Paleontologové vysvětlili, komu patřily stopy, jež po sobě před 3,6 milionu let zanechal v dnešní severní Tanzanii doposud neznámý tvor. Ve studii, kterou publikoval odborný časopis Science, vyvrátili předchozí domněnky, že by stopy patřily medvědům. Pomocí moderních metod přišel tým Jeremyho DeSilvy na to, že otisky patří hominidům, kteří experimentovali s chůzí po zadních.
Asi před 3,6 milionu let se ve východní Africe procházela vrstvami čerstvě spadlého sopečného popela vzpřímená bytost. Když antropologové před téměř půl stoletím objevili pět zkamenělých stop, které po sobě zanechala, nedokázali říct, co byl tento tvor zač – mohl to být medvěd, nějaký primát či opice, ale možná i nějaký prapředek člověka.
Paleontologové nyní otisky znovu prozkoumali pomocí nejmodernějších metod, jaké má tato věda aktuálně k dispozici. A pravěkou záhadu díky nim rozluštili. Ukázalo se, že pravdivá je ta nejzajímavější hypotéza – tajemným chodcem byl neznámý druh hominida. Tento přinejmenším částečně inteligentní tvor žil na stejném místě a ve stejné době jako slavný předek člověka „Lucy“.
- Lucy je přezdívka pro archeologický nález s kódovým označením AL 288-1. Jedná se o několik stovek fosilních kosterních pozůstatků, z čehož 40 procent tvoří kostra samice hominida druhu Australopithecus afarensis.
- Lucy byla vysoká 1,1 metru, vážila 29 kg a po sestavení kostí se podobala šimpanzovi. Měla malý mozek jako šimpanz, ale kosti pánve a nohou byly ve své funkci téměř identické s kostmi moderních lidí, což s jistotou značí, že Lucy druhově spadá mezi homininy, kteří stáli a chodili vzpřímeně.
Dlouhá chvíle a sloní trus vedly k objevu
Paleoantropologický výzkum na tanzanské lokalitě Laetoli začal roku 1976. Podle odborného časopisu Science si tehdy přítomní erudovaní vědci krátili čas tím, že po sobě z legrace házeli všudypřítomný sloní trus. Když se jeden z paleontologů před palbou ukryl v nedaleké rokli, uviděl tam náhodou něco, co vypadalo jako zvířecí stopa otištěná ve ztvrdlém sopečném popelu. Badatelé na toto místo okamžitě obrátili svou pozornost.
Nakonec tam našli stop obrovské množství. Tým vedený slavnou paleoantropoložkou Mary Leakeyovou objevil především otisky pravěkých slonů, hrochů a dalších zvířat, které pocházely z doby před asi 3,6 milionu lety. Pět stop se ale od ostatních lišilo.
Měly půlkruhový tvar, který se směrem k patě zužoval. Bylo hned jasné, že ať už je po sobě zanechal kdokoli, musel chodil po dvou zadních nohách.
Samotná Leakeyová si od začátku myslela, že jde o stopy hominida, ale většina expertů jí oponovala, že mnohem pravděpodobnějším vysvětlením by byl medvěd. Tito predátoři totiž také mohou chodit po zadních – a když to dělají, také mají váhu na patě, podobně jako člověk.
Stopám na stopě
Jenže to byl teprve začátek záhady. O dva roky později stejná expedice našla další otisky. Nacházely se asi kilometr od místa původního nálezu a také ony byly otisknuté do vrstev čerstvého pravěkého sopečného popela, který při vychladnutí ztuhl.
Ty se ale původně nalezeným stopám téměř nepodobaly, vypadaly téměř stejně jako stopy moderních lidí. Předpokládalo se, že je tam mohli zanechat blízcí příbuzného hominida známého jako Lucy, příslušníka druhu Australopithecus afarensis, slavného prapředka člověka, který žil před 3,9 až 3 miliony let. Tento objev byl natolik vzrušující, že se na první nález pozapomnělo. Až do roku 2010.
