Zástupci všech stran a hnutí, které letos kandidují do Evropského parlamentu, dostávají postupně prostor na ČT24. Lídr kandidátky Levice Jan Májíček uvedl, že zástupci strany by v europarlamentu prosazovali sociální soudržnost a spravedlnost Evropy i boj proti nadnárodním korporacím. Přijetím migračního paktu podle něj EU rezignovala na humanistický rozměr, výhrady má i ke Green Dealu. Zelená transformace by se podle něj měla soustředit na obyčejné občany, nikoliv na velké firmy. V souvislosti s rusko-ukrajinským konfliktem se podle něj Evropa chytá „nebezpečného trendu“ zbrojení. Vyslovil se proti přijetí eura, které podmínil demokratizací Unie.
Evropa se chytá závodu ve zbrojení, kritizuje lídr kandidátky Levice Májíček
10 minut
Rozhovor s kandidátem do Evropského parlamentu Janem Májíčkem
Jak hodnotíte členství v Evropské unii po dvaceti letech?
Po dvaceti letech je to stejné, jako kdybychom se ptali, jak vládly české vlády po dvaceti letech. Je tady vidět jasný trend neoliberalismu, to znamená politiky, která oslabuje sociální stát a která posiluje moc nadnárodních korporací. Proto si myslím, že je důležité, aby v evropských volbách byl zastoupen hlas Levice, která obhajuje právě zájmy pracujících, studentů, mladých lidí a vizi budoucnosti, která je spravedlivější - sociálně i ekologicky.
Jaké jsou vaše tři konkrétní priority v těchto volbách?
Pro nás je důležitá sociální soudržnost Evropy. My si dlouhodobě myslíme, že je neudržitelné, aby Evropskou unii rozdělovala takzvaná pomyslná mzdová železná opona. To znamená, aby pracující ze zemí, které nově vstoupily do EU, měli násobně nižší platy, než jsou ty, které jsou v Evropě.
Domníváme se také, že je důležité, aby ekologická transformace, která je nutná a která musí proběhnout, protože bez ní tady žádný život nebude, aby byla sociálně spravedlivá. To znamená, aby na ni nedopláceli obyčejní lidé, aby se jim nezdražovaly energie, životní náklady, ale aby transformaci zaplatily firmy, které dlouhodobě vydělávaly na drancování přírody a zdrojů, které na planetě omezeně máme.
Třetí prioritou je samozřejmě mírová Evropa, to znamená Evropa, která se odklání od zbrojení a konfliktů a snaží se věci řešit diplomaticky.
Kterými kroky byste to chtěli prosadit na půdě Evropského parlamentu?
Existuje několik nástrojů, které můžeme na evropské půdě využít. Jedním, který je pro nás velmi důležitý, je institut evropské občanské iniciativy. To znamená pomyslného evropského referenda, které dnes má pouze konzultativní charakter. My bychom rádi, aby jeho povaha byla zesílena a evropští občané mohli rozhodnout o nějaké politice. To znamená, kdyby nasbírali dostatečný počet hlasů, musela by Komise jejich požadavek vzít v potaz a učinit praktické kroky k jeho realizaci.
Druhým jsou návrhy různých direktiv, které by posílily právě sociální charakter Evropské unie, zdůraznily by odpovědnost nadnárodních korporací, koneckonců ještě poslední zasedání Evropského parlamentu schválilo několik směrnic, které jdou tímto směrem. Myslím si, že je důležité je prohloubit právě proto, aby sociální soudržnost Evropy byla posílena.
Velkým tématem je dlouhodobě migrace. Jak hodnotíte migrační pakt a změnu azylové migrační politiky, kterou přináší?
Jsme z toho velmi zklamáni, protože se domníváme, že Evropská unie tímto úplně rezignovala na humanistický rozměr, který by měla mít. Soustřeďuje se zejména na represi, která má ochránit hranice, která má odhánět lidi. Dělá to tím způsobem, že spolupracuje s režimy, které jsou naprosto brutální. Jako je například ten libyjský, ve kterém, jak poukazují různé mezinárodní nevládní organizace, například Lékaři bez hranic, existují otrokářské trhy, na kterých můžete prodávat a kupovat lidi. To jsou věci, které Evropská unie bohužel platí tím, že platí těmto režimům za to, aby tyto lidi udržovali na svém území. Stejně tak je to dohoda s Tureckem, která je obdobně nemravná.
