějšímu Miloši Zemanovi.
Někdejší liberál a politický sólista si totiž získával pozornost erbovním krédem „jít vládě po krku“ i přirovnáním Václava Klause ke Konrádu Henleinovi (kvůli premiérově podílu na rozpadu federace) a získával okruh sympatizantů, kteří měli v budoucnu tvořit jeho vládní tým, mimo jiné Vladimíra Špidlu nebo někdejšího ministra kultury Pavla Dostála.
Jako třetí cesta mezi Paroubkem a Zemanem pak stál Pavel Novák, který se také se Zemanem utkal ve finálním kole volby. A zatímco Paroubka neúspěch na hradeckém sjezdu na řadu let odsunul z vrcholné politiky, nově zvolený předseda pomocí konfrontační rétoriky během dalších tří let ČSSD přetvořil v nejsilnější stranu české levice a regulérní protiváhu občanským demokratům.
Nyní, s odstupem čtvrtstoletí, míří Miloš Zeman do Hradce na na sjezd sociální demokracie znovu. Ale zatímco on tentokrát do Střelnice nevstupuje jako poslanec, ale nadvakrát zvolený prezident, pozice ČSSD se příliš neliší od stavu, ve kterém ji před pětadvaceti lety přebíral – aspoň pokud jde o sílu parlamentního hlasu.
Pokud totiž sociální demokraté ve volbách do České národní rady (předchůdkyně dnešní sněmovny) v roce 1992 získali 6,53 procenta hlasů, v loňských sněmovních volbách dosáhli jen na 7,27 procenta a se čtyřletým odstupem tak zopakovali debakl zmiňované ODS. Slabou kondici oranžových ostatně před několika týdny komentoval i prezident: „Nejsem lhostejný. Se vší vážností říkám, že mě katastrofa sociální demokracie zasáhla. Jako bývalého předsedu, který tuto politickou stranu dovedl do Strakovy akademie.“
Nabídka přátelství
Zemanovské déjà vu přitom sociální demokraty nečeká jenom kvůli místu, kde budou o novém vedení rozhodovat. Coby čerstvě zvolený prezident před nimi jejich někdejší předseda promlouval už před pěti lety, když zavítal na březnový sjezd v ostravské hale Gong. Straně vedené Bohuslavem Sobotkou, která proti němu krátce předtím do volby hlavy státu postavila vlastního kandidáta Jiřího Dienstbiera, tehdy přislíbil, že nemá v plánu ve své nové funkci Lidový dům rozkládat.
„Přátelé, proč bych to dělal? Proč bych rozkládal soc dem?“ ptal se sugestivně delegátů v závěru svého projevu. „Přeji ČSSD, aby byla opravdu stranou přítelkyň a přátel a nabízím jí svoje vlastní přátelství,“ oznámil a podruhé během jediného vystoupení sklidil potlesk vestoje. Už na podzim ale právě prezidentský zámek v Lánech hostil zprvu tajené setkání části stranických špiček, které se kvůli hubenému volebnímu výsledku následně pokusily předsedu Sobotku odstranit.
Zmar liberálního kurzu
Krize v Lidovém domě na podzim 2013 také naplno odkryla existenci dvou protichůdných názorových proudů. Konzervativní a tradicionalistickou linii, jež se soustřeďují zejména na národní problémy a otázky práce, reprezentují především účastníci lánské schůzky Michal Hašek a Jiří Zimola, ale také Jaroslav Foldyna či Zdeněk Škromach – a k Zemanovi mají blíž.
Druhý proud patřící k liberálnímu a modernizačnímu křídlu, které chtělo stranu transformovat v levici západního střihu, v uplynulém volebním období reprezentoval mj. Lubomír Zaorálek, Michaela Marksová či zmíněný Dienstbier – a samozřejmě tehdejší stranický šéf Sobotka, který po překonání vnitrostranické krize sympatizanty svého ideového založení ukotvil v ministerských úřadech a na dvou následných sjezdech i na špici strany.
Třebaže se ale o předsednický post na aktuálním sjezdu uchází i další reprezentant liberálního kurzu, někdejší šéf dolní komory Jan Hamáček, přijíždí stoupenci modernizačních tendencí do Hradce oslabeni. Ve vedení ČSSD v uplynulých měsících neexistovala výraznější názorová pluralita, což opakovaně kritizoval jak Jiří Zimola, tak další účastník lánské schůzky Jeroným Tejc (který stranické řady dokonce opustil). Vůdčí liberální křídlo je tak voláno k odpovědnosti i za volební debakl z loňského října.
