90. léta

Na podzim roku 1990 začalo přibývat mladých mužů, kteří před nástupem do armády upřednostňovali delší civilní službu. Odmítnout vojnu z náboženských nebo morálních důvodů jim umožnil zákon z března téhož roku. Mladíci tak mohli písemně prohlásit, že jim to brání vzít do rukou zbraň. Vhodná místa pro tisíce mužů se hledala narychlo a obtížně. Nejvíc jich nakonec nastoupilo do zdravotnictví a sociální péče.

V listopadu 1990 poptávka výrazně převyšovala nabídku, což vedlo k frontám, výpadkům zboží či vzniku pořadníků. Místy nebyly k dostání ani základní potraviny. Od nového roku totiž měla v rámci transformace ekonomiky z centrálně plánované na tržní začít platit liberalizace maloobchodních cen, a zákazníci se proto v obavách ze zdražování snažili předzásobit za dosavadní ceny. Po zrušení centrálně stanovených cen lidé v obchodech zaplatili zhruba o polovinu víc. Inflace sice o rok později překročila rekordních padesát procent, poté ale rychle opadla.

Mladá generace o devadesátých letech moc povědomí nemá – ovšem ne vlastní vinou, ukazuje průzkum STEM pro Knihovnu Václava Havla. Podle šéfky spolku Díky, že můžem Báry Stárek je problém například ve výuce. Autorka projektu Pure devadesátky Johana Fundová zdůraznila, že se povědomí musí dostat mezi mladou generaci interaktivně. Youtuber Jan Špaček míní, že „střízlivá interpretace bude na naší generaci“. Všichni tři o problematice hovořili v Událostech, komentářích.

Krvavý měsíc je nová hra spisovatele Jaroslava Rudiše, kterou napsal pro Národní divadlo Brno. Premiéru má v pátek v Redutě. Potěší především znalce brněnských reálií. Autor ve městě dva roky žil, a tak i děj zasadil do městské části Jundrov.

Dokumentární pořad, který sleduje proměny ruské společnosti od 90. let, má podle zpravodaje ČT Karla Rožánka ukázat, jak uvažují běžní lidé v Rusku a jaká je v zemi nálada před prezidentskými „volbami“. Snímek sleduje rodinu Kiprijanových, jejíž členové mají rozdílné názory na režim Vladimira Putina a válku na Ukrajině. Jejím symbolem, stejně jako pro mladou generaci, se stalo písmeno Z. Právě generace Z je podle sociologů vystupujících v dokumentu nejvíce apolitická. Po začátku války se velké části společnosti změnily důležité hodnoty, nastal posun k všedním věcem, rodině a soukromí a společnost se propadla do větší pasivity.

V Praze začala rekonstrukce Discolandu Sylvie. Místo, které v roce 1992 otevřel podnikatel Ivan Jonák, bylo symbolem devadesátých let. Scházeli se v něm celebrity i členové pražského podsvětí. Provoz skončil v roce 1994, kdy byl Jonák odsouzen za objednávku vraždy své manželky, která podnik spoluvlastnila. Developer tam během následujících dvou let postaví desítky bytů.

Místo internetu používal výstřižkovou službu, vstával ve čtyři ráno a do sedmi se učil psát na stroji, aby mohl v redakci pracovat na svých textech. Dnes přitom běžně kromě počítače a internetu používá i aplikace k šifrované komunikaci. Jaroslav Spurný je jedním z mála stále píšících českých novinářů, kteří své první články vydávali ještě v samizdatu. Své novinářské začátky, vznik novodobé české žurnalistiky i její vývoj v posledních třech dekádách reportér přibližuje v premiérovém díle podcastu Background ČT24 s podtitulem Generace.

Atmosféra devadesátých let v tomto roce vtrhla naplno do ulic – a to nejenom bilancováním tří dekád od sametové revoluce, ale i módními trendy, které znovu kážou světlé džíny do pasu a ledvinku do šatníků pánů i dam. Ovšem… ruku na ni: Co o devadesátkách vlastně víte?

Bohatství a plné supermarkety nebyly cílem hospodářské transformace po roce 1989, Česko primárně usilovalo o svobodu, suverenitu, demokracii a tržní ekonomiku. V rozhovoru pro ČT24 to uvedl exprezident a porevoluční premiér i ministr financí Václav Klaus. Komentoval i soudobou kritiku privatizace – nikdo podle něj nikdy nesliboval, že všechny firmy po změně vlastníka obstojí.