Když lidé mluví se svými dětmi, řídí se tato komunikace několika dobře popsanými pravidly: zpomalí rychlost projevu, nasadí vyšší výšku hlasu a změní i barvu řeči. Toto „žvatlání“ zvyšuje pozornost dítěte a pomáhá mu s učením se jazyka.
Přírodovědci ví už delší dobu, že i zvířecí matky se svými potomky komunikují, teď se pokusili popsat, jestli i ony nevyužívají výše popsané strategie, tedy zda na svá mláďata nežvatlají. Testovali to u netopýra vakového, který žije v Jižní a Střední Americe.
Tento létavý savec je známý tím, že dokáže vydávat nečekaně pestrý repertoár zvuků – je v tom téměř podobný ptákům; hlasu využívá jak při souboji o (velmi vybíravé) samičky, tak i v zápolení o teritorium.
Jako lidé
Mláďata poprvé s vydáváním zvuků experimentují už v prvních třech měsících života. Vědci zjistili, že samci a samice tohoto druhu na to reagují zcela odlišně: samci s nimi komunikují zcela normálně, jako s dospělci. Ale samice na dětské zvuky reagují velmi intenzivně, což vědci považují za interakci, která by měla potomky povzbuzovat k další komunikaci.
Matky navíc na mláďata reagují žvatláním – tedy komunikací s jinou barvou, výškou a tónem. Podle autorů výzkumu to naznačuje, že netopýři jsou schopní výrazně složitější výměny informací s mnohem více rovinami, než doposud věda připouštěla.
Ahana Fernandezová, která na studii pracovala, uvedla, že to naznačuje i velmi zajímavé věci o vzniku a vývoji komunikace matka-dítě u lidí.