Na voličské jádro ČSSD totiž v uplynulých letech zacílila efektivní kampaň hnutí ANO, zatímco Lidový dům se od něj svým liberálnějším kurzem paradoxně odkláněl. Sobotka dokonce krátce zvažoval cílit na elektorát Pirátů. A když se strana krátce před volbami vrátila ke svému tradičnějšímu tématu a po vzoru odborářů začala volat po konci levné práce, voliče už zrekrutovat nesvedla.
Výsledek byl pro mnohaletou sílu české levice tristní. Zatímco v předčasných volbách krátce po ostravském sjezdu ještě získala více než dvacet procent hlasů a s nimi i nejsilnější sněmovní klub s padesáti poslanci, nově oranžová poslanecká frakce zchudla na pouhých patnáct křesel – a v procentních ziscích dokonce ztrácela i na komunisty.
S výjimkou Hamáčka se tak letos žádný z výrazných představitelů sobotkovské linie o předsednické křeslo neuchází a řídké zastoupení mají i v nominacích místopředsednické posty. Jednu z výjimek představuje šéf progresivistického spolku Idealisté Radim Hejduk. Bývalé ministryni školství Kateřině Valachové, která kandidaturu zvažovala rovněž, potom cestu do vedení znemožňují samotné stanovy, podle kterých smí ve vrcholných funkcích zasednout straník s delším než čtyřletým členstvím.
Máchnutí palcátem
Hlasitěji než v předchozích čtyřech letech byli naopak před sjezdem slyšet straničtí konzervativci volající v různých obměnách k „návratu ke kořenům“ čili odklonu od pokrokářských tendencí nové levice. A ve většině případů jde právě o politiky upozaděné po lánské krizi.
Na samém začátku ledna tak Zimola spolu s bývalým statutárním místopředsedou Michalem Haškem představil v Praze vnitrostranickou platformu Zachraňme ČSSD, dle jejich slov neformální diskusní fórum, které umožní debatu o budoucnosti strany a jejích hodnotách. Projekt podpořil i Škromach, Foldyna nebo vysočinský hejtman Jiří Běhounek. Společné zasedání o perspektivách levicové politiky v situaci, kdy scénu opanuje hnutí ANO, svolali na konec ledna do táborského hotelu Palcát.
Ze setkání bezmála dvou stovek sociálních demokratů vzešel požadavek na změnu podoby aktuálního sjezdu. Sociální demokraté totiž v uplynulých letech zasedali vždy během dvou dnů, kdežto nyní – v čase hluboké stranické krize – naplánovali volební sjezd i diskusi o své budoucnosti pouze na neděli.
Podle Zimoly by se ale zasedání po volbě vedení mělo pouze přerušit a k projednání zbylých záležitostí se sejít později (tutéž myšlenku razí i Hamáček). A třebaže ještě v Palcátu zaznívalo, že platforma na záchranu sociální demokracie nemá mocenské ambice, nyní už jihočeský hejtman a kritik stávající podoby církevních restitucí patří do pelotonu zájemců o předsednické křeslo.
„Ta schůzka je démonizovaná“
Ve vůbec nejdelikátnější pozici ale podle všeho do hradecké Střelnice přijíždí statutární místopředseda Milan Chovanec. Stranu prozatímně řídí už od loňského června, kdy Bohuslav Sobotka kvůli klesajícím preferencím rezignoval na post šéfa strany (a to jen tři měsíce poté, co ho v téže funkci potvrdil brněnský sjezd).
Chovance v Hradci čeká nejen tradiční bilanční zpráva o stavu ČSSD, ale také řeč dalšího z uchazečů o předsednické křeslo. Byl to přitom Chovanec, kdo si u části spolustraníků vysloužil přezdívku „zrádce zrádců“, protože médiím v roce 2013 potvrdil lánskou schůzku a prohradní skupinu spolustraníků tím připravil o politický vliv.
Místo plánovaného Ministerstva dopravy ovšem následně obsadil vlivnější, silový resort vnitra, stal se Sobotkovou stranickou dvojkou a svým důrazem na otázky bezpečnosti, migrace a národních zájmů ve vztahu k Unii držel v politice ČSSD také národoveckou tematiku.
Vedle toho nikdy zcela neztratil přízeň prezidenta. Sám ho pozval na hradecký sjezd, a v den vyhlášení výsledků druhého kola volby hlavy státu dokonce se Zemanem sledoval sčítání výsledků přímo v prezidentském salonku jeho volebního štábu. V následném rozhovoru pro Českou televizi navíc relativizoval důležitost lánské schůzky.
„I já jsem byl v Lánech. Ta schůzka je démonizovaná,“ prohlásil. „Miloš Zeman neměl ambici rozbíjet sociální demokracii, nevolal po násilném odstranění jejího vedení. To je mýtus a je za tím potřeba udělat tlustou čáru,“ dodal s tím, že je potřeba zapomenout na veškeré vnitrostranické rozpory. Zda se mu o tom podaří přesvědčit také delegáty sjezdu, ukáže odpolední hlasování.
ANO čeká
Volba nového šéfa sociální demokracie ovšem není významná jen pro poměry uvnitř Lidového domu, ale také pro další vývoj na celé politické scéně. Když prezident Zeman před pěti lety promlouval v ostravském Gongu, nadnesl sociálním demokratům svou mnohaletou představu ideálního uspořádání kabinetu – menšinovou vládu, v jejímž čele sám na přelomu tisíciletí stál.
„Mějte odvahu vládnout sami, protože pak ponesete veškerou tíhu odpovědnosti, ale nestane se vám, že vaše úspěchy si bude přisvojovat někdo jiný, ale například vaše neúspěchy zůstanou právě jenom vám samotným,“ prohlásil a z části tím i predikoval osud, který sociálním demokratům přinesla spolupráce s hnutím ANO.
Stejný způsob výkonu vládní moci prezident po vítězství v podzimním hlasování doporučoval i šéfovi ANO Andreji Babišovi, který jednobarevný menšinový kabinet skutečně sestavil, ale nepodařilo se mu pro něj v dolní komoře získat důvěru. A třebaže prezident vyjednáváním o sestavení vlády i podruhé pověřil Babiše, nejsilnější sněmovní uskupení nyní čeká, jak dopadne hradecká volba.
Sněmovní aritmetika totiž umožňuje vytvoření menšinové dvoukoaliční vlády, ve které by po boku babišovců usedla právě sociální demokracie a obě formace se společně opřely o podporu komunistických hlasů.
Postoje jednotlivých kandidátů na předsedu ČSSD se ale v otázce účasti na vládě různí a liší se i náhled na to, zda by měla sociální demokracie kývnout na roli juniorního partnera v kabinetu, v jehož čele sedí trestně stíhaný podnikatel. Na dalším osudu vyjednávání o budoucí české vládě a na tom, jak dlouho bude zemi vládnout stávající kabinet v demisi, tak do značné míry závisí nedělní rozhodnutí v hradecké Střelnici.
Protektor vládního ukotvení?
Že opětovná přítomnost Miloše Zemana na sociálnědemokratickém sjezdu nemusí být nijak zanedbatelná, potom v rozhovoru pro internetové vysílání týdeníku Echo uvedl muž, kterého čtvrtstoletí stará královéhradecká porážka na řadu let odstavila z vysoké politiky – Jiří Paroubek.
„Miloš Zeman může být protektorem toho, aby se sociální demokracie ukotvila ve vládě a měla silové resorty. Silové resorty typu spravedlnosti, vnitra, financí nemůže mít Andrej Babiš,“ uvedl s odkazem na vyšetřování dotační kauzy středočeské farmy Čapí hnízdo, která se různými způsoby dotýká všech zmíněných resortů.
„Nemít aspoň dvě z těchto tří silových ministerstev znamená mít vůči Andreji Babišovi velký handicap,“ dodal s tím, že by ČSSD nadále měla trvat na Babišově absenci v kabinetní sestavě. Jakou pozici nakonec strana oranžové růže zaujme a jakou roli v dalším sestavování české vlády sehraje hlava státu, ukazují tyto hodiny. Miloš Zeman před své někdejší spolustraníky předstoupil s projevem v jedneáct dopoledne a doporučil ji s ANO vyjednávat - opoziční role totiž podle něj může ČSSD poslat pod pět procent.
