Co mají společného moderní kombajn a tyranosaurus? Nová studie vedená vědci ze Švédska a Švýcarska zjistila, že hmotnost dnešních zemědělských strojů se blíží hmotnosti největších zvířat, která se kdy pohybovala po Zemi – dinosaurů. A to může být pro zemědělství velký problém.
Kombajny jsou těžké jako dinosauři. Lidstvo kvůli tomu může dopadnout stejně jako oni
Největšími dinosaury byli takzvaní sauropodi, tedy obří čtyřnozí býložravci, kteří vážili zřejmě až kolem šedesáti tun. A to je také hmotnost plně naloženého kombajnu nebo jiné velké zemědělské techniky. Traktory a další stroje používané na zemědělské půdě během posledního století nesmírně ztěžkly, souvisí to s rozšířením intenzivního velkoplošného zemědělství. Kombajn je tak dnes téměř desetkrát těžší než v 60. letech 20. století.
Proč je to důležité a problematické
Hmotnost zvířat nebo strojů je přitom důležitá. Půda vydrží jen jistý tlak, než se začne chronicky zhutňovat, což ji zničí. Ve skutečnosti je totiž velmi citlivým ekosystémem, který obsahuje křehké struktury, jako jsou různé póry a cesty, jež umožňují cirkulaci vzduchu a přístup vody ke kořenům rostlin a dalším organismům. A tento systém připomínající nadýchanou bábovku je zranitelný: pneumatiky, zvířecí kopyta i lidské nohy na něj vyvíjejí tlak a mačkají póry nejen na povrchu, ale i hlouběji.
Zhutňování půdy může omezovat růst rostlin a tím snižovat úrodu a současně i zvyšovat riziko povodní – voda pak snadněji odtéká z půdy a rychleji se dostává do potoků a řek. Vědci, kteří se podíleli na nové studii, se podívali na to, jak velké zhutnění způsobují tyto obří zemědělské stroje, a porovnali to se sauropody, kteří žili před více než 66 miliony let. Zjistili, že oba jsou velkými viníky zhutňování.
Pod tlakem
Studie upozorňuje, že s tím, jak rostla hmotnost zemědělských strojů, se úměrně zvětšovaly i rozměry pneumatik. Těžší kombajny a traktory potřebují větší pneumatiky, aby se jejich váha lépe rozložila a aby se do půdy nepropadaly. U zvířat fungovala evoluce stejně, s rostoucí hmotností se zvětšovala velikost chodidel, aby se zvířata vyhnula propadání do půdy.
Celkově se tlak na povrch půdy udržuje prakticky stejný, stroje jsou sice těžší, ale díky rozměrnějším pneumatikám se rozprostře tlak na větší prostor. Autoři práce ale varují, že tlak na půdu pod povrchem se stále zvyšuje a důsledky pronikají stále hlouběji.
Dnešní zemědělské stroje (a sauropodi v minulosti) jsou tak těžké, že nenapravitelně zhutňují půdu pod prvními dvaceti centimetry, kde není obdělávána. Kromě toho, že se tím omezuje hloubka, do které mohou kořeny plodin růst a hledat vodu a živiny, mohou se tím také vytvářet podmínky s nízkým obsahem kyslíku, které neprospívají rostlinám ani organismům, s nimiž půdu sdílejí.
Dinosauří paradox?
Vzniká tak „dinosauří paradox“, jak vědci situaci nazývají. Dinosauři byli tak velcí a působili na půdu takovou silou, že zřejmě způsobovali značné podpovrchové poškození půdy všude tam, kde se pohybovali. A museli ničit schopnost půdy podporovat rostliny a ekosystémy, na které spoléhali jako na zdroj své potravy. Zdá se tedy logické, že dinosauři by neměli být schopní dlouhodobě existovat, protože by měli neudržitelný vliv na své životní prostředí. Jak tedy přežili?
Vědci, kteří se podíleli na této studii, se domnívají, že se mohli držet na dobře vyšlapaných cestách (podobně jako lidé využívají silnice), když se pohybovali ke stromům, z jejichž korun okusovali listí nebo větve. Jak přesně ale mohli sauropodi žít v rovnováze s půdou, zůstává zatím nevyřešenou záhadou.
Lidstvo a půda
Z hlediska lidstva je podle autorů ale daleko důležitější najít odpověď na jinou otázku – jak se vypořádá se zhutňováním půdy naše moderní civilizace.
Studie odhaduje, že asi dvacet procent orné půdy na světě je vystaveno vysokému riziku ztráty produktivity v důsledku zhutnění podloží moderními zemědělskými vozidly. Největší problém mají Evropa a Severní Amerika, kde je více velkých zemědělských podniků, jež využívají ty největší, a tedy i nejtěžší, stroje. Jedná o problém zejména na ornici, ale týká se i travnatých ploch a dokonce i příměstské a městské krajiny, kde se nedostatečně kontroluje pohyb stavebních vozidel po zelených plochách.
Autoři vyzývají ke změnám v konstrukci strojů, které by pomohly zachovat strukturu půdy anebo využívat menší stroje na menších pozemcích. Kromě úprav techniky se dá také lépe pracovat se samotnou půdou, řešením je kombinace orby a kypření, naopak bezorební hospodaření ke zhutnění přispívá.
Hledání způsobů, jak rozdělit rozsáhlé monokulturní krajiny na menší části, má podle nich smysl i z mnoha dalších důvodů. Například okraje polí s divokými květinami, živé ploty a stromy mohou pomoci zachycovat uhlík, řídit kvalitu vody a podporovat biologickou rozmanitost.
