Víc než šedesát žen svědčilo u soudu v neprospěch psychiatra Jana Cimického. Ten byl loni v listopadu nepravomocně odsouzen za čtyři znásilnění a 35 případů vydírání, odpykat si má pět let vězení. Soudce Petr Novák sepsal skoro stostránkový rozsudek, ze kterého plyne, že právě svědectví žen byla pro odsouzení klíčová. „Důkazy jsou výslechy jednotlivých poškozených,“ píše v anonymizovaném verdiktu, který ČT získala na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.
„Policii se přihlásila, aby podpořila poškozené, kterým se staly mnohem horší věci. Cítila morální povinnost zasadit se o spravedlnost,“ nebo „Nevěděla, kolik žen má s obžalovaným obdobné zkušenosti, a přišlo jí důležité tuto věc podpořit,“ případně „Na policii se přihlásila sama, aby podpořila paní (…) protože reakce veřejnosti ji zděsila.“
Tři příklady, které se v rozsudku v různých obměnách objevují často. Takhle vysvětlovala velká část z celkem 62 žen, proč se rozhodla svědčit v neprospěch psychiatra Jana Cimického. A soud se s jejich výpovědí ztotožnil. „Motivací pro podání svědectví ze strany poškozených bylo naplnění spravedlnosti,“ píše v rozsudku soudce Novák na adresu 39 žen, za jejichž napadení má jít Cimický do vězení. „Jejich motivací pro podání svědectví bylo pravdivě popsat, co samy zažily,“ uvedl pak k dalším ženám, které proti Cimickému vypovídaly. I jejich výpovědi soud hodnotil jako pravdivé.
Z rozsudku je patrné, že některé ženy motivoval k vyprávění vlastního příběhu příspěvek na internetu a komentáře u něj. O sexuálním napadení ze strany Cimického informovala na sociální síti herečka a zpěvačka Jana Fabiánová v říjnu 2021. Šlo o reakci na informace, že má lékař dostat od tehdejšího prezidenta Miloše Zemana medaili Za zásluhy o stát v oblasti kultury.
„Soud nenalezl důvod, proč by poškozené měly uvádět nepravdu. Jejich motivací pro podání svědectví bylo primárně naštvání, že by obžalovaný měl získat státní vyznamenání, když jim v minulosti provedl to, co je mu kladeno za vinu, sekundárně jejich motivací bylo podpořit ostatní napadené ženy,“ konstatuje soudce Novák.
Oznámení po letech
Soudce se v rozsudku rozepisuje také o tom, proč se podle soudu poškozené rozhodly vypovídat až po letech a proč jim to neubírá na důvěryhodnosti.
Z výpovědí několika žen vyplývá, že se svěřily svým blízkým, kteří je odrazovali od toho, aby jednání Cimického nahlásily. „Ani nejbližší okolí je nedokázalo podpořit,“ dodává. Některé z žen se následně svěřily například svým terapeutkám a dozvěděly se, že „se to o obžalovaném ví“. „Tak je to utvrdilo neoznamovat jednání obžalovaného, neboť pokud v minulosti měl obžalovaný něco takové již udělat a prošlo mu to, tak i jejich oznámení by nemohlo být úspěšné,“ píše dál soudce.
Roli hrál dle soudu i fakt, že byl Cimický v pozici lékaře a zároveň známé osobnosti. „Jednání obžalovaného je šokovalo, nebyly schopné se vyrovnat s tím, co se jim stalo. Poškozené si uvědomovaly, že jim nebude věřeno v konfrontaci s mediálně známou a populární osobností, kterou obžalovaný byl,“ píše se ve znění verdiktu.
Poškozené se také k zážitkům nechtěly znovu vracet. „Navíc teprve až v poslední době se mění přístup k obětem sexuálního násilí,“ konstatuje soudce s odkazem na zákon o obětech trestných činů přijatý v roce 2013. Případy, kvůli kterým je Cimický obžalován, se měly stát mezi lety 1979 a 2019.
Výpovědi v neprospěch psychiatra
Z rozsudku plyne, že soud kromě Cimického během hlavního líčení vyslechl 85 svědků a pět znalců. Většina z nich vypovídala za zavřenými dveřmi. Žádnou z výpovědí soud nepřičetl ku prospěchu obžalovaného. Výpovědi 39 poškozených hodnotil jako přímý důkaz.
