Astronomové pozorovali u 112 světelných let vzdálené hvězdy extrémně silnou erupci. Kdyby se něco podobného odehrálo na našem Slunci, byla by to podle vědců pro lidstvo velmi špatná zpráva.
Hvězda EK Drakonis, která se nachází v souhvězdí Draka, se podobná Slunci zejména svou hmotností, ale je výrazně mladší. Zatímco naše hvězda už má na hřbetě 4,6 miliard křížků, EK Drakonis je mladá jen sto milionů let.
Dlouho nebyla ničím zásadním nápadná, ale nedávno na ní došlo k erupcím, které se projevily majestátním koronálním výronem hmoty. Tímto termínem se označuje uvolnění velkého množství materiálu ze sluneční korony do okolního prostoru. Vyvržená hmota je ve skupenství plazmatu, skládá se tedy hlavně z protonů a elektronů.
Tento výron byl tak mohutný, že ho vědci pozorovali bez problémů až ze Země. Erupce byla víc než desetkrát silnější než cokoliv, co zatím astronomové na hvězdě podobné Slunci kdy pozorovali. Popsali to v článku, který vyšel v odborném žurnálu Nature Astronomy.
Pohled do dějin Slunce
Věda velmi dobře ví, co se na Slunci děje v současné době, sleduje ho celá řada různorodých přístrojů. Méně se ví o jeho chování v minulosti, vzdálenější stopy jeho bouřlivé činnosti se v podstatě nedají rekonstruovat. A tak nabízí chování EK Drakonis spoustu informací, co mohlo Slunce dělat, když bylo ještě mladé a „nevybouřené“.
Výsledky podle autorů pomáhají astronomům lépe pochopit, jak k velkým koronálním výtryskům hmoty docházelo v průběhu 4,6 miliardy let dlouhé historie hvězd velikosti Slunce i konkrétně Slunce. Je podle nich pravděpodobné, že v minulosti se takové extrémní výrony koronální hmoty odehrávaly na Slunci častěji, ale je možné, že podobné erupce se na něm odehrávají jednou za tisíc let i nyní.
Podle vyjádření autorů pro web Gizmodo by tedy i naše Slunce mohlo vychrlit podobně velký výron koronální hmoty. Kdyby tato erupce směřovala k Zemi, mohlo by to znamenat extrémní problémy. Už i mnohem mírnější erupce totiž mohou narušovat elektroniku i dráhy satelitů. Výron koronální hmoty značné velikosti by přístroje družic zcela zničil a vyřadil tedy z provozu všechny sítě, které jsou dnes na satelitech závislé.
- Největší erupce za posledních 500 let nastala na Slunci zřejmě v srpnu 1859: byla pozorovaná britským astronomem Richardem Carringtonem a zanechala stopy v Grónském ledu ve formě nitrátu a berylia-10, který nyní dovolil vědcům změřit její sílu.
- V té době ještě na Zemi nebyla žádná elektronika, kterou by erupce mohla narušit.
Na těchto systémech je přitom závislá většina moderní civilizace, od komunikace přes navigaci až po řízení rizik nebo předpovědí počasí.
Co se stalo v dubnu 2020
Astronomové pozorovali hvězdu EK Drakonis na jaře roku 2020, měli na to celý měsíc. Využili pro to dva přístroje, japonský dalekohled SEMEI a americkou družici TESS využívanou primárně pro hledání planet u cizích hvězd.
A právě během jedné dubnové noci došlo na hvězdě k silné erupci, asi 30 minut po ní došlo k výronu koronální hmoty. Vědci mohli pozorovat jen první fázi této události, přesto je i to důležité pro hlubší pochopení potenciálně rizikového fenoménu.
Hvězda EK Drakonis má dvě planety, vědci by je teď rádi sledovali, aby zjistili, jestli tak silný výron koronální hmoty na ně mohl mít viditelný dopad.
