Sbírka vylisovaných rostlin sesbíraných před téměř pěti sty lety na svazích kolem italského města Boloňa není jen cenným artefaktem, ale i důležitým vodítkem pro současné botaniky, kteří zkoumají dramatické proměny jihoevropské flóry. Díky sběratelské vášni renesančního přírodovědce Ulisseho Aldrovandiho mají k dispozici pět tisíc rostlin utržených mezi lety 1551 a 1586 – a s nimi i detaily, které jim pomáhají mapovat vliv migrace a klimatické krize na podobu krajiny, napsal deník The Guardian.
Aldrovandi své herbáře kdysi sestavoval s úmyslem identifikovat místní druhy a zjistit, které z nich by se hodily k lékárenskému využití. Po skoro půl tisíciletí jeho sbírka slouží botanikům jako vodítko, s jehož pomocí rekonstruují dramatické změny, které se ve složení flóry odehrály.
V Aldrovandiho době rostly v okolí Boloně druhy, které jsou dnes ohrožené nebo zcela vymizely – jako například srdečník obecný. Ten se používal k léčebným účelům, nyní už v regionu neroste. A ačkoliv se množství druhů od 16. století zvýšilo, kvalita flóry jako celku šla naopak dolů, a to právě proto, že mnoho vzácnějších druhů je ohrožených, uvádějí vědci.
Aldrovandiho herbáře mají celkem patnáct svazků, v každém z nich je nalepeno 580 druhů rostlin. Sbírka obsahuje i cenné poznámky o rozšíření jednotlivých druhů, místech výskytu, lidových názvech a využití v lidové medicíně.
- Ulisse Aldrovandi byl italský lékař, přírodovědec, botanik a entomolog, který založil jedno z prvních přírodovědných muzeí na světě. Jako první v roce 1603 použil termín geologie. Jeho sbírky jsou vystavené v Paláci Poggi na univerzitě v Boloni.
- Jeho hlavní prací je jedenáctisvazková „Historia animalium“ o přírodě a jejích obyvatelích. V knize „Historia Monstrorum“ zase Aldrovandi popisuje detailně mytické bytosti, tedy představy monster a nadpřirozených bytostí podle výpovědí svědků a také podle nálezů přírodnin. Třetím známým dílem je „De Monstris“, které se zabývá lidskými tělesnými postiženími.
„Z historické a vědecké perspektivy je význam tohoto herbáře nedocenitelný,“ napsali odborníci ve své nově zveřejněné studii. Podle nich lze díky sbírce sledovat první náznaky přerodu, jímž tehdy Evropa procházela a jehož součástí byl například příliv exotických druhů rostlin. V době vzniku herbáře měla jen čtyři procenta rostlin americký původ a šlo tehdy o exempláře pěstované skoro výhradně v soukromých nebo botanických zahradách. Rostliny jako cukety nebo papriky byly na starém kontinentě nové díky importu ze Střední a Jižní Ameriky. Od té doby se ale počet rostlin s mimoevropským původem zvýšil o tisíc procent, což ukazuje i na rostoucí důležitost obchodu mezi Amerikou a Evropou.
„Tak velký rozdíl jsme nečekali. Zvýšení je v určitých ohledech strašidelné, protože je nezpochybnitelným důkazem vlivu člověka,“ komentoval výsledky šéf výzkumného týmu Fabrizio Buldrini z boloňské univerzity. Od dob sestavení herbáře se počet obyvatel Itálie zvýšil o 560 procent.
Odborníci srovnávali Aldrovandiho herbáře se sbírkami Girolama Cocconiho, který rostliny v boloňském regionu dokumentoval kolem roku 1883, a s daty sesbíranými mezi lety 1965 a 2021. Mimo jiné z nich vyvodili, jaký dopad měla na flóru takzvaná malá doba ledová, která na kontinentu panovala do poloviny 19. století. Vysokohorské druhy, jako je například kakost, které typicky rostou ve výšce kolem 1700 metrů nad mořem, Cocconi nacházel mnohem níže, kolem osmi set metrů nad mořem. Pryskyřník horský, který se dnes vyskytuje ve výšce kolem tisíce metrů, tehdy rostl ve výškách tři sta metrů nad mořem.
Herbáře jako podceňovaný pramen
Odborníci věří, že jejich závěry ukážou i to, jak mimořádně důležité jsou herbářové sbírky. „V poslední době byl ve vědě trend, který tyto sbírky znevažoval a považoval je jen za neskladnou přítěž, která je k ničemu a jen na ni sedá prach, a kterou je navíc problém skladovat a udržovat, když v moderním výzkumu nemá využití. Nic nemůže být dál od pravdy: herbáře jsou nepostradatelné a nenahraditelné databanky pro mnoho vědních oborů,“ myslí si Buldrini.
Ve sbírkách po celém světě obsahují herbáře na 390 milionů druhů. „Kdybychom se jich zbavili, bylo by to jako kdybychom vyhodili všechny historické archivy, památky nebo sbírky umění,“ dodává italský botanik.
