Vědci z Trinity College v Dublinu se na základě svého výzkumu domnívají, že by lidské mozky mohly využívat kvantové výpočty. Jejich objev je sice zatím vysoce spekulativní, ale ukazuje, jak málo toho zatím ještě víme o fungování mysli.
Lidský mozek možná pracuje jako kvantový počítač, naznačuje nový výzkum
Lidský mozek je nejsložitější známý objekt ve vesmíru. Býval přirovnávaný k hodinovém stroji, ale to je úplné nepochopení toho, jak komplexní ve skutečnosti je. Má asi 100 trilionů synapsí neboli propojení. I nejhloupější člověk má tedy v hlavě orgán mnohem lepší než nejvýkonnější počítač. A stále je pro vědu záhadou, jeho funkce se nedaří napodobit ani v těch nejlepších simulacích.
„A nemohlo by to být tím, že lidský mozek funguje spíš jako počítač kvantový než klasický?“ položili si otázku experti z Trinity College. Tento výzkum vedl profesor neurověd Christian Kerskens, výsledky vyšly v odborném časopisu Journal of Physics Communications.
Vycházel z myšlenky využívané v experimentech, které mají prokázat existenci kvantové gravitace. „Vezmeme známé kvantové systémy, které interagují s neznámým systémem. Pokud se známé systémy propletou, pak i neznámý systém musí být kvantovým systémem,“ uvedl Kerskens. Zní to složitě? Je to složité – už jen proto, že spousta vlastností kvantového světa nemá obdobu ve světě našich rozměrů, a proto se nedají snadno popsat.
Co se děje v mozku?
Na popisu konkrétní situace to možná bude jasnější: vědci prozkoumali spin protonů v mozkomíšním moku, tedy kapalině, která se vyskytuje v mozku. Tuto vlastnost umí fyzici měřit pomocí magnetické rezonance (MRI).
A opravdu tam zaznamenali signály, které se podobají signálům naměřeným elektroencefalografií – jenže tento konkrétní typ by pomocí MRI neměl být pozorovatelný, uvádí autoři. Jak je to možné? Vědci, kteří na studii pracovali, našli jediné možné vysvětlení: díky takzvanému kvantovému provázání neboli propletení – tedy jevu, za jehož pochopení byla udělená letošní Nobelova cena za fyziku.
Kerskens dodal: „Pokud je zde propletení jediným možným vysvětlením, pak by to znamenalo, že mozkové procesy musely interagovat s jadernými spiny a zprostředkovat propletení mezi jadernými spiny. A to znamená, že tyto mozkové funkce musí být kvantové.“ Vědec doplňuje, že zkoumané mozkové funkce souvisejí s krátkodobou pamětí a vědomím, což podle něj naznačuje, že tyto kvantové procesy jsou důležitou součástí našich kognitivních a vědomých mozkových funkcí.
„Kvantové mozkové procesy by mohly vysvětlit, proč jsme stále schopní překonávat superpočítače, pokud jde o nepředvídatelné okolnosti, rozhodování nebo učení se něčemu novému. Naše experimenty mohou vnést nové světlo do záhad biologie a vědomí, které z vědeckého hlediska stále špatně chápeme,“ doufá Kerskens.
Pohled za hranice vědomí
Autoři přiznávají, že jejich výsledky zatím nejsou potvrzené. A toto potvrzení nebude nic lehkého – autoři uvádějí, že k tomu bude zapotřebí ještě rozsáhlý multidisciplinární výzkum, ve kterém budou hrát velkou roli superpočítače. Pokud by se to ale povedlo, výrazně by to rozšířilo obecné znalosti o tom, jak mozek funguje.
Přineslo by to nejen chápání toho, co dělá člověka člověkem a co je to vědomí, ale určitě by to vedlo i praktičtějším výsledkům – například v tom, jak udržet mozek co nejdéle zdravý a výkonný, nebo ho dokonce léčit. A to ani nemluvě o možných vylepšeních ještě dokonalejších kvantových počítačů.
Tohle není kvantový mysticismus
Výsledky podobných výzkumů, které se věnují poznávání kvantových stavů a vědomí, bývají často zneužívány ezoteriky. V posledních desetiletích se totiž rozšířil v ezoterických kruzích takzvaný kvantový mysticismus. Jde o hrubé zjednodušování a většinou i nepochopení kvantové teorie, které potom ústí v její dezinterpretaci.
Tento směr je spíše metafyzický než vědecký: snaží se spojit vědomí, inteligenci, duchovnost nebo mystické pohledy na svět s myšlenkami kvantové mechaniky a jejích interpretací. Problém je, že se je nepokouší ověřovat ani vyvracet – jen je berou jakou pravdivé.
Myšlenka kvantového mysticismu vychází z takzvané von Neumannovy – Wignerovy interpretace kvantové mechaniky, která vznikla už na začátku šedesátých let dvacátého století a naznačovala silné spojení mezi lidským vědomím a jevy na kvantové úrovni. Přestože ji autoři později sami opustili, zapustila kořeny v hnutí New Age a dnes se rozšířila v mnoha zemích světa včetně Česka.