Domníváme se, že řešení je někde jinde. Zaprvé je v tom, aby lidé, kteří prchají před útlakem, měli možnost přijít do Evropy a měli zde transparentní a jasné zacházení, co se týče jejich azylového řízení. Aby na to byly vyčleněny dostatečné kapacity, protože hraniční státy EU nemohou samy zvládat nápor, který v některých obdobích přichází. A zároveň, aby se omezil důvod, proč lidé prchají. Abychom nevyváželi zbraně do nestabilních režimů, abychom důsledně dbali na to, že třeba výrobky, které se prodávají na evropském trhu, jsou vyráběny za podmínek důstojné práce, aby nadnárodní korporace nevydělávaly na tom, že vykořisťují lidi v zemích třetího světa, a ti pak, protože nemají lepší volbu, prchají za štěstím do Evropy.
Jak rychle rozlišit ty, kteří prchají před útlakem, od těch, kteří prchají z ekonomických důvodů a z hlediska mezinárodního práva nemají nárok na mezinárodní ochranu?
To je proces azylového řízení, které musí probíhat. Myslíme si, že je potřeba vyčlenit mnohem větší kapacity na to, abychom to zvládali. Ale ty procesy musí jít ruku v ruce. Nelze dělat jedno a nedělat druhé. To znamená, že účinná pomoc, zároveň odpovědnost nadnárodních korporací, odpovědnost politiků, kteří nastavují pravidla pro to, jaké zboží a za jakých podmínek se dostane do Evropy, je tady na místě a musejí jít ruku v ruce.
Mluvil jste o tom, když vás budu volně parafrázovat, že EU by měla být Unií míru. Jak konkrétně by se tento předpoklad měl přetavit do podoby podpory Ukrajině, jak postupovat?
Jako strana Levice jsme byli první, kteří protestovali proti zahájení války, proti napadení Ukrajiny. Hned druhý, třetí den, co válka před dvěma lety začala. Domníváme se, že na prvním místě musí být princip mezinárodního práva a ten byl samozřejmě porušen.
Ruskem.
Ano, jistě, to zaútočilo na území Ukrajiny. Ale domníváme se, že na prvním místě musí být pomoc lidem, kteří prchají v aktuální situaci. Myslíme si také, že by se měla vytvořit společná evropská politika, která by pomáhala lidem, kteří odmítají bojovat ve válce, a třeba pomoci ruským dezertérům, kteří se nechtějí účastnit vraždění a ilegální invaze na východ Ukrajiny. Domníváme se, že potřebujeme vytvořit nový systém mezinárodní bezpečnosti. Ten starý, který vznikl po roce 1993 s rozpadem Sovětského svazu, selhal. Dopustil to, aby válka vznikla.
Celý problém je v tom, že je tady velké pokrytectví ze strany Západu, který mohl zabránit válce. Špatnou politikou, která je kombinací neodpovědnosti, možná nekompetence a určitě zbrojařských zájmů, byla rozpoutaná válka na Ukrajině. Dnes se Evropa chytá do závodu ve zbrojení. Myslím si, že je to nebezpečný trend, který nám bude do budoucna hodně škodit.
Současná podoba Green Dealu je pro vás uspokojivá?
Je zásadně ke změně. Celá idea Green Dealu, je postavená na tom, že veřejné prostředky dáváte soukromým společnostem, které mají provádět změnu. Místo toho, aby to byla společenská dohoda, která by zahrnovala sociální partnery, která by zahrnovala lidi, kterých se to týká. To znamená, aby to byla skutečná proměna, skutečná transformace, tak na to potřebujete lidi, kterých se to dotýká. Obyčejní občané byli úplně vyřazeni z procesu a řeklo se: velké firmy, hezky se ozeleňte a bude všechno v pořádku. Myslíme si, že je to špatně a že by prostředky měly být vázané na sociální odpovědnost.
Když si vezmeme příklad - máme tady ocelářský průmysl, velmi důležitý například na Ostravsku, který by měl být ozeleněn a kde by měla být zachována pracovní místa. Protože ocel je jedna z klíčových surovin, které budeme potřebovat například k výstavbě větrných elektráren i k dalšímu použití v průmyslu. To jsou věci, které v Green Dealu nejsou specifikovány. My bychom potřebovali evropskou dohodu, která bude koordinovat ekologické kroky, které budou sociálně odpovědné. To znamená, abychom se nedostávali do situace, kdy obyčejní lidé budou platit zelenou transformaci.
Jste pro přijetí eura v Česku?
Euro v Česku by podle nás bylo jen další krok, který by posílil netransparentnost, protože euro je symbol toho, co my na Evropské unii kritizujeme. To je to, že v pozadí rozhodují byrokraté a mechanismy, které jsou mimo demokratickou kontrolu. Myslíme si, že Evropská centrální banka by měla být podřízena vůli evropských občanů. Viděli jsme, jak bylo euro jako mocenský nástroj zneužito při tlaku na řeckou vládu, která se musela podrobit diktátu škrtů, i přesto, že její program byl o něčem úplně jiném. Bylo to popřením vůle řeckých občanů. Proto se domníváme, že bez hlubší demokratizace Evropské unie není možné o euru mluvit.
