Antarktida je kontinent, který byl objeven a následně dobyt jako poslední ze všech světadílů. První cesty dobrodruhů a objevitelů jsou popsané až ze dvacátých let 19. století. Ale to se týká jen moderní dob, nová studie, která vyšla v odborném časopise Journal of the Royal Society of New Zealand, totiž přinesla důkazy, že maorští mořeplavci se na Antarktidu dostali o víc než 1200 let dříve.
Autoři nové práce v ní kombinovali tradiční ústně předávaná vyprávění Maorů s takzvanou šedou literaturou – tedy výzkumy a zprávami, které se neobjevují v běžných akademických zdrojích. Pomocí analýz těchto jen málo využívaných pramenů se pokusili zjistit, jak původní obyvatelé Tichomoří zkoumali nejjižnější části naší planety.
Našli přitom pozoruhodný doklad, který ukazuje, že nejstarší etnografické zprávy uvádějí, že loď zvaná Te Ivi o Atea, jejímž kapitánem byl muž jménem Hui Te Rangiora (známý také jako Ūi Te Rangiora), připlula do antarktických vod už na počátku sedmého století našeho letopočtu.
„Plavba a návrat Hui Te Rangiory jsou součástí historie (maorského) národa Ngāti Rārua. Tyto příběhy se objevují v řadě rytin,“ uvádí autoři a dodávají, že „maorská účast na antarktických plavbách a expedicích pokračuje dodnes, ale je jen zřídka uznávána nebo zdůrazňována“.
Velmi pokročilá námořní tradice
V době, kdy na kontinent v 19. století dorazila první americká a evropská plavidla – a dlouho předtím, než se tam vydaly soupeřící výpravy Amundsena a Scota – už maorští námořníci měli znalosti i zkušenosti potřebné k tomu, aby byli schopní úspěšných plaveb v nebezpečných vodách poblíž Antarktidy. Jejich služeb proto pravidelně využívaly i zahraniční expedice, které se na zamrzlý kontinent vydávaly.
Například výprava ze Spojených států amerických si v roce 1840 najala maorského muže jménem Te Atu, aby pomohl se zmapováním antarktického pobřeží. Další maorští námořníci, lékaři a vědci hráli klíčovou roli v takzvané „hrdinské éře“ antarktického průzkumu na konci 19. a začátku 20. století. Mezi účastníky tohoto dobrodružného období patřil i Louis Hauiti Potaka, který v letech 1934 až 1935 působil jako lodní lékař na palubě expedice slavného polárníka, amerického kontraadmirála Richarda E. Byrda.
„Zjistili jsme, že spojení s Antarktidou a mořem kolem ní se objevovalo už od dob nejstarších plaveb a později prostřednictvím účasti na plavbách a průzkumu vedených Evropany, současném vědeckém výzkumu, rybolovu a dalších,“ uvedla autorka studie Priscilla Wehiová.
Ta míní, že je důležité, aby Maorové dostali patřičné zásluhy za to, co dělali a jak pomáhali evropskému a americkému výzkumu. Podle Wehiové byly doposud značně opomíjené. Současně věří, že tato fakta pomohou i budoucnosti polárního výzkumu, kdy se budou moci další expedice o tyto zkušenosti opírat.
