Teroristické útoky ve Spojených státech z 11. září 2001 zásadním způsobem ovlivnily diplomacii a bezpečnostní politiku i v Česku. Politici a velvyslanci se museli vyrovnat nejenom s tím, že terorismus nabyl dříve nepředstavitelných rozměrů, ale také s tím, co následovalo – válkou v Afghánistánu i v Iráku. A bývalé špičky české diplomacie se na hodnocení tohoto dění ani dnes úplně neshodují. O 11. září i válkách, které následovaly, diskutovali v Událostech komentářích bývalý ministr zahraničí a bývalý předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan (ČSSD), bývalý ministr zahraničí, obrany a bývalý velvyslanec v USA Alexandr Vondra (ODS) a další bývalý velvyslanec ve Washingtonu Martin Palouš.
Američané se měli soustředit jen na bin Ládina, tvrdí Kavan. Podle Palouše je ale třeba mít svět bezpečný pro demokracii
Události, komentáře: 20 let od teroristických útoků (zdroj: ČT24)
Když narazila letadla unesená teroristy do mrakodrapů v New Yorku a do Pentagonu, schylovalo se právě k výměně českého velvyslance. V říjnu měl v USA skončit Alexandr Vondra a nastoupit Martin Palouš. Ten sledoval dění ve svém budoucím působišti z pražského Černínského paláce.
„Připravoval jsem se na odjezd do Spojených států. Ale rozhodně jsem se nepřipravoval na to, že bych měl odjet do Spojených států po této tragédii, po tomto šoku. Svět se skutečně změnil,“ podotkl.
V jiné kanceláři sledoval tytéž televizní záběry tehdejší šéf české diplomacie Jan Kavan. Jak vzpomněl, bylo potřeba nejenom se vyrovnat s „ohromným šokem“, byl to také podnět k práci. „Snažili jsme se zjistit, jaký to bude mít dopad na nás a zda ve Dvojčatech nebyli čeští občané a především zda Muhammad Atta a jeho možná přítomnost na našem území s tím neměli nějakou spojitost,“ shrnul.
Alexandr Vondra se v té době již připravoval spíše na své budoucí úkoly – dostal na starost přípravu summitu NATO, který se uskutečnil v Praze na podzim 2002. „V té chvíli bylo jasné, že se proměňuje mapa, ve které se ten summit bude odehrávat. Že to znamená ohromnou bezpečnostní výzvu, že bude daleko těžší to připravit tak, aby to nebylo narušeno, aby se tu nejenom politici, ale i občané cítili bezpečně,“ poukázal.
Dodal, že otázka bezpečnosti se zdaleka netýkala jenom pražského summitu, ale i celé společnosti. A ta některá nová opatření nesla nelibě. „Otevřelo to obrovskou debatu na ose bezpečnost versus svoboda – protože více jednoho znamená méně druhého,“ zdůraznil Vondra.
Stačilo zbavit se bin Ládina a Taliban nechat být, míní Kavan
Spojené státy se již krátce po teroristických útocích zapojily do bojů v Afghánistánu, kde nakonec jejich vojáci i vojáci jejich spojenců zůstali dvacet let. Jan Kavan míní, že to nebylo nutné a Západ vůbec neměl zabřednout do vleklého pokusu o demokratizaci Afghánistánu a nekonečného boje proti Talibanu.
„Jsem přesvědčen, že boj proti terorismu byl zcela oprávněný, ale útoky mohly skončit zajištěním, zatčením a pravděpodobně i usmrcením Usámy bin Ládina. Nejsem si jist, zda v rámci boje proti terorismu bylo správné pokračovat dvacet let v boji proti Talibanu, který se sám útoku na Dvojčata neúčastnil,“ řekl.
Spojenci podle něj v Afghánistánu nakonec zopakovali chyby Sovětů z 80. let. „Není možné ovládat města a ignorovat venkov, kde žije 75 procent Afghánců, a nevšímat si vlivu vojenských šefů klanů. To naopak Taliban uměl, venkov ovládal a nakonec bohužel prošel venkovem a ovládl provincie strašně rychle,“ poukázal.
Že o dva roky později vpadli Američané s některými svými spojenci do Iráku, hodnotí Kavan ještě mnohem příkřeji. Připomněl, že jako předseda Valného shromáždění OSN, kterým v roce 2003 byl, před invazí varoval a poté proti ní protestoval.
I když hodnotí invazi stále jako nesprávnou, domnívá se, že s pokusem o demokratizaci „jsme v Iráku měli o něco větší šanci“. „Ale výsledek je stejně špatný. Irácká demokracie není,“ dodal. Za důsledek iráckého tažení naopak považuje vznik organizace Islámský stát.
Potřebujeme svět bezpečný pro demokracii, žádá Palouš
Martin Palouš ovšem nesouhlasí ani s jedním hodnocením svého někdejšího nadřízeného. Je totiž přesvědčen, že režimy typu Talibanu, ale i Husajnovy diktatury, naprosto narušují pilíře civilizace, jak se formovala po druhé světové válce.
„Po druhé světové válce byly formulovány mezinárodní standardy, které byly zabudovány do Charty Spojených národů a Všeobecné deklarace lidských práv. Je otázka, zda jsme připraveni na svět, kde existují společnosti, pro něž je tento základ úplně cizí, nepřijatelný a kulturně importovaný, anebo zda se i přes civilizační rozdíly chceme pokoušet o to, aby tyto standardy nějakým způsobem platily po celém světě,“ uvedl.
Odkázal na Woodrowa Wilsona, který při vstupu Spojených států do první světové války použil argument o snaze učinit „svět bezpečný pro demokracii“. To by podle Palouše mělo platit dodnes. „Skutečnost, že se dnes dostávají do (afghánské) vlády proklamovaní teroristé, na které byla vypsána odměna a kteří jsou na sankčních seznamech Spojených států i Spojených národů a Evropské unie, je něco, co bychom si měli vzít do úvahy,“ poznamenal.
Západ podle Vondry uspěl – ale ne politicky
I Alexandr Vondra považuje misi v Afghánistánu za příliš dlouhou, nehodnotí ji však jako jednoznačnou porážku Západu. „Vojensky uspěl, zvítězil, ale politicky se to příliš nepovedlo. Afghánská operace eliminovala al-Káidu, eliminovala Usámu bin Ládina, rozprášila zázemí, které Taliban v Afghánistánu mezinárodním teroristům poskytoval,“ poukázal.
Podobně ostatně hodnotí i výsledek intervence v Iráku. „Zbavila svět Saddáma Husajna, který byl nepochybně velkou hrozbou nejenom pro region, ale i pro svět. Z tohoto hlediska vojáci nepochybně udělali velmi dobrou práci. Problém je, že politici si stanovili příliš ambiciózní cíle. Jejich země pak neměly dostatečnou vůli, energii, možná i zdroje těmto závazkům dostát,“ soudí.
Nyní, dvacet let po útocích na New York a Washington, není podle Vondry ještě jasné, jaké následky bude mít nynější stažení z Afghánistánu. „Teprve budoucnost ukáže, co znamenají obrázky z toho nepovedeného amerického exitu pro postavení a autoritu Spojených států ve světě. Myslím, že to Američané dopovědí v další budoucnosti. Nemyslím, že to nutně musí být obrázky, které budou přelomové, jako bylo 11. září, jako byla ekonomická krize 2008 a možná i covid a migrační krize. Toto je případ, kdy se příběh ještě musí dopovědět,“ shrnul.