Tehdy se stop z Laetoli chopila mladá vědkyně Ellison McNuttová, která pocházela z míst, kde žije hodně medvědů. A tak pro svou dizertaci porovnala slavné africké otisky se stopami, které reálně po sobě zanechávají medvědi, když chodí po zadních.
Její tým postavil blátem pokrytou dráhu a nalákal do ní čtyři mladé medvědy černé, jejichž tlapy byly přibližně stejně velké jako stopy z Laetoli. Po této dráze chodili medvědi vzpřímeně, jinak by se nedostali ke svým oblíbeným pochutinám, tedy jablečné omáčce nebo pochoutce z javorového sirupu.
Pak pozorovatelé změřili a nafotili blátivé medvědí otisky, včetně délky kroku, způsobu chůze a rozměrů tlap. A nakonec McNuttová a její kolegové porovnali tyto charakteristiky s digitální rekonstrukcí otisků z Laetoli a s dříve shromážděnými údaji o lidských a šimpanzích chodidlech a chůzi.
Po dokončení této analýzy bylo jisté, že stopy v Laetoli po sobě nezanechal medvěd. Ti mají úzké paty a téměř stejně velké prsty, přičemž vnější prsty jsou jen o něco větší než ostatní. Stopy z Laetoli ale měly široké paty a výrazný palec.
Medvědi také nemají dostatečně ohebné kyčle nebo kolena, aby mohli překřížit nohy před sebou – a tuto schopnost postrádají i šimpanzi. Ať už po sobě zanechal otisky v Laetoli kdokoliv, měl nejblíž lidem, byť chodidla měl širší a s trochu více protaženým palcem než současní lidé.
Cesta proti proudu času
Samotné originální otisky v Laetoli už neexistují. K újmě došly při nehodě v roce 1976, takže jejich další studium je už dnes nemožné. Ale paleontologové se rozhodli, že na základě výše zmíněné studie prozkoumají znovu celou oblast, v současnosti pohřbenou pod sesuvem půdy z nedalekého kopce.
Když vědci pod vedením Jeremyho DeSilvy prokopali několik decimetrů nánosu, našli pod ním opravdu další stopy, které jako by z oka vypadly těm původním. Nově objevené otisky nohou mají výrazný palec sousedící s menším ukazováčkem. To je podle DeSilvy velmi dobrý důkaz, že stopy patřily hominidovi, který se alespoň někdy pohyboval po dvou zadních končetinách.
Všechny tři sady otisků nohou ležely ve stejné vrstvě popela, to znamená, že se obě skupiny musely pohybovat kousek od sebe ve stejné době, maximálně v rozestupu pouhých několika dní. Kolem Laetoli se tedy pohybovaly dvě skupiny hominidů, ale každá patřila k odlišnému druhu, evolučně se od sebe musely značně lišit. „Ukazuje to, že v této době na tomto místě probíhaly tyto různé experimenty s chůzí po zadních“ vysvětluje DeSilva, jehož práce vyšla v odborném žurnálu Nature.
Tajemní předkové
O to, kdo oba druhy stop po sobě zanechal, vedou vědci hlasité spory. Původce prvních nalezených stop je totožný s třetí sadou stop – ale vědci vůbec netuší, jaký druh hominida je po sobě mohl zanechat. Druhé stopy patřily podle některých paleontologů druhu Australopithecus afarensis, například DeSilva tomu ale nevěří.
V této oblasti se prokazatelně vyskytovalo mnoho druhů pravěkých předchůdců lidí, například Kenyanthropus platyops nebo Australopithecus deyiremeda. Vědci sice zatím neobjevili fosilie nohou prvního z nich, ale druhého ano – a ty mají se stopami mnoho společného.
Vědci by chtěli ve výzkumu pokračovat přímo na místě, jejich snaha je ale komplikovaná koronavirovou pandemií.
