Jídelníček velkých bílých žraloků vědce překvapil. Z hřbetní ploutve u hladiny není třeba mít velký strach

Velký bílý žralok tráví u dna mnohem více času, než se očekávalo. Ukázala to vůbec první podrobná studie o potravě velkých bílých žraloků žijích u východního australského pobřeží.

„V žaludcích žraloků jsme našli zbytky různých druhů ryb, které obvykle žijí na mořském dně nebo se ukrývají v písku. To znamená, že žraloci musí strávit velkou část svého času hledáním potravy těsně nad mořským dnem,“ uvedl hlavní autor Richard Grainger z univerzity v Sydney.

„Stereotyp hřbetní ploutve lovícího žraloka nad hladinou zřejmě není příliš přesným odrazem reality,“ řekl vědec. Studie, která byla zveřejněna v pondělí 8. červa, tedy na Světový den oceánů, v časopise Frontiers in Marine Science, je důležitým příspěvkem k pochopení stravovacích a migračních návyků žraloků.

Spoluautor studie Vic Peddemors výsledky komentoval: „Zjistili jsme, že pro mladé žraloky jsou hlavní kořistí ryby ze středně hlubokých vrstev vody –⁠ zejména je to losos australský. V jejich žaludcích jsme ale našli důkazy, že i oni se živí zvířaty z mořského dna nebo jeho blízkosti.“

Podle Graingera tento důkaz odpovídá údajům, které už přírodovědci měli ze sledování žraloků bílých pomocí čipů –⁠ také tato data naznačovala, že žraloci tráví hodně času hluboko pod hladinou.

Tato studie zkoumala obsah žaludku 40 mladých žraloků bílých ulovených v programu NSW Shark Meshing Program. Vědci pak získané výsledky porovnali s publikovanými údaji o potravě těchto žraloků z dalších míst na světě, zejména z Jižní Afriky. Výsledkem bylo, že vytvořili jakousi nutriční tabulku pro celý tento druh.

„Když lépe porozumíme stravě těchto stále ještě záhadných predátorů ve vztahu k jejich migračním vzorcům, nahlédneme tak blíže do toho, co vede ke konfliktům mezi lidmi a žraloky. A také se dozvíme, jak můžeme tento druh nejlépe chránit,“ uvedl Gabriel Machovsky-Capuska, který na studii spolupracoval.

Co žere žralok

Podle výsledků studie je strava žraloků bílých velmi různorodá –⁠ kromě lososů se ve žraločích vnitřnostech našly stopy také po dalších rybách. Byli to například úhoři, tresky merlang, cípalové hlavatí nebo pyskouni.

„Zjistili jsme ale, že důležitou složkou jejich stravy jsou také paryby –⁠ včetně malých rejnoků. Loví také manty, ale to může být pro žraloky obtížné vzhledem k tomu, jak rychle dokážou plavat,“ uvádí studie.

Studie zjistila, že typická potrava žraloků vypadá takto:
Ryby žijící ve volném oceánu, například australský losos: 32,2 %
Ryby žijící na dně, jako jsou nebehled, jazyk nebo zploštělec: 17,4 %
Ryby žijící na korálových útesech, jako jsou třeba pyskouni: 5,0 %
Paryby, jako jsou například rejnoci: 14,9 %

Zbytek tvořily neidentifikované ryby anebo jen výjimečně lovená kořist. Podle Graingera mezi tyto tvory patří například mořští savci, jiní žraloci nebo hlavonožci (například sépie a chobotnice). „Lov větší kořisti, včetně jiných žraloků a mořských savců, jako je delfín, není pravděpodobný do doby, dokud žraloci nedosáhnou délky asi 2,2 metru,“ doplnil Grainger.

Vědci také zjistili, že větší žraloci častěji konzumují potravu s vyšším obsahem tuku. Příčinou je zřejmě větší spotřeba energie, kterou spalují během migrace oceánem. „To odpovídá mnoha dalším výzkumům, které jsme provedli a které ukázaly, že si divoká zvířata, včetně predátorů, vybírají stravu vyváženou velmi přesně tak, aby vyhovovala jejich nutričním potřebám,“ doplnil spoluautor práce profesor David Raubenheimer.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Kráva používá nástroje. Vědci se diví, že si toho dosud nevšimli

Veronika žije v Rakousku na horách a jako každou jinou krávu ji trápí hmyz. Bodavý hmyz dobytek otravuje odnepaměti, ale až Veronika našla řešení. Ze země zvedá klacky nebo třeba i odhozené koště, to uchopí do tlamy a pohybuje jím tak, aby dosáhla na jinak nedosažitelná místa, která ji svědí. Její majitel toto chování nafilmoval a záběry se pak dostaly do rukou expertů z Veterinární univerzity ve Vídni. Ti byli v šoku.
před 17 hhodinami

Evropu čekají silnější zemědělská sucha, i kdyby víc pršelo, varuje výzkum

Klimatické změny, které v současné době probíhají, musí nutně ovlivňovat nejen teploty, ale také všechno, na co teplo působí. Tedy včetně půdy a rostlin, které v ní rostou. Vědci z Univerzity v Readingu studovali, jak klimatické změny ovlivňují vlhkost půdy během vegetačního období, tedy v období roku, kdy zemědělské plodiny potřebují vodu nejvíce.
před 18 hhodinami

Šest příspěvků za 23 sekund. Donald Trump se umí na Truth Social rozvášnit

Sociální síť Truth Social je výkladní skříní toho, o co se americký prezident dělí s veřejností. Analýza příspěvků, které tam vydal od roku 2022 do současnosti, naznačuje, jak s ní pracuje.
před 20 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
před 21 hhodinami

Smaragdová, šarlatová, karmínová. Nebe nad Českem zbarvila polární záře

Na mnoha místech Česka bylo v noci na úterý možné pozorovat polární záři. Podle Českého meteorologického ústavu byla záře velmi dynamická a přechodně byla viditelná i z větších měst. Fotografie vzácného přírodního úkazu sdílela také řada uživatelů sociálních sítí.
před 21 hhodinami

Američtí vědci se teď bojí mluvit, hodnotí rok od návratu Trumpa Konvalinka

Americká věda měla dle renomovaného biochemika Jana Konvalinky problémy už před loňským návratem Donalda Trumpa do Bílého domu, nyní se ale prohloubily. Poškodí to poznání celého lidstva, ale otevírá to celou řadu možností pro Evropu, míní Konvalinka s tím, že je ale na ní, jestli šanci dokáže uchopit.
včera v 07:30

Pompejské lázně byly špinavé a znečištěné těžkými kovy, ukázala studie

Nové objevy z lázní v Pompejích ukazují, že se jejich hygienické poměry značně lišily od toho, co se pokládá za římskou kvalitu. Nálezy ale současně naznačují, že se vědci mohou už brzy dozvědět o zaniklém městě mnohem víc.
19. 1. 2026

Rychle zjistili, že jsme profesionálové, vzpomíná účastník Pouštní bouře

Válka v přímém přenosu – tak se říkalo konfliktu v Perském zálivu, který na začátku roku 1991 sledovaly díky televizním kamerám miliony lidí po celém světě. Do operace Pouštní bouře, která měla za cíl osvobodit okupovaný Kuvajt, se zapojili i českoslovenští vojáci z protichemické jednotky. Poprvé od druhé světové války se tak stali spojenci Američanů, Britů a Francouzů. Ti se na ně přesto – jako na své někdejší komunistické nepřátele – dívali nejdřív s opatrností.
19. 1. 2026
Načítání...