Už měsíce sužují Austrálii rozsáhlé lesní požáry. Velikost spálené plochy se blíží velikosti Česka. Nejhorší situace panuje na jihovýchodě země. Kouř z ohňů, které se stále nedaří dostat pod kontrolu, doputoval nejen na Nový Zéland, kde je cítit i ve vzduchu, ale až nad části Jižní Ameriky. Za hlavní příčinu lze označit dlouhotrvající sucho a horko, které je spojeno se změnou klimatu.
Předně je nutné zdůraznit, že požáry buše, lesů a keřů v Austrálii nejsou nic neobvyklého. Na kontinentu hoří každým rokem, požáry přirozeně obnovují tamní vegetaci, jen rozsah a místo koncentrace ohňů se poněkud liší. Záleží přitom nejen na meteorologických podmínkách v dané době, ale i v době předcházející.
Modelová animace šíření kouře z australských požárů. K úplnému rozptýlení dochází až nad Jižní Amerikou:
Například nejrozsáhlejší požáry zachvátily Austrálii v sezoně 1974–1975, kdy lehlo popelem asi 15 procent celé plochy země. Hořelo hlavně ve vnitrozemí, kde žije jen málo obyvatel.
Požárům přitom tehdy pomohly nadprůměrné srážky předchozích dvou let, které vedly k neobvykle bujnému růstu vegetace. Ta pak během horkého léta 1974–1975 uschla a dodala palivo k rychlému šíření požárů.
Letošní sezona naopak zasáhla hustě obydlené oblasti na jihovýchodě země, poněkud neobvykle hořely i lesy na Tasmánii, přičemž za hlavní faktory lze označit sucho a horko.
Nejsušší rok v historii měření
Nedostatek srážek sužuje zemi už od minulého léta (tedy 2018–2019), které bylo sedmým nejsušším od roku 1900. Srážkový deficit se dále prohloubil během podzimu. Pak přišla zima, která se stala 9. nejsušší.
Relativně nejhůř na tom byl Nový Jižní Wales, řada tamních farmářů už v září hovořila o nejhorším suchu, jaké za svůj život pamatují. Vše pak vystupňovalo letošní jaro, které obsadilo 1. místo v kategorii nejsušší jaro za 120 let. A suchý byl i prosinec. Proto nepřekvapí, že i celý rok 2019 skončil jako nejsušší v historii měření (od roku 1900).
Prosinec 2019 naznačil, jak bude vypadat počasí po roce 2075
Druhý faktor usnadňující vznik požárů (a naopak komplikující práci hasičům) je horko. A to bylo pořádné: po loňském rekordně teplém létě dorazilo letos s ještě větší silou.
Nejvyšší celostátní průměrné maximum (40,9 °C) bylo zaznamenáno 18. prosince, tento rekord ale vydržel jen pár hodin. Hned o den později byl o rovný stupeň překonán. Ten samý den, 19. prosince, změřili na stanici Nullarbor teplotu 49,9 °C, což je nejvyšší hodnota, která kdy byla za Zemi naměřena v prosinci.
Družicový pohled na šíření kouře z požárů:
A vlastně i uplynulý prosinec jako celek byl v Austrálii mimořádně extrémní. Průměrná teplota za kontinent dosáhla téměř 30,5 °C, což je o více než 3 °C nad dlouhodobým průměrem! Uplynulý prosinec tak překonal předchozí prosinec 2018, který platil za dosud nejteplejší.
Zasadíme-li to do kontextu očekávaných klimatických změn, jedná se o hodnotu, která by měla podle projekcí být obvyklá až někdy v poslední čtvrtině tohoto století, a to ještě za předpokladu, že by lidstvo jen mírně omezilo produkci skleníkových plynů.
Nejteplejší rok v historii měření
Asi nepřekvapí, že i rok 2019 jako celek se stal nejteplejším v historii měření (s odchylkou asi +1,5 °C). K prohřívání vzduchu mimochodem přispívá i uschlá vegetace. Prakticky veškerá energie od slunce pak vede k ohřívání povrchu a následně vzduchu místo toho, aby se část použila na výpar vody z rostlin.
Tragédie z roku 2009 se naštěstí neopakovala
Letošní sezona už má na svém kontě téměř tři desítky obětí. Plamenům podlehly stovky milionů zvířat včetně značné části populace australského symbolu, koal.
Z pohledu obětí ale nejde o nejtragičtější požáry. Ty země zažila v únoru 2009, kdy zahynulo nejméně 173 lidí během jediného dne, takzvané černé soboty. Autor tohoto článku se shodou okolností zúčastnil konference v Melbourne těsně po této tragédii a měl možnost vidět a navštívit zničená místa. O tom mimochodem povídal i v pořadu Počasí ve světě dne 11. února 2009:
Tato tragédie byla důvodem úpravy stupnice nebezpečí požárů, kdy byl přidán stupeň „katastrofální“. A právě během současné apokalyptické sezony byl tento nejvyšší, respektive nejhorší stupeň použit pro řadu oblastí vůbec poprvé, mimo jiné pro okolí Sydney.
Souvislost požárů se změnou klimatu i indickooceánským dipólem
A co bylo příčinou tak extrémních meteorologických podmínek? Na jedné straně můžeme samozřejmě konstatovat souvislost s probíhající změnou klimatu, kde hlavní roli hraje vliv lidské činnosti spojené s vypouštěním skleníkových plynů. Delší a intenzivnější vlny veder prohlubující dopad sucha a prodlužující sezonu požárů je přesně to, s čím klimatické modely pro nejmenší kontinent světa počítají.
Na straně druhé je tu i souvislost s vnitřní variabilitou klimatu, kdy opakované vlny veder a sucha prohlubuje takzvaný indickooceánský dipól.
Jde o situaci, kdy v Indickém oceánu je tepleji a objevuje se více srážek na západě (což loni vedlo k povodním na východě Afriky), zatímco nižší teploty a méně srážek se vyskytuje na východě, tedy v oblasti Austrálie. Intenzita tohoto jevu byla letos vůbec nejvyšší v historii jeho pozorování. Je tedy vidět, že souhra přirozené proměnlivosti klimatu a vlivu člověka na klima může mít mimořádně dramatické dopady.
Co bude dál?
Letošní sezona požárů ještě není u konce, tamní léto je teprve ve své polovině a australští meteorologové předpovídají, že srážky by minimálně v lednu měly zůstat podnormální. Na druhou stranu teploty by od příštího týdne alespoň podle současných předpokladů neměly dosahovat tak extrémních hodnot jako v minulých týdnech:
