Místo internetu používal výstřižkovou službu, vstával ve čtyři ráno a do sedmi se učil psát na stroji, aby mohl v redakci pracovat na svých textech. Dnes přitom běžně kromě počítače a internetu používá i aplikace k šifrované komunikaci. Jaroslav Spurný je jedním z mála stále píšících českých novinářů, kteří své první články vydávali ještě v samizdatu. Své novinářské začátky, vznik novodobé české žurnalistiky i její vývoj v posledních třech dekádách reportér přibližuje v premiérovém díle podcastu Background ČT24 s podtitulem Generace.
„Můj úplně první článek byl o StB. Šel jsem tehdy navštívit náměstka ministra vnitra, který měl StB na starosti. Byl to právník, který tomu vůbec nerozuměl. Seděli tam proti sobě čerstvý náměstek a novinář, který nemá žádné zkušenosti, a řeší, co s StB. Ta situace byla absurdní,“ popsal Spurný jeden ze svých prvních reportérských zážitků v tehdy nově založeném časopisu Respekt.
Novinařinu po listopadových událostech totiž začali tvořit lidé, kteří do té doby nepsali vůbec nebo přispívali do samizdatových periodik. Stejně tak se řada nováčků dostala do politiky, o které žurnalisté psali především. „V počátcích novinařiny byl absolutní problém v tom, že jste nemohli dotlačit politiky ke zdi, protože jste věděli, že stejně nemůžou nic vědět. Navíc jste spolu budovali stát,“ přiblížil nezvyklé propojení novinářů s politiky z počátku 90. let Spurný.
„Tehdy jsme všichni společně hledali, co nebezpečného si neseme z doby totality a co se může pokazit, aby se stát vyvíjel špatně,“ vysvětlil. Zvrat podle něj přišel s prvními demokratickými volbami, které v zemi rozdělily moc.
Do hospody se přestalo chodit s nástupem internetu
Zdrojem mu tehdy kromě politiků byli čtenáři, kteří do Respektu psali, volali a posílali nejrůznější dokumenty. Místem setkání pak byla nejčastěji hospoda. „Hospoda byl takový dnešní internet. Předávání a získávání informací se dělo v hospodách, protože nic jiného nebylo,“ řekl Spurný. Redakce Respektu měla podle něj štěstí, že vždy sídlila blízko nějaké. „Říkali jsme jí ,dolní redakce'. Odehrávala se tam část naší práce a nemuseli jsme přitom chlastat,“ dodal Spurný.
Tento zvyk skončil s nástupem internetu. Jako investigativní novinář, který teď běžně používá sociální sítě nebo šifrované komunikační aplikace, si ale pamatuje ještě dobu, kdy se učil na psacím stroji. „V okamžiku, kdy mi bylo jasné, že se stávám redaktorem Respektu a umím za půl minuty vyťukat jedno slovo, začal jsem ráno vstávat ve čtyři hodiny a do sedmi jsem se učil psát na stroji,“ usmíval se Spurný. Například pro rešerše využíval výstřižkovou službu, u které si objednával „balíky novinových výstřižků“.
Nezměnila se odpovědnost za informace
Internet všechno zrychlil a usnadnil, přesto Spurný tvrdí, že mezi lidi musí dobrý novinář chodit stále. „Internet je naprosto zásadní pomůcka, ale druhá věc je umět se pohybovat po ulici. Mít správné zdroje na správných místech. A osobní schůzky s lidmi vám dají daleko víc než rešerše,“ vysvětlil Spurný.
Počátek 90. let byl podle něj ještě větší školou pro druhou generaci novinářů, ti tehdy do svobodných médií přišli jako čerstvě plnoletí. „A v sedmadvaceti toho uměli hodně, protože prošli drsnou školou učení, ulicí a zároveň byli dost mladí, aby byli adaptabilní, když se svět žurnalistiky začal měnit v internetový,“ myslí si Spurný.
Co se podle něj ani za třicet let nezměnilo, je poslání novinářské profese. „Odpovědnost za informace, které dáváte, a vědomí, proč je dáváte. S jakým záměrem, co tím sledujete,“ upozornil Spurný.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Youtube, Podcasty Google nebo Apple.
