Zbavit se cetek? To bylo nemožné už pro lidi v době železné, ukazují archeologické nálezy

Už lidé před dvěma tisíci lety se nedokázali přimět k tomu, aby se zbavili věcí, které nepotřebovali, ale cítili k nim nějaký emocionální vztah. Ukazuje to výzkum ze Skotska.

Moderní lidé mají problém s hromaděním zbytečných věcí – snad každá domácnost má doma plno dávno nenošeného dětského oblečení, nevkusné hrnečky a spoustu dalších reálně nepotřebných předmětů. Lidé si je nechávají proto, že k nim „něco cítí“ nebo k nim mají nějaký vztah.

Někdo může chápat takové chování jako symptom úpadku moderní civilizace, nové archeologické objevy ale ukazují, že hromadění věcí, k nimž má člověk nějaký vztah, je součástí našeho druhu už velmi dlouho, zřejmě už nejméně dva tisíce let.

Archeoložka Lindsey Büsterová z univerzity v Yorku popsala tento fenomén a jeho kořeny v článku, který vyšel v odborném časopise Antiquity. Důkazem jsou podle ní kostěné lžíce, staré mlecí kameny a herní předměty nalezené mezi stěnami kruhového domu z doby železné na skotském hradišti Broxmouth.

Archeoložka tvrdí, že všechny artefakty spojuje několik vlastností: jednak byly všechny výrazně opotřebované, ale současně byly objevené na místě, které neodpovídalo jejich „reálné“ hodnotě. To podle ní ukazuje, že tam byly umístěné jako problematické – tedy jako předměty, které nelze z citových důvodů odhodit, i když už nejsou potřeba nebo se nelíbí.

Zmíněné předměty se dají snadno odlišit od jiných nalezených artefaktů. Klasické hrobové nálezy jsou předměty, které byly tak důležité, že doprovázely mrtvé do posmrtného života. Dalším druhem nálezů jsou věci, většinou cenné, které si pravěcí a starověcí lidé ukládali jako „poklady“ nebo možná dary pro bohy.

Jenže pak jsou tu artefakty, jejichž uchovávání se čistě jejich materiální hodnotou nedá vysvětlit. Jsou podle Büsterové často uložené ve skrýších, ale nemají ani vysokou materiální hodnotu ani výjimečnou kvalitu – ale současně to ani nejsou odpadky v odpadních jámách. „Byly tam uloženy zcela záměrně,“ vysvětluje archeoložka.

Lidé se moc nemění

„Každý má na půdě – nebo ve skříni či pod postelí – krabici s věcmi, se kterými neví, co si počít, ale není schopný je vyhodit. Možná patří zesnulému příbuznému. Prostě ale patří k minulosti naší vlastní osoby, která už neexistuje,“ řekla.

Büsterová jako další doklad uvedla malý meč v dřevěné pochvě nalezený v hrobě dvou dospělých osob na římském hřbitově v Canterbury. Mohl by podle ní být oblíbenou hračkou z dětství, kterou si zemřelý ponechal.