Stále více států přistupuje kvůli šíření nemoci COVID-19 k uzavírání škol. Pro mnoho rodičů je to drastické opatření a ptají se proto, zda je ospravedlnitelné. Podle amerického vědce Nicholase Christakise může takový krok výrazně pomoci.
Zavírání škol může epidemii zpomalit až o čtvrtinu, tvrdí vědci
Rozhovor s Nicholasem Christakisem z univerzity v Yale přinesl odborný časopis Science. Tento vědec se věnuje vytváření modelů, které jsou schopné sledovat a předvídat šíření nakažlivých chorob.
Christakis zdůrazňuje, že existují dva přístupy k uzavírání škol: reaktivní a proaktivní. Reaktivní spočívá v uzavření školy, kde se objeví případ nakaženého dítěte, přičemž s tímto přístupem nemá většina rodičů problém. Proaktivní přístup uzavírá školu ještě před nákazou a bývá odmítán mnohem více.
Jedna ze studií, která se zabývá reaktivním uzavřením škol, vyšla roku 2006 v odborném žurnálu Nature a věnovala se simulaci pandemie chřipky. Tento model se dá využít také pro současnou epidemii koronaviru, protože obě nemoci se šíří relativně podobně. Výsledky ukázaly, že uzavření školy snižuje rychlost infekce o 25 procent a odkládá vrchol epidemie v této oblasti až o dva týdny.
„Odložením vrcholku epidemie se zpravidla také epidemie zbrzdí a lépe se rozloží množství případů,“ uvedl vědec. „Má to smysl. Znamená to, že případů je po jednotlivé dny méně, takže tím nepřetížíme zdravotní systém,“ dodal. Podle něj je oprávněné a správné zavřít celou školu klidně i po jediném identifikovaném případu – u epidemie je pravděpodobné, že pokud se podařilo identifikovat jeden případ, už se jich v komunitě může vyskytovat výrazně více. Platí to zejména, pokud se jedná o komunitní přenos.
Vědec naopak říká, že nefungují omezení tříd nebo ročníků – dokládá to na výzkumu pandemické chřipky, kdy se tato opatření neosvědčila.
Zavírání škol je výjimečně silná zbraň
Proaktivní zavírání škol je podle něj ještě účinnější. „Ukázalo se, že je to jeden z nejsilnějších nefarmakologických zásahů, které můžeme použít. Funguje podobně jako reaktivní nejen tím, že odstraní z oběhu nemoci děti. Nejde jen o to udržet děti zdravé. Pomůže to, aby zůstala celá komunita zdravá.“ Při uzavření škol se totiž podle něj zamezí míchání mnoha skupin osob – dětí, rodičů i učitelů. A navíc to omezí i pohyb, a tedy možnost nakažení dalších osob, rodičů. „Když zavřete školy, efektivně tak donutíte rodiče zůstat doma.“
Christakis to dokládá na příkladu studií, které se věnovaly proaktivnímu a reaktivnímu zavírání škol v době španělské chřipky roku 1918. „Ukázalo se, že prokativní uzavírání škol zachránilo podstatné množství životů. St. Louis zavřelo školy den před tím, než epidemie vrcholila, a to na 143 dní. Pittsburgh školy uzavřel sedm dní po vrcholu epidemie jen na 53 dní. Úmrtnost v St. Louis byla asi třetinová oproti Pittsburghu. Tyhle věci fungují,“ uvedl vědec.
Úřady by se podle něj měly rozhodovat vždy podle toho, kolik případů nemoci se v dané oblasti vyskytuje a nakolik je zranitelná epidemií. Vědec si je vědom i společenských, zdravotních a ekonomických dopadů: rodiče mohou přijít o práci nebo být odkázáni delší dobu jen na jeden plat. Zdaleka největší problém je podle něj absence zdravotních sester a lékařů, kteří se musí věnovat vlastním dětem, místo aby pracovali, když jich je nejvíc zapotřebí na pracovišti.
Naopak Christakis nemá žádnou odpověď na otázku, jak dlouho by školy měly zůstat zavřené. Záleží to na vážnosti situace a mnoha dalších faktorech. V Číně školy uzavřeli na 6 týdnů, v Japonsku na čtyři. „Ale jaké je pravidlo pro jejich znovuotevření, to nevím,“ dodal vědec.
„Víme z minulých epidemií různých nemocí, že uzavírání škol funguje. Víme, že to narušuje přenos mezi dospělými, a to i když by děti nebyly přenašeči. Teď u koronaviru víme, že děti jsou přenašeči. Zcela rozumím tomu, že jde o obtížnou volbu. Ale tady mluvíme o pandemii,“ dodal expert.