Jak rychle létá nejrychlejší pták? Je otázkou, jak se to měří. Pokud se počítá absolutní rychlost, pak je jednoznačným vítězem sokol stěhovaný. Ten ale tuto rychlost vyvine při volném pádu, během něhož se řítí z výšky na svou kořist. Pokud by šlo o opravdový let, tak by ho porazil rorýs obecný, který žije i u nás. Jenže nový výzkum prokázal, že ptáky v rychlosti překonávají savci.
Mezinárodní výzkum, na němž spolupracovali biologové z německého Institutu Maxe Plancka pro ornitologii s americkými kolegy, sledoval brazilské netopýry tadaridy guánové. Podle výsledků výzkumu se tito okřídlení savci pohybují vzduchem rychlostí až 160 kilometrů za hodinu – přitom rorýsi vyvinou maximální rychlost „jen“ 110 kilometrů za hodinu.
Této extrémní rychlosti dosahují netopýři díky kombinaci několika faktorů: mají výjimečně aerodynamický tvar těla a dlouhá štíhlá křídla.
Smysl pro člověka
Pro vědce je už staletí vzorem pro zkoumání létání ptačí tělo. Ptáci jsou z pohledu vědy nejlépe adaptovanými tvory pro život ve vzduchu – v mnoha faktorech i pro techniku stále nedosažitelným vzorem. Například nejlepší letadla potřebují ke vzlétnutí rychlost asi 300 kilometrů za hodinu, ptákům stačí zlomek takové rychlosti. Může za to především aerodynamický tvar jejich těla a to, jak lehcí jsou.
Netopýři nebyli pro vědu po dlouhá desetiletí tak zajímaví: kvůli struktuře křídel jsou většinou pomalejší a méně obratní letci. Ukazuje se však, že to není tak jednoduché – někteří netopýři mohou v leteckých schopnostech snadno soupeřit s těmi nejobratnějšími ptáky. Obecně platí, že tvorové s dlouhými štíhlými křídly jsou rychlejšími letci – a tak si biologové vybrali pro výzkum právě tadaridu guánovou, která má tento profil křídel.
Galerie:
Objev byl překvapením i pro samotné vědce. „Zpočátku jsme naměřeným údajům ani nevěřili, ale všechna další měření potvrzovala totéž. Samice tadarid létaly rychlostí přes 160 kilometrů za hodinu, což představuje nový rekord v rychlosti horizontálního letu,“ uvedl Kamran Safi, který se na výzkumu podílel.
Vědci získali údaje o rychlosti netopýrů z miniaturních půlgramových vysílaček, které měla zvířata na zádech. Byly tam přilepené lepidlem, které se po dvou až čtyřech dnech odlepilo a přístroj odpadl. Vědci pak řešili i možnosti, zda nemůže být extrémně rychlý let netopýrů způsobený nějakými vnějšími vlivy – ale nic se nepodařilo prokázat.