Laicky vypadá ptakopysk jako kříženec bobra a kachny. A teď je k tomu zapotřebí přidat ještě světlušku – nový výzkum mezinárodního vědeckého týmu totiž zjistil, že tito australští savci umí světélkovat.
Ptakopysk podivný je pozoruhodný tvor: přestože se jedná o savce, snáší vejce a místo normálních čelistí má placatý zobák. Jako jeden z mála savců má jedové žlázy, k lovu používá vnímání elektrického pole kolem sebe a na končetinách má plovací blány. Nyní přírodovědci objevili další pozoruhodný detail o jeho životě: pod ultrafialovým světlem zeleně svítí. Biologové to popsali v odborném žurnálu Mammalia.
Mezi savci je tato schopnost zcela výjimečná – světélkují jen dva další druhy (vačice virginské a létající veverky neboli poletušky). Mezi ptakořitnými, tedy savci kladoucími vejce, je jediný. Naopak vydávat světlo umí celá řada bezobratlých, ale také některé ryby, zejména ty hlubokomořské, nebo obojživelníci.
Jak objevit svítícího ptakopyska
Tento objev navázal na výzkum světélkujících létajících veverek z loňského roku – obě studie vytvořil stejný tým. U veverek na to vědci přišli zcela náhodou, když v noci pozorovali lišejníky; později byl objev potvrzen dalšími pozorováními i analýzou exemplářů v muzejích.
Objev je sice překvapil, ale ne příliš – tyto veverky jsou totiž nejaktivnější v noci. A podobně je tomu i s ptakopysky; a tak biologové vyzkoušeli štěstí také u nich. Zkoumali tři exempláře v muzejích.
Srst těchto savců je v normálním viditelném světle hnědá, ale pod UV paprsky se změní na zářivě zelenou. Vědci popsali, že jeho srst pohlcuje ultrafialové vlnové délky mezi 200–400 nanometry a pak vydává viditelné světlo mezi 500–600 nanometry.
Vědci tvrdí, že jde opravdu o přirozený jev, manipulace s vycpanými zvířaty v muzeu na jejich fluorescenci neměla mít žádný dopad. Ptakopyskové si tuto schopnost vyvinuli zřejmě jako adaptaci na život za šera a tmy – mohli by si zřejmě tímto způsobem „přisvěcovat“, aby se jim lépe orientovalo.
Pozoruhodné je i to, že světélkování má zřejmě u veverek, vačic i ptakopysků odlišný původ – zvířata jsou si natolik vzdálená, že se u nich muselo vyvinout vždy znovu pod tlakem odlišných evolučních příčin.