Výpovědi dalších svědkyň, které popisovaly vlastní negativní zkušenosti, ale kvůli kterým Cimický stíhaný nebyl, bral pak jako důkazy nepřímé. Šlo o ženy, u kterých podle rozsudku nebyla intenzita útoku obžalovaného dostatečná k tomu, aby šlo o trestný čin, nebo o již promlčené případy.
„(Jejich výpovědi) prokazují skutečnost jinou, ale takovou, ze které lze usuzovat, zda se stala skutečnost, o jejíž důkaz jde,“ vysvětluje soudce v rozsudku. Zjednodušeně řečeno, nepřímé důkazy podle soudu slouží k prokázání přímých.
Snahy o napsaní článku
Další skupinou svědků byli novináři, kteří se v minulosti měli snažit upozornit na to, jak se měl Cimický chovat k pacientkám. Šlo o bývalou reportérku časopisu SPY a bývalého novináře TV Nova. Reportérka o Cimického nevhodném chování k pacientkám napsala článek v roce 1998. Mluvila se ženami, které se jí s obtěžováním svěřily. Řekla, že kvůli článku jí dva muži vyhrožovali. Novinář zase chtěl o Cimickém natočit reportáž. Důkazy chtěl získat pomocí skryté kamery a nastrčených figurantek. Cimický to ale odhalil.
Podle rozsudku vypovídala ještě další novinářka, které se svěřila jedna z údajných obětí. „Chtěla o tom jako novinářka napsat. Mluvila o tom všude, kde mohla, ale nikdo tomu nevěřil. Neměla šanci, obžalovaný byl velká osobnost, všichni ho uznávali a měli rádi a vždy se pokus o tom napsat nějak smáznul,“ píše se k její výpovědi v rozsudku. „I u nich soud nenalezl důvod, proč by měli uvádět nepravdu,“ shrnuje pohled na výpovědi novinářů soudce Novák.
„Nikdy nic nevhodného neviděla“
Naopak na stranu Cimického se postavily bývalé i stávající zdravotní sestry z Centra duševní pohody Modrá laguna, kde Cimický ordinuje. Jedna z nich mimo jiné vypověděla, že za deset let, kdy u Cimického pracuje, nezaregistrovala žádné nevhodné chování ze strany obžalovaného. Soudce jejich výpovědi označil za nevěrohodné.
„Soud je toho názoru, že obžalovaný na poškozené a další svědkyně sexuálně neútočil veřejně před těmito svědkyněmi, že trestnou činnost před nimi skrýval, ale že tyto svědkyně z náznaků chování obžalovaného a pacientek mohly vytušit, že není něco v pořádku,“ uvedl soudce.
Snaha o zpochybnění výpovědí
Cimický se při své obhajobě pokusil zpochybnit výpovědi některých poškozených. Poukazoval například na to, že špatně uvedly počet návštěv v jeho ordinaci, nebo na nepřesný popis místa. Soud to však jako argument neuznal, stejně jako údajné ovlivňování svědků. To měla podle obhajoby dokazovat věta jedné z poškozených v pořadu 168 hodin České televize. Uvedla v něm, že hovořila se ženami s podobnými zkušenostmi, jako má ona.
„Věta, že poškozená mluvila s jinými poškozenými, nebyla myšlena ve smyslu ovlivňování svědků, aby vypovídaly nepravdu, ale jako vzkaz dalším obětem trestního jednání obžalovaného, aby překonaly své obavy a podaly své svědectví,“ shrnul soudce.
Psychiatr vinu odmítá
Cimický prostřednictvím svého obhájce taky tvrdil, že jedna z poškozených měla mít z oznámení jeho údajného sexuálního napadení prospěch. Soudce Novák nesouhlasil. „Neměla žádný reálný prospěch z oznámení jednání obžalovaného, prvotní mediální reakce na její oznámení byly totiž brutálně negativní, dehonestující a výrazně zpochybňující,“ konstatoval.
Cimický celou dobu svou vinu popírá. „Obžalovaný ve své výpovědi v hlavním líčení nepopřel, že by nedošlo ke skutkům, které se mu kladou za vinu, ale hájil se tím, že se nikdy nedopustil znásilnění nebo jakéhokoliv násilí či nátlaku na někom druhém, přičemž jeho jednání bylo vždy vedeno s úmyslem a cílem léčit pacienta, a pokud to bylo pochopeno některou pacientkou jinak, pak se za to omlouvá a chápe to jako profesní selhání,“ stojí v rozsudku.
