Praha – Dnešní kult globálních celebrit by ho zařadil k nejzářivějším sportovním hvězdám. Získal čtyři zlaté medaile na jediné olympiádě a také třeba během jediné hodiny překonal tři světové rekordy. Přesto musel dřít do úmoru, aby si vůbec vydělal na živobytí a opravdového uznání se Jesse Cleveland Owens dočkal prakticky až na sklonku života. Doba mu totiž vůbec nepřála, nejslavnější okamžiky kariéry zažil na Hitlerově „oslavě árijské nadřazenosti“ v Berlíně 1936 a také Spojené státy třicátých let stále ještě považovaly rasovou segregaci a předsudky za něco naprosto normálního. A Owens měl tu „smůlu“, že byl černoch. Fenomenální sprinter a dálkař s pohnutým osudem se narodil v alabamském Oakville 12. září 1913.
„Vždycky jsem miloval běh. Je to něco, co děláte sám a vlastní silou. Můžete běžet, kam je vám libo, porážet vítr, kdy chcete. Zkrátka hledat nový pohled na svět závislý pouze na síle vašich nohou a objemu vašich plic,“ prohlásil kdysi Owens, jenž měl devět starších sourozenců. „Dotýkal jsem se nohama země nejkratší možnou dobu. Ze vzduchu rychle dolů, ze země rychle nahoru,“ vysvětloval zase tajemství své rychlosti.
Nejslavnější atletovy chvíle přišly na olympiádě v Berlíně 1936, kde vyhrál stovku, dvoustovku a dálku a přispěl i ke zlatu ze sprinterské štafety. Stal se hrdinou her, a notně tak pokazil plány nacistického vůdce Adolfa Hitlera, jenž chtěl berlínskou olympiádu zneužít na podporu své teorie o nadřazenosti árijské rasy. Historka o tom, jak Hitler po každém Owensově triumfu znechuceně zmizel z čestné lóže, aby nemusel černému Američanovi potřást pravicí, se však nezakládá na pravdě.
Možná ještě větší galapředstavení předvedl Owens o rok dříve v Ann Arboru, kde jako prakticky neznámý univerzitní atlet, který při závodech nesměl jíst ani spát v restauracích a hotelích pro bílé, překonal během pouhé tři čtvrtě hodiny světové rekordy v bězích na 220 yardů s překážkami i bez nich a ve skoku do dálky, navíc vyrovnal maximum na 100 yardů. Jeho 813 cm v dálce, v níž jako první člověk na světě překonal osmimetrovou hranici, platilo jako rekord až do roku 1960!
Nehledě na rekordy či olympijské triumfy se Owensovi nevedlo příliš dobře. „Každý si se mnou chtěl potřást pravicí, každý mě plácal po zádech, ale nikdo mi nenabídl práci,“ vzpomínal na dobu krátce po OH v Berlíně, kdy opustil amatérskou atletiku a začal běhat za peníze. Stal se cirkusovou atrakcí, závodil proti koním, psům, klokanům či motocyklům, aby uživil ženu a tři dcery. Všechny jeho podnikatelské pokusy zkrachovaly a kdysi slavný atlet se ocitl na mizině.
Teprve poté se Owensovi dostalo poct, které si zasloužil. Jako nově jmenovaný vyslanec sportu cestoval po celém světě, jako čestný host byl zván na nejrůznější akce a v roce 1976 mu americký prezident Gerald Ford udělil Medaili za svobodu. O čtyři roky později podlehl Owens v 66 letech rakovině plic. Mezinárodní atletická federace (IAAF) mu posmrtně udělila Zlatý řád za zásluhy.
„Na Jessem mě nejvíce fascinovalo něco jiného než jeho světové rekordy a zlaté olympijské medaile. Jsou to výzvy, kterým čelil jako člověk. Nikdy neměl stipendium a musel během atletické kariéry pracovat, čelil rasovým předsudkům. Brzy po olympijském triumfu musel opustit amatérský sport a na živobytí si vydělával závoděním s koňmi,“ řekl o Owensovi šéf IAAF Lamine Diack. „Přesto se u něj nikdy neprojevovala žádná hořkost, nestěžoval si, miloval svůj sport,“ dodal Diack.
