Horizont ČT24 - Mikroplasty jsou už i v panenské přírodě Sibiře
Experti odebírají sníh z dvaceti vytipovaných regionů Sibiře – na dva tisíce kilometrů dlouhé trase od Altaje na jihu po Severní ledový oceán. Už první rozbory biologům z Tomské univerzity napovídají, že fragmenty plastů se nacházejí i v závějích odlehlé divočiny.
„Už víme, že nejen řeky a oceány se podílejí na globální cirkulaci plastových mikročástic, ale také půda, živé organismy, a dokonce atmosféra,“ uvedla Julia Franková z Tomské státní univerzity.
Atmosférou unášené mikročástice plastů na Sibiři doslova sněží z nebe. Ty nejmenší měří 100 nanometrů, největší pětimilimetrové už běžně vidí lidské oko. Vznikají nejčastěji opotřebováním uměle vyrobených látek a vláken – a přibývají všude, ve vzduchu, pitné vodě, i arktickém ledu.
Terénní tým Tomské univerzity je na Sibiři mapuje jako první. „Existují velmi zajímavé výzkumy týkající se šíření mikroplastů, které provedli zahraniční vědci. Bohužel podobná data v Rusku zatím nemáme. Dá se říci, že jsme zdejší průkopníci,“ popisuje svou práci vedoucí Útavu biologie Danil Vorobjov z Tomské státní univerzity.
Jaký je dopad na přírodu?
Samotné mikroplasty neškodí – alespoň se to nepodařilo zatím prokázat. Živočichům i lidem ale škodí různá aditiva, která se přidávají při výrobě, aby zlepšovala vlastnosti plastů. A zdraví ohrožuje i to, co mikroplasty vážou na svůj povrch: těžké kovy a další toxiny. To vše totiž v potravním řetězci končí u člověka. Navíc se na mikroplasty umí navázat nejrůznější bakterie.
„Máme tady (na Sibiři) relativně nízkou hustotu osídlení. To je z hlediska znečištění životního prostředí pozitivum, protože antropogenní zdroje jsou největším zdrojem mikroplastů,“ doplňuje Franková.
Na vzorcích sibiřského sněhu vědci zkoumají souvislosti mezi hustotou zalidnění, výskytem silnic a znečištěním. Už teď ale mluví o obavách, že mikroplasty nezadržitelně pronikají i do míst, která jsou civilizaci velmi vzdálená.