Lucie Kučerová

Milada (Mimi) Kuttelwascherová po komunistickém převratu v Československu s rodiči dramaticky uprchla do Anglie. Strýc Karel byl letcem RAF, otec Jan během války velel tankové divizi. Matka spoluzaložila v Londýně organizaci Velehrad, která pomáhala emigrantům. Matčiny ostatky nyní Mimi převezla do rodných Velhartic. Hluboko v sobě má zakořeněno, že svoboda není zadarmo.

Danuše Ducháčková byla jako náctiletá nadšenou skautkou. Chodila na schůzky, jezdila na výpravy a účastnila se letních táborů. Dodnes má doma schované uhlíky z ohně, u kterého o půlnoci skládala skautský slib. Velice ji zasáhlo zrušení organizace v roce 1970. Mladí by si podle ní měli vážit toho, že mohou studovat, cestovat a věnovat se koníčkům, jakým chtějí.

František Šik zažil jako dítě válku v Chrlicích i kolektivizaci vesnice. Otec byl živnostník, bratr kněz. S cejchem třídního nepřítele proto nemohl ani studovat, ani jezdit do zahraničí. Režim ho ale nezlomil. Nejdůležitější je, podle osmaosmdesátiletého pamětníka, v životě zdraví a dobré je nelhat a nekrást, aby člověk neměl výčitky svědomí.

Voják, legionář a vězeň sovětského gulagu. Janu Ihnatíkovi je sto tři let, jako mladík chtěl s přáteli bojovat proti Hitlerovi, a proto utekl do Sovětského svazu. Tam byl ale za nelegální překročení hranice odsouzen na tři roky nucených prací a deportován do pracovního tábora stovky kilometrů severně od Moskvy. Teprve po propuštění se přihlásil do nově vzniklých československých jednotek.

Podle aktuálních průzkumů se psychický stav obyvatel během minulého roku prokazatelně zhoršil. Pozorovat můžeme zejména nárůst depresivní a úzkostné symptomatiky, ale i jiných psychických potíží. Lidé také udávají zvýšenou míru prožívaného stresu a osamělosti. Ať už se se zmiňovanými obtížemi lidé setkávají ve svém životě poprvé, nebo se jedná o zhoršení či návrat těch již rozpoznaných, péče o psychické zdraví je v současné době skutečně potřebná. Jak tedy o své psychické zdraví pečovat? A kam se případně obrátit o pomoc?