Lidé se v sobotu rozloučili s aristokratem, diplomatem, politikem, poslancem a senátorem, vicepremiérem, ministrem zahraničí, prezidentským kandidátem, lesníkem a hospodským Karlem Schwarzenbergem. Byl veselým a srdečným člověkem i velkým vlastencem se smyslem pro službu, vzpomínali jeho přátelé a blízcí během speciálního vysílání ČT24. Rozloučení se účastnila také řada politiků, mezi nimi i představitelé opozice.
Chodící historie, zemský patriot a srdečný člověk, vzpomínají na Schwarzenberga jeho blízcí
Mimořádné pořady ČT24 – přenosy | Poslední rozloučení s Karlem Schwarzenbergem | 1 (zdroj: ČT24)
„Karel Schwarzenberg byl chodící historie. To nejvíc vystihuje to, co velmi neokázale, ale přitom skoro permanentně vyzařoval,“ řekl velvyslanec ČR v Německu Tomáš Kafka. Jako diplomat zažil v roce 2011 návštěvu britské královny v Irsku. „Najednou jsem viděl úplné paralely a podobnosti mezi tím, jak působila britská královna Alžběta II. a jak ve střední Evropě působil Karel Schwarzenberg,“ uvedl.
Podobně jako britská panovnice dle Kafky český aristokrat nepoučoval a nevybízel k řešením. „On byl spíš živou připomínkou toho, že se má člověk chovat decentně. A když se tak bude chovat, bude určitá šance, že to všechno dopadne dobře.“
Stejně tak podle něj proto exministr zahraničí v rozhovorech dával k dobru veselé historky. „To nebylo samoúčelné. On nám dával určitá vodítka, jak se můžeme dívat na svět kolem sebe, abychom ho měli rádi a abychom chtěli být spíš součástí řešení než součástí problému.“
Schwarzenberg se podle něj do posledních týdnů „kromobyčejně“ zajímal o aktuální dění. „Kdykoliv jsme měli možnost se setkat, okamžitě kladl otázky – co je nového v Německu, jak se kdo profiluje,“ přiblížil. „Zvědavost a zájem o okolní svět bylo něco, co jej drželo nad vodou,“ dodal.
Záchrana Havlovy prezidentské kanceláře
Novinářka, spisovatelka a bývalá poradkyně Václava Havla Eda Kriseová se se Schwarzenbergem poprvé setkala ve Washingtonu v domě jednoho z amerických senátorů.
„Najednou někdo přišel a řekl, že mě seznámí s knížetem Schwarzenbergem, princem Schwarzenbergem, jak oni říkali. Tak přišel princ Schwarzenberg, poklekl na jedno koleno a políbil mi ruku. Což pro Američany byl velký zážitek,“ popsala.
Byla to právě Kriseová, kterou Václav Havel požádal, aby Schwarzenberga přemluvila k přijetí funkce prezidentského kancléře. „Říkala jsem mu, Karle, budeš o tom vyprávět svým vnoučatům a uvidíš, budou to krásná léta,“ popsala. Později jí přiznal, že měla pravdu. O této době často hovořil jako o nejšťastnějším období svého života.
Pro prezidentskou kancelář byl podle ní „záchranou“. „Předtím jsme nikde nebyli a nikoho z ciziny jsme neznali,“ řekla. „A teď si představte, že Václav Havel byl v té době nejpopulárnější osoba na světě a chodily nám tisíce dopisů od lidí, kteří ho chtěli navštívit. A my jsme vždycky běželi za Karlem a ptali jsme se, kdo to je,“ vzpomínala.
Protože po revoluci nebyl Pražský hrad nijak vybaven, byl to podle Kriseové právě Schwarzenberg, který „nasedl do auta a odjel do Rakouska a přivezl faxy a snad i telefony“.
Říkal, co si myslel, i když nešel s davem
Schwarzenbergův život byl podle kavárníka a organizátora akce Karel žije dál Martina Kotase naplněný. Přestože Schwarzenberg sám nebyl vášnivým hudebním fanouškem, byl příznivcem některých hudebníků, kteří na večerním rozloučení v Lucerně vystoupí. „Měl velký obdiv k lidem, kteří si stáli za svým. Ať už kulturou, hudbou, nebo čímkoliv jiným,“ řekl Kotas.
Podle předsedkyně TOP 09 Markéty Pekarové Adamové „je Karel samozřejmě naprosto nenahraditelný“. Zakladatel strany, v jejímž čele stojí, byl podle Pekarové Adamové smířený s blížícím se koncem svého života. „Byl by velmi rád, abychom na něj vzpomínali v dobrém (...) se všemi radostnými okamžiky, kterých nebylo málo,“ uvedla.
Roli politika podle ní vnímal jako službu lidem a národu. „Byl velkým vlastencem a zároveň Evropanem. Ono se to nevylučuje a v jeho případě je to obzvlášť patrné,“ uvedla. Právě potřebu služby měl v sobě zakořeněnou díky staletím jeho rodu. Nelpěl proto na funkcích, protože služba má mnoho podob, poznamenala.
