Ugandští šimpanzi žijící v různých skupinách používají lehce odlišná gesta pro popis stejných věcí. Podle vědců to znamená, že u těchto chytrých primátů existuje obdoba lidských dialektů.
V západních Čechách se říká louže, na Moravě kaluž. Nářečí neboli dialekty jsou v lidské řeči nesmírně pestré a mnohdy se od sebe liší údolí od údolí. Vědci teď objevili, že něco podobného existuje i u našich nejbližších zvířecích příbuzných – šimpanzů. Odpovídá to tomu, jako by jedna populace šimpanzů komunikovala brněnským hantecem a druhá obecnou češtinou.
Primatologové zjistili, že šimpanzi ve dvou sousedících komunitách v ugandském pralese Budongo používají ke komunikaci se členy své skupiny gesta spojená s listím, jež se od sebe liší podobně jako právě dialekty Homo sapiens.
Každé společenství šimpanzů používá vlastní formu znaků a jejich sousedé mohou používat odlišná gesta, takže každá skupina má své vlastní gestikulační dialekty. Vědci to popsali v článku, který vyšel 5. ledna v časopise Scientific Reports.
Komunikace pomocí gest je nedílnou součástí sociálního života šimpanzů. Používají ji k žádosti o potravu, k orientaci v sociálních interakcích nebo k usmiřování po rvačkách. Gesta u nich mají mnoho podob: některá provádějí pouze rukama, jiná zahrnují i dotýkání se jiného jedince, další dokonce manipulaci s běžnými předměty, například klacky, stromy nebo listí.
Například gesta s listy mohou zahrnovat jejich úpravu trháním nebo odtržení od stonku. Velmi nápadně to připomíná trhání okvětních lístků při odříkávání „má mě ráda, nemá mě ráda“.
Tato gesta modifikující listy jsou si navzájem velmi podobná a byla pozorována téměř ve všech studovaných společenstvích šimpanzů od východní po západní Afriku. Vědci teď ale poprvé prokázali, že každá skupina si zachovává svůj vlastní styl (dialekt) gest upravujících listy. Zásadním zjištěním je, že tyto rozdíly nelze vysvětlit rozdíly ve složení rostlin ani v genetice šimpanzů. Jde tedy o rozdíly „kulturní“.
„Podobně jako lidská nářečí i tato šimpanzí gesta používají obě komunity ve stejném kontextu. A zdá se, že mají stejný význam,“ poznamenali autoři.
Dialekt vedoucí k páření
Dialekty se považují za velmi důležitou kulturní složku lidských i zvířecích společností. Šimpanzi se od sebe dokáží prokazatelně velmi dobře učit – například umějí rychle a obratně napodobovat nástroje, které vidí. Zatím existuje ale jen minimum důkazů, že by dokázali něco podobného i v sociální oblasti.
Tyto nové výsledky ale naznačují, že šimpanzi se sociálně učí některé aspekty své gestikulace. Podobně jako další „zvířecí komunikátoři“ jako zpěvní ptáci, velryby a lidé.
„Tato gesta jsou zcela běžná, jenže v hustém lese může být těžké vidět detaily. Proto jsme se pokusili o malou šimpanzí archeologii,“ popsali vědci svou metodu výzkumu. „Poté, co šimpanzi skončili s gestikulací, šli jsme se podívat na zbytky listů. Každý způsob trhání listů zanechal jiný vzor, mohli jsme tak zjistit, kdo používal jaký styl,“ doplnili.
Primáti tato gesta při úpravě listů používají z několika důvodů, ale nejčastějším důvodem v Budongu je páření. Gesta s listím představují ekvivalent šimpanzího flirtování, v němž může dialekt hrát důležitou roli. „Když si namlouváte dívku, měli byste to umět v místním stylu,“ vysvětlují vědci.
Zajímavé také je, že samice, které se stěhovaly mezi komunitami, byly vlastně okamžitě schopné porozumět dialektu komunity, do které se přestěhovaly. To podle primatologů ukazuje, že šimpanzi se mohou flexibilně učit používat i rozumět cizím dialektům po celý život, a to i v dospělosti – jako by rodilý Brňák dokázal na stará kolena mluvit „pražsky“.
