Podle vědců z Kalifornské univerzity v Irvine, kteří se zabývají klimatickým systémem Země, způsobuje ohřívání mořské vody způsobené klimatem zpomalení hluboké cirkulace v Atlantickém a Jižním oceánu. Pokud bude tento proces pokračovat, značně to omezí schopnost oceánu odstraňovat oxid uhličitý z atmosféry a to ještě víc zhorší globální oteplování.
Oteplování planety může narušit klíčové procesy v oceánech. Je na nich závislé lidstvo
V nové studii, která vyšla v časopise Nature Climate Change, klimatologové hlouběji analyzovali předpovědi tří desítek klimatických modelů. Zjistili, že oceánská proudění nazývaná atlantické cirkulace se do roku 2100 zpomalí až o 42 procent. Simulace naznačují, že při nejhorším možném oteplení by jedna z nich známá pod zkratkou SMOC mohla do roku 2300 zcela ustat.
„Analýza prognóz 36 modelů zemského systému v různých klimatických scénářích ukazuje, že nekontrolované globální oteplování by mohlo vést k zastavení hlubokomořské cirkulace,“ uvedl spoluautor studie J. Keith Moore. „To by znamenalo klimatickou katastrofu podobného rozsahu jako úplné roztátí ledovců na pevnině.“
Význam cirkulace
V Atlantiku se teplá voda při proudění na sever na povrchu ochlazuje a vypařuje, čímž se stává slanější a hustší. Tato těžší voda klesá do hlubin oceánu a postupuje k jihu, kde nakonec stoupá zpět a z hlubin přináší živiny, které jsou potravním základem mořských ekosystémů.
Kromě toho oceánská cirkulace, která se rozprostírá po celé zeměkouli, vytváří výkonnou továrnu na zpracování atmosférického oxidu uhličitého. Základní fyzikální a chemická interakce mořské vody a vzduchu – kterou Moore a jeho kolegové nazývají „rozpouštěcí čerpadlo“ – vhání CO2 do oceánu. Zatímco oceánská cirkulace posílá část uhlíku zpět na oblohu, významné množství se zachycuje v hlubinách oceánu.
Pumpa, která se může zadřít
Kromě toho dochází k procesu, který by se dal přirovnat k „biologické pumpě“. Rostlinný plankton totiž využívá CO2 při fotosyntéze a při tvorbě svých schránek vyrobených z uhlíku. Když plankton a větší živočichové uhynou, potopí se, pomalu se rozkládají a uvolňují uhlík a živiny do hloubky oceánu. Část se vrací zpět s cirkulací vzhůru k hladině, ale část zůstává uložena pod vlnami.
„Narušení cirkulace by snížilo příjem oxidu uhličitého z atmosféry oceánem, což by zintenzivnilo a prodloužilo horké klimatické podmínky,“ řekl Moore. „Postupem času by se živiny, které podporují mořské ekosystémy, stále více zachytávaly v hlubinách oceánu, což by vedlo k poklesu biologické produktivity globálního oceánu.“
Podle Moora je na tomto mechanismu závislé i lidstvo. „Naše analýza také ukazuje, že pokud snížíme emise skleníkových plynů nyní, můžeme tak v budoucnu zabránit tomuto úplnému zastavení hlubinné cirkulace,“ dodal.