Schwarzenberg podle ní říkal, co si myslel, i když to bylo něco, „co nejde s davem“. Zároveň se dokázal dívat na řešení v souvislostech. I složité problémy podle něj mohou mít jednoduchá řešení, nutné však bylo právě znát kontext.
Miroslav Kalousek (TOP 09) zavzpomínal na Schwarzenbergovo prohlášení, že nemůže svým příbuzným udělat to, aby umřel v zimě, a oni se museli při smutečním průvodu brodit sněhem. „To je asi jediné předsevzetí, které se mu kdy nepodařilo naplnit,“ řekl politik, který spolu se Schwarzenbergem zakládal TOP 09.
Jeho přáním bylo, aby lidé místo květin na smuteční obřad přispěli Ukrajině bránící se ruské invazi nebo Maltézským rytířům, kteří se zabývají charitativní činností. „Byl přirozeným demokratem a přál si, aby se demokracie dokázala bránit. A dneska Ukrajina bojuje proti totalitě a v širším slova smyslu je to boj o evropskou bezpečnost,“ řekl ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti).
„Nejen mé generaci celým svým životem ukázal, proč má smysl sloužit své zemi. Navíc o ideálech a hodnotách nežvanil, ale žil je a bránil,“ řekl po skončení posledního rozloučení Lipavský ČTK.
Události: Odkaz Karla Schwarzenberga (zdroj: ČT24)
Kromě politiků spřízněných dorazili na pohřeb i Schwarzenbergovi političtí oponenti. „Byť jsme politicky nesouzněli, tak si myslíme, že si (Schwarzenberg) zaslouží úctu, a proto jsme tady s Karlem Havlíčkem přišli vzdát čest,“ řekla ČTK bývalá ministryně financí a poslankyně, místopředsedkyně ANO Alena Schillerová.
„Velmi významnou roli sehrál v začátku 90. let, kdy se Česká republiku otevírala světu a on využil všech svých kontaktů a tehdy po boku Václava Havla zviditelnil Českou republiku a troufám si tvrdit, že z těch postsovětských zemí úplně nejvíce,“ doplnil bývalý vicepremiér Karel Havlíček (ANO).
Partiot bez ohledu na národnost
Schwarzenberg si přál, aby poslední rozloučení neproběhlo na Pražském hradě, ale v podhradí, v Akademické farnosti Praha a Kostele nejsvětějšího Salvátora, kde je knězem Tomáš Halík. Nakonec však padlo rozhodnutí o rozloučení v katedrále svatého Víta, Vojtěcha a Václava, ke které má jeho rod velmi blízko.
„Má to svoji vnitřní logiku,“ řekl historik umění a prorektor Univerzity Karlovy pro tvůrčí a editační činnost Jan Royt. Připomněl, že v katedrále na Pražském hradě stojí například socha kardinála Bedřicha Schwarzenberga, který stál u položení základního kamene nové části chrámu, a rod má v katedrále také svoji kapli.
Katedrála svatého Víta je také místem odpočinku Jana Nepomuckého, světce, který je též patronem rodu. Potomci proto také často dostávají od svých rodičů jméno Jan. „Ostatně syn Karla Schwarzenberga je také Jan Nepomuk,“ doplnil Royt.
Zesnulý šlechtic byl také významným donátorem pro varhany svatovítské katedrály. Po sametové revoluci též do chrámu nechal umístit nápis s citací starozákonního žalmu „Když Hospodin přiváděl sionské zajatce, byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu, náš jazyk plný jásotu“.
Podle Royta to dokazuje jeho „zemský patriotismus“. „Vůbec nesouvisí s národností. Zemští patrioté mohli být Italové, mohli to být Francouzi, kteří žili v této zemi. To je přesně moment rodiny Schwarzenbergů, která byla jedněmi z nejvýznamnějších patriotů,“ dodal.
Prázdno v srdci i Evropě
Zesnulý politik o sobě říkal, že se cítí být Čechoslovákem. Místo v jeho srdci měla však i Morava. „Moravu měl velice rád,“ řekl herec a scenárista Břetislav Rychlík, podle kterého si zamiloval zejména Horňácko. „Na všech narozeninách mu hrávala horňácká muzika,“ zavzpomínal.
Blízko mu Morava byla i srdečnou mentalitou. „Byl to velice srdečný člověk, absolutně bez předsudků,“ popsal Rychlík. „Byl to člověk při své noblese zvláštním způsobem až lidový.“
„Jednal s každým jako rovný s rovným a strašně rád se smál. A málokdo uměl být tak vděčný za dary života – byl vděčný, že někdo uměl udělat víno, že mu někdo nabídl dobrou klobásku, slivovici. Hrozně tyto lidi obdivoval,“ popsal.
Kvůli hluboké lásce k vlasti podle Rychlíka proto Schwarzenberg musel trpět, když byla jeho rodina nucena ze země během komunismu odejít. „Mluvil o tom velmi často – v tom smyslu, že je na to připravovala maminka. Nepustila je už v roce 1948 do školy, mohl si tak ještě procházet vltavské údolí pod Orlíkem,“ řekl.
Po jeho odchodu podle něj „bude prázdno v duši“. „Ale bude prázdno i v Evropě, nejenom v České republice. A prázdno bude i v českém veřejném prostoru,“ dodal.